DĚJINY KRVE - SLZY, NÁŘEK, BOLEST A SMRT

Úryvky ze světové historie vraždění, násilí, nespravedlnosti a zrady.

armenci.jpg
CCCP.png
Nacisti.png
plameny.jpg
lebky.jpg

Mnichov 1938
Dne 29. září 1938 byla dojednána v Mnichově mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií, tzv. Mnichovská dohoda (neboli mnichovská zrada či mnichovský diktát). Touto dohodou muselo Československo postoupit pohraničních území Německu. Byla vyhotovena ve všech jazykových verzích účastníků a podepsána byla po půlnoci tedy 30. září 1938. Kapitulací skončila v Československu éra První republiky a v důsledku mnichovské dohody přišlo Československo o svá historická pohraniční území na hranicích s Německem, která náležela zemím Koruny české od středověku. Celkem šlo téměř o 30 000 čtverečních kilometrů území, na kterém žilo mimo jiné téměř milión Čechů. Docházelo k pronásledování německých antifašistů, Židů a k vyhánění Čechů. Celkem uprchlo 150 000 osob a těm, kteří v pohraničí zůstali, odebrali Němci národnostní a některá občanská práva.

Zradu Anglie, Francie vpád Němců to vše nesmíme zapomenout, ale šokující jsou ještě další události, které následovali. Těsně před půlnocí 30. září 1938 odevzdala polská vláda československé vládě ultimátum, v němž požadovala značnou část Těšínska, části Oravy, Spiše, Kysuc a Šariš. K dalším územním ztrátám Československa došlo na začátku listopadu 1938, kdy ve Vídni skončila arbitrážní jednání o československo-maďarské hranici. Ve dnech 5. až 10. listopadu muselo Československo odstoupit část jižního a východního Slovenska jakož i téměř polovinu Podkarpatské Rusi Maďarsku. Celkové ztráty pomnichovského Československa tak činily 41 098 km2 a více jak dva miliony oddaných Čechoslováků se přes noc stali ve svých domovech cizinci. Malou část pohraniční oblasti Československa anektované Německem, Polskem a Maďarskem také obsadil proněmecký Slovenský štát, který vyhlásil nezávislost 14. března 1939.
 
Zůstává jen dodat, že "kamarádění" s Hitlerem se především Anglii, Francii a Polsku krutě nevyplatilo. 


Ukrajina a Stalin
Ukrajinský hladomor let 1932–1933 na území Ukrajinské SSR, byl důsledkem industrializace, povinných odvodů a kolektivizace v zemědělských regionech SSSR. Uvádí se, že hladomor vznikl nařízením sovětské vlády, lidově zvaným „zákon pěti klásků“, který zakazoval jakýkoliv obchod v rolnických oblastech, pozastavilo se zásobení vesnic potravinami, pronásledovalo se a trestalo pobytem v gulagu (gulag je Sovětská verze koncentračního tábora) 10 roky vězení nebo smrtí zastřelením byl trest za jakékoliv použití obilí i pro zaplacení práce v oblastech, které nesplnily plány odvodu obilí. Pokud nebyly odvody splněny, zabavovalo se i obilí určené pro setbu, což dále prohloubilo hladomor. Političtí komisaři dohlíželi na omezení přístupu ukrajinských rolníků k potravinám, rolníkům byly odepřeny jejich přebytky a nakonec museli odevzdat všechny své potraviny ve prospěch jiných sovětských regionů. Podle některých historiků byl hladomor na Ukrajině cíleně způsoben politikou sovětského generálního tajemníka ÚV KSSS Josifa Stalina, který chtěl hladomorem zlikvidovat ukrajinské národnostní cítění. Ono vše začalo už v roce 1929, když Stalin nařídil provést v rámci kolektivizace likvidaci všech kulaků (Kulak je ruské označení pro střední až bohaté rolníky). Tomu, kdo byl označen jako Kulak byla odebrána veškerá půda a následně byl zlikvidován nebo deportován na Sibiř a utýrán v gulagu. Odhaduje se, že takto bylo zlikvidováno přes 5 miliónů lidí, mimo jiné i za pomoci právě uměle vyvolaného hladomoru. Pro správné pochopení tohoto zvěrstva si musíme uvědomit, představit, vžít se do následujícího. 

