Když byl 24. října 1990 z Ústavy Sovětského svazu vypuštěn článek o vedoucí úloze komunistické strany, přestal v zemi existovat sovětský systém. Po pokusu o vojenský převrat v Sovětském svazu v srpnu roku 1991 Ukrajina vyhlásila 24. srpna 1991 bez ohledu na další osud Sovětského svazu svou samostatnost.

Započalo období, kdy se Ukrajina stala suverénním mezinárodně uznaným státem. Stejně jako v ČR konec tisíciletí přinesl na Ukrajinu mnoho zločinů, korupce, neustálých změn a krizí. Za vlády prvního ukrajinského prezidenta (Leonid Kravčuk 1992–1994) vzrostla na Ukrajině inflace na světové maximum – 10 000%. Miliony půjček, které si ukrajinská vláda vzala, doslova krachovaly, stát nestíhal vyplácet mzdy dělníkům ani učitelům. Tento vývoj vedl mimo jiné k tomu, že čím dál tím více Ukrajinců odjíždělo za prací na západ. Odsud posílali domů peníze a zboží, ale také přinášeli životní styl a informace. Politika Ukrajiny se potácela ve věčném konfliktu s Ruskem. Komplikace začaly ohledně dodávek ropy a zemního plynu. U moci se střídali méně nebo více proruský prezidenti. V listopadu 2004 proběhly události známé jako oranžová revoluce, která řešila spor o výsledky prezidentských voleb na Ukrajině. Oranžová revoluce především poukázala na křehké spojení "proevropsky" orientované západní a "prorusky" orientované východní části Ukrajiny.

Důležitou postavou ukrajinské politiky v letech 2010 - 2014 byl prezident Viktor Janukovyč. Přestože se Janukovyč prezentoval jako silně proruský kandidát, dokázal Ukrajinu také přiblížit k Evropské unii (EU), neboť již v polovině roku 2013 se zdálo, že Ukrajina směřuje k podepsání asociační dohody s EU. Nakonec, ale dostál své proruské orientaci a jen několik dní před připravovaným summitem Východního partnerství EU ve Vilniusu, pozastavil přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií s ohledem na obtížnou finanční situaci země. Své rozhodnutí zdůvodnil nabídkou podstatné pomoci ze strany Ruska. Janukovyč prohlásil, že je dohoda s EU zatím pro Ukrajinu nevýhodná. Podle průzkumu veřejného mínění, který zveřejnil Kyjevský Mezinárodní institut sociologie v listopadu 2013, pouze 37% dotázaných Ukrajinců podporovalo vstup do Eurasijského ekonomického svazu v čele s Ruskem.

Vánoce si však v roce 2013 Viktor Janukovyč moc neužil. Centrum ukrajinské metropole Kyjeva tvoří Náměstí Nezávislosti někdy nazývané, také Majdan. Současný název nese náměstí od roku 1991 na počest nezávislosti Ukrajiny na Sovětském svazu. V pátek 22. listopadu 2013, zaplavila Kyjev a část Ukrajiny vlna demonstrací. Před Vánoci 2013 se na největší manifestaci na hlavním kyjevském náměstí sešlo více než 400 000 demonstrantů. Demonstrace nepolevovaly a situace eskalovala kvůli vládním represím vůči demonstrantům. Od února 2014 již nepokoje přerostly ve velké ozbrojené střety mezi policií a demonstranty. Prezident Janukovyč a jeho vláda sice za účasti ministrů zahraničí Německa a Francie vyjednávali s opozicí, přičemž bylo dosaženo dohody o předčasných prezidentských volbách ještě v roce 2014. Tato dohoda se však poté, co byly použity zbraně proti demonstrantům, stala bezpředmětnou a dne 22. února 2014 uprchl prezident Janukovyč s pomocí Ruska ze země.

Tento vývoj byl nepřijatelný pro prezidenta Ruské federace Vladimira Putina.
Putin v noci 21. února 2014 svolal poradu velitelů speciálních sil a rozhodl o obsazení Krymu. Už v této době bylo čitelné, jak Putin přemýšlí a čeho je schopen. Proruští neoznačení ozbrojenci - zmanipulované referendum. Dne 1. března 2014 Ruský parlament oficiálně schválil intervenci na Ukrajině. 17. března 2014 zasedal krymský parlament již za stavu úplné kontroly poloostrova ozbrojenými silami Ruské federace. Při tomto zasedání vyhlásil parlament Krymu nový stát s názvem Republika Krym, který však bezprostředně poté požádal o vstup do Ruské federace jako její nový subjekt.

Počátek současné situace (válka na Ukrajině 2022), se ale odehrával jinde. Začaly eskalovat proruské nepokoje na východní Ukrajině a postupně se vystupňovaly v ozbrojený konflikt mezi ukrajinskou armádou a ozbrojenými z Ruska řízeními silami v samozvané a mezinárodně neuznané Doněcké a Luhanské lidové republice, podporované místními dobrovolníky. Také proběhly těžké boje ve druhém největším ukrajinském městě Charkově. Ozbrojenci, kteří přišli z Ruska, se pokusili převzít moc. Obyvatelé Charkova zůstali k výzvám oddělit se od Ukrajiny apatičtí. Situaci vyřešil speciální oddíl ukrajinského ministerstva vnitra, který uzurpátory vytlačit a Charkov zůstal pod kontrolou Kyjeva. K začátku roku 2015 bylo na Ukrajině registrováno 1 007 900 vnitřních uprchlíků, z toho polovina z Doněcké a Luhanské oblasti.

Začal několikaletý klid před bouří. Uzavřelo se několik dohod o klidu zbraní a konflikt neskončil, ale "zrál". Prezidentem Ukrajiny se stal prozápadní Petro Porošenko.

Dne 20. května 2019 ukrajinským prezidentem Volodymyr Zelenskyj, který drtivým výsledkem vyhrál volby. Zelenskyj, byl jako kandidát strany Služebník lidu považován za antisystémového kandidáta, vystupujícího především proti všudypřítomné korupci. Hlásil se k podpoře členství Ukrajiny v EU i v NATO, ale o obojím podle něj měli Ukrajinci rozhodnout formou referenda. V případě svého zvolení měl v úmyslu ukončit probíhající konflikt v Donbasu jednáním s Ruskem. V dubnu 2021 jednal v Paříži o vstupu Ukrajiny do NATO.

Ve čtvrtek 24.2. 2022 brzy ráno Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že se rozhodl spustit zvláštní vojenskou operaci. Moskva podle něj nemohla tolerovat hrozby ze strany Kyjeva. Začala ruská invaze na Ukrajinu a válka.

Nuntius