Během této doby bylo vyhlášeno několik ukrajinských států, z nich největšího mezinárodního uznání se dostalo Ukrajinské lidové republice.

Pád cara na jaře 1917 umožnil přicestovat na Ukrajinu vůdci českého odboje Tomáši Masarykovi, jenž byl také známým kritikem carského režimu. Několikrát pobýval v Kyjevě a blízkém Borispolu, kde veřejně vystupoval, navštěvoval Československé legionáře a věnoval se organizaci zahraničních jednotek. Po bolševickém převratu v Petrohradě byly československé jednotky donuceny ustupovat na východ. Československá národní rada podepsala dohodu s Ukrajinskou lidovou republiku oficiálně vyhlášenou 20. listopadu 1917 a její vláda vyzvala Ukrajince, aby československé jednotky podporovali.

V lednu 1918 zaútočila na Ukrajinskou lidovou republiku Rudá armáda. Reakcí na sovětský útok na ukrajinská území bylo vyhlášení nezávislého Ukrajinského státu 22. ledna 1918. To však Rudou armádu nezastavilo a měsíc na to měli bolševici pod kontrolou rozsáhlá ukrajinská území včetně Kyjeva.

Centrální rada Ukrajinského státu v této zoufalé situaci byla nucena hledat pomoc v zahraničí. V únoru 1918 podepsala Brestlitevský mír a Ukrajina se tak stala německým protektorátem jako Ukrajinský stát. Němci okamžitě poslali na Ukrajinu svá vojska a vytlačili bolševiky zpět do Ruska. Brestlitevský mír dostal celou Ukrajinu do sféry vlivu Německa a mnoho Ukrajinců v tom vidělo ochranu před spouští, kterou zde způsobila Rudá armáda. Avšak jediným německým cílem bylo vyhrát válku, která stále probíhala na západní frontě. Ukrajina tak začala sloužit, jako zásobárna potravin pro německé vojsko.

Dne 11. 11. 1918 první světová válka skončila, Němci z Ukrajiny odešli. Éra SSSR ještě nezačala, ale atmosféra a společenské změny i represe již dávají jasně najevo, co přijde. Moc v Moskvě držel v rukou Vladimir Iljič Lenin. V únoru 1919 začaly snahy Rudé armády okupovat ukrajinská území a po několika neúspěšných pokusech nakonec v roce 1921 dostali bolševici ukrajinské území znovu pod kontrolu.

Přes příslib bolševiků vážit si principu sebeurčení národů, výchovu národních sovětských republik, komunistická strana Sovětského svazu tento princip dostatečně nepodporovala a neruské národy v Sovětském svazu se stále častěji dovolávaly nápravy. Změna přišla až v roce 1923. Kampaň ukrajinizace obyvatelstva se rozšířila do všech oblastí života Ukrajinské SSR. Největší vliv měla na výchovu a vzdělávání. Ukrajinština byla postupně zaváděna do důstojnických škol, dokonce se ji museli učit i příslušníci Rudé armády, jelikož je ukrajinský národ obvinil, že rusifikují ukrajinské obyvatelstvo.

Dne 3. dubna 1922 se generálním tajemníkem Ruské komunistické strany (bolševiků) stal kavkazský revolucionář Josif Vissarionovič Stalin. Tento politik a politický teoretik gruzínského původu se stal od konce dvacátých let fakticky diktátorem své země. Jeho teoretický a praktický přístup k politice se označuje jako stalinismus. Prvním jeho krokem bylo zesílit kurz výstavby komunistické společnosti. Pod Stalinovým vedením bolševici zrušili Leninovu tzv. Novou ekonomickou politiku a pokračovali v zavádění sociálně-ekonomických a politických změn ve společnosti, která do dějin této části světa vešla pod názvem tzv. Druhá revoluce. Pro Ukrajince tento katastrofický scénář představoval následující: - museli za dosažení cílů bolševiků zaplatit -, tak jako ještě nikdy předtím ve svých dějinách.