"Jste rolník máte pole, krávu, prase, koně a slepice. Tři děti, manželku a v domácnosti s vámi žije i vaše stará máma. Ráno vstáváte před rozbřeskem a mimo oběd a svačinu pracujete na svém statku a poli do západu slunce. S prací vám pomáhá vaše žena a nejstarší syn. Stará máma vaří a vaše dcera jí pomáhá a hlídá malého bratříčka.  Když mají volno pletou svetry. Nejste bohatý a žijete tak, že všichni mají svou postel do chalupy nefouká, všichni ve vaší domácnosti mají oblečení a i v zimně, když si zatopíte je všem teplo. Sem tam se sejdete se sousedy a dáte si vodku a z každodenní dřiny máte jistotu toho, že budete mít, co jíst vy i vaše rodina a když budete mít něco navíc, tak to prodáte a koupíte třeba dětem boty. Jednoho dne se dozvíte, že nějaké gruzínské hovado, co se dostalo v Moskvě k moci chce udělat změny ve vlastnictví půdy a dobytka a hlavně chce, aby ho všichni milovali a poslouchali pěkně po bolševicku. Mávnete nad tím rukou a za pár dnů přijdou cizí chlapi a všechno jídlo, dobytek, obilí i drůbež vám vezmou. Nezabijí vás, ale po pár dnech umře hlady vaše stará máma, potom se díváte na to jak hlady umírají vaše děti a manželka, a pak se oběsíte."

Mimochodem Josif Vissarionovič Stalin (gruzínsky: Ioseb Besarionis dze Džugašvili) a politika tohoto kavkazkého revolucionáře a rváče si vyžádala za 30 let jeho diktátorského vládnutí více jak 8 milionů obětí a to z velké části na Ukrajině. Proto se nelze divit, že když Hitler 22. června 1941 zahájil operaci Barbarossa vnímali Ukrajinci postupující nacistické vojáky jako osvoboditele. Dokonce vznikla Ukrajinská povstalecká armáda, která část Ukrajiny vyčistila od Rudé armády. Nicméně dlouho se Ukrajinci neradovali, protože podle Adolfa Hitlera a dalších nacistických pohlavárů by zničení "žido-bolševického" státu znamenalo odstranění hrozby z německých východních hranic, ale hlavně by umožnilo Němcům využít rozsáhlé prostory západního Sovětského svazu, kam patřila úrodná Ukrajina a naplnit tak materiální potřeby německého obyvatelstva. Území by také poskytlo prostor pro budoucí německé osadníky. Dne 14. prosince 1941 řešil Hitler různé záležitosti ohledně Říšského komisariátu Ukrajina a mimo jiné trval na tom, že by měly být Krym a většina jižní Ukrajiny „vyčištěny“ od nežádoucí národností, tedy především Slovanů a přímo připojeny k Německé říši jako oblast zvaná Gotenland (Země Gótů). 

Takže po hladomoru přišlo vraždění a vypalování vesnic nacisty a jejich ústupu s taktikou spálené země a pak se zase vrátila Rudá armáda s příslušníky NKVD a lidový komisaři začali čistky kolaborujících Ukrajinců. Ukrajina získala nezávislost až v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu, ale o konflikty s Ruskem nemá nouzi ani dnes.
Informace o válce na Ukrajině, která začala ruskou invazí ráno ve čtvrtek 24. února 2022.

Arménie a Turecko
Arménská genocida je označení, kdy Turci během let 1915 a 1918 vyvraždili více jak 2 miliony Arménů. Turecká vláda sice připouští, že v dramatickém období rozpadu Osmanské říše zahynulo i mnoho Arménů, dlouhodobě však popírá, že by šlo o plánovanou genocidu; označení těchto událostí za genocidu může být v Turecku dokonce postihováno jako trestný čin „urážky tureckého národa“.

