Tradiční vesnice Mari Mari - Borneo 

Mari Mari

V rámci cestování je zajímavé poznávat místa, které připomínají starobylý způsob života. Různá časová období
v minulosti přináší určitou vyspělost generací a tím jejich způsob bydlení, kulturu, zvyky a mýty. Specifickou oblastí
jsou různé etnické kmeny, které ještě na počátku 20. století
žili tradičním způsobem života a udržovali neobvyklé praktiky. Vydali jsme se do míst, kde zachovávají vzpomínku na tyto etnické kmeny a vytvořili simulaci tradičního způsobu života. Jde o kulturní vesnici Mari Mari, která se nachází přibližně 12 kilometrů severně od Kota Kinabalu, což je hlavní město malajsijského spolkového státu Sabah, ležícího v severní části ostrova Borneo na břehu Jihočínského moře.

Právě zde se můžete pomyslně přesunout v čase a zažít na vlastní kůži, jak se žilo u neobvyklých kmenů. Můžete zde vidět obydlí pěti vzájemně odlišných etnik, jejich vybavení včetně kuchyně a společných prostor, jejich oblečení i předvádění dovedností. Příležitostně můžete ochutnat různé nápoje a pokrmy, které kdysi připravovali v primitivních podmínkách. Využívají k tomu nejen původní ingredience, ale i způsob přípravy a vybavení. U každého kmene jsou též velmi podrobně a poutavě popsány specifika tradic, zvyků, společenských her a abnormálních rituálů.

S jedním z průvodců se nám podařilo udělat rozhovor.

Ojedinělou tradiční vesnici otevřeli návštěvníkům v prosinci roku 2008, takže už jí provozují jedenáct let. Za tu dobu jí navštěvují turisté z celého světa, zejména asiaté, přičemž dominantní část pochází z Číny, přibližně okolo 40%. Další četné zastoupení má Jižní Korea, Japonsko a samozřejmě místní z Malajsie. Zbytek už tvoří mix včetně evropanů. 

Zajímavostí je též vyprávění různých tradic, na kterých si kmeny zakládaly po dlouhé generace a staly se významně reprezentativní pro jejich komunitu. Mnohé tradice však nebyly tak pozitivní, jak zmíníme později. Sociologická výchova měla své striktní rodinné uspořádání. Pokud měli děti, tak dívky museli spát na pomyslné palandě nad rodiči jako nejbezpečnější místo v chýši, ale chlapci již od dětství museli spát na podlaze uprostřed společenské místnosti, neboť se museli postarat o ochranu. Již v takto malém věku byli vychováváni k mužství a odvaze.

Všechny obydlí a jejich vybavení v tradičním stylu reprezentují etnika, které byly součástí zvyků lovců hlav. Nešlo jen o kořist nepřítele ve válkách kmenů nebo náhlého útočníka, ale bylo přímo jejich povinností to dělat jako účelovou aktivitu. Jedním z motivů bylo dokázání své dospělosti nebo důkaz, že je muž hoden si vzít určitou ženu. Reálnou tradicí bylo, že otec nevěsty požadoval po nastávajícím ženichovi, aby mu přinesl hlavu jiného muže z odlišného kmene jako podmínku pro schválení sňatku a také, aby tím projevil schopnost ochraňovat svoji ženu. Teprve po přinesení účelové kořisti byl svatební obřad naplánován. Za tímto účelem se v noci vydávali do vzdálených vesnic, kde žili jiné kmeny, vniknuli do obydlí a doslova někomu uřízli hlavu zaživa. Logicky platilo, že každý muž měl vyšší postavení ve společenské vrstvě, čím více hlav měl doma jako kořist. Možná si řeknete, že tyto praktiky jsou již dávno staré, ale i k našemu překvapení bylo potvrzeno, že takto kmeny žili běžně ještě ve dvacátých letech dvacátého století. 

V dalších dekádách již tyto násilné tradice mírně slábly, k čemuž přispěla i druhá světová válka po obsazení území Japonci. Jakmile válka skončila a koordinace Britů pomáhala vytvářet nezávislý stát, tak byl vyvinut tlak na ukončení těchto brutálních tradic. Tím se začal měnit i styl života domorodých kmenů. Většina z nich se pomalu vzdělávala, začala pracovat a postupně se začlenila do běžného života. Malá menšina kupodivu nazývaná „land gipsy“ nechtěli pracovat, natož se vzdělávat a dodnes žebrají i kočují v nevyspělých končinách Bornea. Všem, kteří milují cestování a netradiční zážitky tuto destinaci lze jen vřele doporučit.

Lotusolog

1/3

Zajímá Vás téma "cestování a zážitky"? Neváhejte nás kontaktovat.