Den Země je každoroční celosvětová událost organizovaná 22. dubna a zaměřená na propagaci a podporu ochrany životního prostředí. Poprvé byl Den Země slaven v roce 1970, v současnosti probíhá každoročně ve více než 193 zemích světa.
Jedním z nejdiskutovanějším tématem v souvislosti s tímto dnem jsou klimatické změny a ekologie. Klimatická změna je vývoj klimatu probíhající po dlouhou dobu směrem k oteplení nebo ochlazení. Změny se mohou projevovat v časovém rozmezí od jednoho desetiletí po miliony let. Může jít o změnu v průměrných klimatických podmínkách i o změnu výskytu extrémních povětrnostních jevů. Klimatické změny mohou probíhat v určitém regionu, nebo na Zemi jako celku.
Doslova posedlost valné většiny západních elit klimatickými změnami zastínila jiné velké a větší problémy. Zapomnělo se na hrozbu, která byla patrná již dlouho a Evropa se stala děsivě závislá na Rusku. Bjørn Lomborg prezident think tanku Centra Kodaňského konsensu a hostující pracovník Hooverova institutu na Stanfordově univerzitě mimo jiné uvedl. Západoevropští lídři měli diverzifikovat energetické zdroje a rozšířit těžbu břidlicového plynu namísto toho, aby zavírali jaderné elektrárny.
Největším úkolem, před nímž dnes lidstvo stojí, zůstává vyvedení většiny světa z té nejhlubší chudoby. K tomu může dojít jen tehdy, pokud budou chudé země mít k dispozici komplexní a spolehlivé zdroje energie. Právě tak začaly ty bohaté prosperovat a Čína díky tomu dostala z chudoby miliardu lidí. Svět je v krizi ekonomické i ekologické a jedno maskuje a skrývá druhé. Znovu se prosazují autokracie, kdy je veškerá moc v rukou jednotlivce, nebo úzké a sociálně uzavřené skupině lidí, zatímco ti nejzranitelnější už prožívají potravinové krize. Tuberkulóza, malárie a podvýživa jsou v bohatých státech efektivně zvládnuté, ale v chudých zemích si každoročně vyžádají miliony životů. V tomto smyslu je nutné si uvědomit, že člověk, který hladoví se nemůže chovat ekologicky. Tedy v chudých zemích můžete zcela zapomenout na kontrolu emisí u aut nebo programy recyklace atd..
Média už léta vykreslují hrůzostrašně dopady klimatických změn. Dnes se téměř každá přírodní katastrofa běžně přičítá klimatické změně, přičemž každý nový hurikán je označován za další důkaz. Slavíme nešťastné výročí 50 let od prvního klimatického summitu. A tedy i stejně let, co čteme a slýcháme, že už za těch pár dalších budeme mrtví.
Problém je, že skutečnost je zcela jiná. Hurikány v minulosti zabily mnohem víc lidí. Významné vědecké práce dokumentují "klesající trendy" v četnosti a síle hurikánů po celém světě, jejich celková síla byla v loňském roce jedna z nejnižších za 50 let. Globální klimatické škody v procentech HDP neustále klesají a počet úmrtí v důsledku klimatických katastrof klesl za sto let o 99%.
Zásadně sdílením těchto informací nezpochybňujeme důležitost ochrany životního prostředí a klimatické změny. Co ovšem považujeme za zásadní je skutečnost, že bohatý svět si pohrával se solárními panely a zakázal plastová brčka, ale je stále z drtivé většiny poháněn fosilními palivy. Svět dnes vydává na klimatickou politiku víc než půl bilionu dolarů (11,3 bilionu korun) ročně, zatímco vládní výdaje bohatých států na inovace v oblastech, jako je zdravotnictví, výzkum, obrana, zemědělství a vědy, v posledních desetiletích v procentech HDP stále klesají. Je alarmující, že navzdory mimořádné snaze se nedaří vyřešit samotnou změnu klimatu. Loni bylo zaznamenány vůbec nejvyšší hodnoty emisí skleníkových plynů CO₂.
Závěrem můžeme pouze souhlasit, že svět čelí mnoha výzvám. Nejen těm, jimž média věnují největší pozornost. S klimatickou změnou se může efektivně bojovat pouze financováním výzkumu a vývoje v oblasti zelených zdrojů energie tak, aby mohly nahradit fosilní paliva. Je nutné se postavit ruské agresi na Ukrajině i autoritářské rozpínavosti jinde. K zajištění dlouhodobé prosperity svět potřebuje víc energie, která bude levnější, lepší vzdělání a víc inovací.