Odmítat to sice Turci mohou, ale pravda je jinde. Od roku 1878 se stala Arménie součástí evropských zájmů. Turecký sultán Abdülhamid II. se z obavy ze ztráty vlivu nad tímto územím, rozhodl pohrozit evropským mocnostem a Arménům tím, že v letech 1895 a 1896 nechal 300 000 Arménů vyvraždit. "Prostě jen tak, takové bu bu bu." Turecká Osmanská říše ztrácela postupně během celého 19. stol. evropská území jako Srbsko, Moldávii,  Rumunsko, Řecko, a to vedlo Turky k agresivitě i běsnění, čímž začala další série genocid. Arménská odbojová hnutí začala sílit, ale nenávist Osmanských Turků rovněž. V roce 1909 se odehrál další masakr a bylo 30 000 Arménů. V roce 1912 vypukla první balkánská válka, která skončila porážkou Osmanské říše a z Balkánu muselo odejít stovky tisíc muslimů, převážně Turků. Více jak 800 000 uprchlíků se usadilo v  Arméni. Turečtí uprchlíci nelibě nesli status jejich poměrně dobře zajištěných sousedů a právě tito závistiví uprchlíci později sehráli při vraždění Arménů a zabírání jejich majetku klíčovou roli. V rámci první světové války se v lednu 1915 turecká armáda střetla s ruskými vojsky na arménském území a byla v bitvě poražena. Arméni byli nesmyslně obviněni z toho, že byli příčinou turecké porážky a tak fanatičtí Turci začali připravovat genocidu, jakou Arménie, ani jiné okolní země nepamatovaly. Z bývalých kriminálníků byly vytvořeny vojenské oddíly, a tato komanda od května 1915 deportovala Armény z východních provincií k předem vybudovanému tureckému koncentračnímu táboru. Většina Arménů tento transport panujících v drastických podmínkách, hladu, žízně a nemocí, nepřežila. Ti, kteří měli větší předpoklady k přežití, byli popraveni. Významní lidé byli popraveni ještě před vydáním příkazu k deportaci. Ti, kteří přežili přesun, byli v další etapě posláni přes Syrskou poušť do tábora v Mezopotámii a pokud i to přežili, vyhnali je znovu do pouště, kde neměli nejmenší šanci přežít a nebo je zaživa upálili.

Představitelé Turecka vnímají údajnou genocidu jako smrt několika set tisíc lidí obou národností v důsledku zmatků způsobených nutností rychle řešit problémy rozpadající se Osmanské říše. Arménská genocida je mezinárodně uznána v Arménii, Rusku, Kanadě, Francii, Švédsku, Litvě, Polsku, Německu, Rakousku, Lucembursku, Švýcarsku, Belgii, Nizozemsku, Itálii, Vatikánu, Řecku, Bulharsku, Kypru, Libanonu, Argentině, Brazílii, Chile, Paraguayi, Uruguayi, Venezuele, Bolívii, Slovensku a od roku 2017 také v České republice. 

Kambodža
Kambodža, plným názvem Kambodžské království, je země v jihovýchodní Asii. Kambodžské království patří mezi nejchudší státy v regionu, tedy žádná sláva i bez válek a vraždění. 
Co čert nechtěl v roce 1975 násilně převzali moc Rudí Kmérové. Měli velkou podporu obyvatelstva, což byla velká chyba a víra Kambodžanů v klid a dobro byl obrovský omyl. Bývalá Francouzká kolonie zmítaná válkou v sousedním Vietnamu se proměnila v peklo. Několikaletá krutovláda Rudých Khmérů vrátila zemi o několik století zpátky a připravila o život miliony lidí. Rudí Khmerové byla kambodžská maoistická a nacionalistická organizace, která pod vedením kambodžského komunistického revolucionáře a politika Pol Pota a vedla proti kambodžskému obyvatelstvu politiku brutálního teroru.
Vraždění bylo tak masivní, že se i špatně odhadují počty obětí. Záznamy Rudí Kmérové nedělali a sousedi si tu rodinu, která byla povražděna nepamatují, protože byli zmasakrováni také. Hovoří se o třech milionech obětí. 