Stalinova politika si za bezmála 30 let jeho diktátorského vládnutí vyžádala více jak 20 milionů obětí a to z nemalé části na Ukrajině. Ukrajinský hladomor let 1932–1933, byl důsledkem industrializace, povinných odvodů a kolektivizace v zemědělských regionech SSSR. Političtí komisaři dohlíželi na omezení přístupu ukrajinských rolníků k potravinám, rolníkům byly odepřeny jejich přebytky a nakonec museli odevzdat všechny své potraviny ve prospěch jiných sovětských regionů. Podle některých historiků byl hladomor na Ukrajině cíleně způsoben politikou Stalina, který chtěl hladomorem zlikvidovat ukrajinské národnostní cítění. Odhaduje se, že zahynulo přes 4 miliony Ukrajinců.

Nelze se divit, že když Hitler 22. června 1941 zahájil operaci Barbarossa vnímali Ukrajinci postupující nacistické vojáky jako osvoboditele. Dlouho se Ukrajinci z německých okupantů neradovali, protože podle Hitlera a dalších nacistických pohlavárů by zničení "žido-bolševického" státu by umožnilo Němcům využít rozsáhlé prostory západního Sovětského svazu, kam patřila úrodná Ukrajina, a naplnit tak materiální potřeby německého obyvatelstva. Území by také poskytlo prostor pro budoucí německé osadníky. Dne 14. prosince 1941 řešil Hitler různé záležitosti ohledně Říšského komisariátu Ukrajina a mimo jiné trval na tom, že by měly být Krym a většina jižní Ukrajiny „vyčištěny“ od nežádoucí národností, tedy především Slovanů a přímo připojeny k Německé říši jako oblast zvaná Gotenland (Země Gótů).

S ústupem nacistů postupovala na Ukrajinu Rudá armáda. Tedy po tragédie hladomoru, následovalo strádání, teror a vraždění prováděné nacisty, které vystřídala Rudá armáda a NKVD. Odhaduje se, že během dvacátého století bylo povražděno, umučeno a zabito 17 milionů Ukrajinců. Dalším úderem pro ukrajinské obyvatelstvo byla centralizace, konec ukrajinizace obyvatelstva a jeho postupná rusifikace. Stalin od roku 1933 na Ukrajinu posílal tisíce ruských stranických funkcionářů, aby v této oblasti posílily politiku kolektivizace a postupně mezi obyvatelstvo zavedli ruštinu. Zároveň se zveličovaly všechny aspekty ruské kultury a vyzdvihovala se vedoucí úloha Ruska v SSSR. To vše se přitom dělo pod rouškou rozvoje internacionalismu, proletářské solidarity a "bratrství národů". Stalin v roce 1936 řekl: "Obyvatelstvo národů Sovětského svazu se od základu změnilo. Zmizel z něj vzájemný pocit nedůvěry a místo toho se rozvíjel pocit oboustranného přátelství mezi lidem, který tak položil základ opravdové bratrské spolupráce národů v systému jednotného svazového státu." Ve školách se zavedlo povinné vyučování ruského jazyka, změnila se ukrajinská azbuka, gramatika a slovníky se přiblížily k ruským ideálům.

Důležité momenty pro Ukrajinu přišly, když 5. března 1953 Stalin zemřel. Roku 1954, z popudu nového vůdce Sovětského svazu Nikity Sergejeviče Chruščova byl připojen k Ukrajině poloostrov Krym. Mimochodem Chruščov měl s Ukrajinou hodně společného. Narodil se 11 km od urajinsko-ruské hranice a v roce 1938 jej Stalin poslal vládnout na Ukrajinu, kde pokračoval v čistkách.

Stejně jako v komunistickém Československu přinesl i na Ukrajinu změnu až Michail Sergejevič Gorbačov který se stal 11. března 1985 generálním tajemníkem a tedy vůdcem Sovětského svazu. Ještě dříve než stihl Gorbačov své velké plány se Sovětským svazem uskutečnit, Ukrajinu postihla jaderná katastrofa globálního rozsahu. 26. dubna 1986 110 kilometrů severozápadně od Kyjeva vybuchl reaktor Černobylské atomové elektrárny. Více než 135 000 Ukrajinců muselo navždy opustit své domovy.

Nuntius