Holokaust a Genocida
Holokaust z anglického holocaust = naprosté zničení, úplná katastrofa, masakr, byla nacistická politika systematického, státem provozovaného pronásledování a hromadného vyvražďování, především osob židovské národnosti. Stejně tak Hitlerův režim nemilosrdně likvidoval, také komunisty, sociální demokraty, stoupence Svědků Jehovových, tělesně či mentálně postižené, homosexuáli a Romy. Za méně kvalitní rasu považovali nacisté také Slovany a systematická likvidace postihla především Rusy, Bělorusy, Ukrajince, Poláky a Srby. Fyzickou likvidací na popravách a v koncentračních táborech zemřelo za druhé světové války více jak 20 milionů civilních obyvatel. V tomto ohledu je nutné vnímat, že neexistuje velké zlo a malé zlo v rámci počtů a způsobu provedení. Zlo je vždy jen jedno a vraždění nevinných lidí z pozice moci je zvrhlé a odporné chování psychiatricky narušených lidí. Problém je, když se psychopati dostanou k moci. 

Genocida, tedy zločin proti lidskosti je smutnou součástí lidských dějin a je dokladovatelná již od starověku. Nelítostné vyvražďování dobytých měst, nepřátelských kmenů nebo náboženských nepřátel byla běžná praxe. Nesmíme také zapomenout zmínit Svatou Inkvizici, která se od dvanáctého století téměř 400 let vypořádala s kacířstvím tím, že nechávala upalovat statisíce naprosto nevinných lidí.

K tomuto odstavci si půjčíme slova anglického historika a mučedníka Johna Foxe (1516-1587)
"Na začátku výslechu, který zaznamenával úředník v latině, museli obvinění i svědkové přísahat, že nic nezatají. Pokud odmítli přísahat, bylo to považováno za projev souhlasu s obviněním. Pokud odmítli obvinění bez důkazu, že jsou nevinni, nebo stále odmítali přiznání, byly ukládány nejtěžší tresty: propadnutí majetku a téměř bez výjimky smrt upálením. Ve svém velkém pokrytectví papežská církev prohlašovala, že jí není dovoleno prolít krev, a proto byli odsouzení předáni spolupracující světské moci, aby je potrestala nebo popravila."

Jak má člověk dokázat, že není to z čeho je obviněn? Proti absolutní lži nelze bojovat a kdo chce soudit, odsuzovat, věznit a vraždit vždy si nějaký argument najde! 

Ještě jedno malé pozastavení. Jestliže v soudobých dějinách jsou oprávněně vnímáni zrůdy Hitler a Stalin na prvním místě musíme konstatovat ještě jednu známou poznámku. Neexistuje absolutně možnost srovnání, kdo z nich byl horší a pravděpodobně, každý národ by to vnímal jinak. Nicméně lze konstatovat, že zatímco v Německu za Hitlera jste celkem mohli proplouvat bez problémů. Pokud jste nebili židi nebo zapleteni v komunistické politice,  stačilo sem tam trochu hajlovat, plnit pracovní povinnosti a nikdo si vás moc nevšímal. V Sovětském svazu si za Stalina nemohl být jistý nikdo ničím a mohli jste být, co chtěli třeba i oddaný bolševik nebo Stalinův spolupracovník a smrt kolem vás obcházela stejně každý den. 

Závěrem bychom pouze rádi vyjádřili, že naprosto chápeme, že z uvedených případů je to pouze zlomek nespravedlností, krutostí a bestiálností, které se ve světových dějinách staly. Naším cílem však nebylo vytvářet encyklopedii vraždění nevinných. Chtěli jsme vyzvednout a připomenout jen několik méně známých skutečností a dát je do příslušných souvislostí v kontextu dnešní doby. 

Zaujalo vás téma "dějiny krve" a máte k tomu, co napsat - kontaktujte nás!