Dominantou náměstí v Horní Cerekvi je kostel Zvěstování Panny Marie (nazýván též jako Kostel Zvěstování Páně). Stojí při zdejším zámku u Zámeckého rybníku, postavený jako gotický na místě staršího dřevěného kostela. První zmínka o něm je z roku 1384. Koncem 15. století byl obnoven a v letech 1547-1562 rozšířen na dnešní trojlodí. Celkový dnešní vzhled pochází z přestaveb v letech 1631 a 1763. Velký požár v roce 1821 zničil mimo jiné i kostelní Dvojici věží a obnovena byla pouze jedna. Interiér kostela byl vybaven až v 18. století. V roce 1911 byl na hlavní oblouk v kostelní lodi namalován obraz Večeře Páně od Mikuláše Antonína Číly.
Římskokatolická farnost v Horní Cerekvi je územním společenstvím římských katolíků v rámci pelhřimovského vikariátu českobudějovické diecéze. Nachází se na Pelhřimovsku v oblasti českomoravského pomezí a jsou odsud spravovány také další tři farnosti: Počátky, Veselá a Žirovnice.
Farářem - administrátorem farnosti je od července 2021 P. Mgr. Martin Brácha a právě jemu jsme položili několik otázek.
Poznámka redakce: Administrátor (správce) je v církvi kněz, který byl dočasně pověřen vedením kláštera, farnosti nebo diecéze. Specifickým pojmem je apoštolský administrátor, který trvale vede apoštolskou administrativu.
Co vás přivedlo do Horní Cerekve, byla to cílená cesta, nebo spíše souhra náhod?
Vlastně se dá jednoduše odpovědět, že to byla „náhoda“, resp. rozhodnutí otce biskupa, se kterým jsem jen souhlasil, z mé strany tam nebyla žádná oficiální aktivita.
Ale také by se dalo říct, že jsem po tom dost toužil, když jsem jezdil okolo a viděl tu faru s nádherným výhledem na Zámecký rybník. To jsem si vždycky říkal, že tady bych chtěl skončit na důchod. No, nakonec je to dřív a důchod bude nejspíš někde jinde. Tohle otec biskup samozřejmě nevěděl, ale např. otec vikář z Pelhřimova ano, tak se mi dost smál, že má asi Pán Bůh veliký smysl pro humor, když to takhle zařídil, což je teda pravda.
Dalo by se zjistit kolikátým farářem v Horní Cerekvi jste?
Určitě dalo, na biskupství v Českých Budějovicích jsou o tom jasné záznamy. Ale přiznám se, že jsem se po tom nepídil. Asi bych to měl napravit.
Jaké bylo vaše předchozí působiště?
Jako jáhen jsem půl roku působil v Prachaticích, pak jsem byl pět let kaplanem v Pelhřimově a ve Vyskytné a měl k tomu na starosti ještě farnost Nová Cerekev.
Co bylo ve vašem životě zlomovým okamžikem, kdy jste se rozhodl stát se knězem?
Já nějak nemyslím, že byl úplně nějaký zlomový okamžik, spíše se to moje přesvědčení, že mě Pán volá do své služby, rodilo postupně. Určitě tam bylo pár výraznějších okamžiků, ale něco vysloveně zlomového, nějaké to Pavlovské obrácení, nebo něco takového, jsem asi neprožil. Tak jsem po maturitě šel rovnou do Teologického konviktu v Olomouci a pak na pět let do Prahy do kněžského semináře, kde jsem studoval na Katolické teologické fakultě.
Pomohlo vám někdy ve vašem konání vaše příjmení?
Tak jestli pomohlo to nevím, ale určitě to vyvolává různé vtipné reakce, kamarádi si nenechají ujít příležitost mě představit jako brácha Martin. A rozhodně je to dobrý začátek rozhovoru, takový small talk.
Máte svůj systém přípravy na bohoslužby nebo vše vychází z vašeho bezprostředního pocitu?
Já rozhodně nepatřím k těm kněžím, kteří přijdou na kazatelnu a něco spustí. Musím mít věci připravené. Většinou mám kázání vyloženě napsané a k tomu třeba ještě osnovu, abych věděl o čem chci mluvit a nezamotal se do toho. Neříkám, že bych to přímo četl, ale jistota je jistota. Na druhou stranu přiznávám, že poslední dobou jsem v těch přípravách polevil. Asi to má několik důvodů. Zaprvé kážu už několik let, tak člověk přestává mít tolik trému, ale zase se to negativně projevuje na kvalitě kázání. A za druhé u nás máme systém čtení, který se stále točí podle liturgického roku, o nedělích je to systém tříletý a ve všední dny je to dvouroční, takže jelikož si kázání píšu, tak už na daná čtení mám nějaké zásoby. Ale vždycky se snažím, aby to bylo i nějak aktuální, protože je třeba vnímat situaci a lidi, ke kterým promlouvám. Kázání má být objasňování, uvedení do, slyšeného Božího slova, které je sice dva tisíce let staré, ale přesto stále živé a promlouvá k nám i dnes, tak musí být i kázání „aktuální“.
Chodí za vámi lidé spíše ve chvílích nouze, smutku, když hledají oporu a nebo v situacích hledání, pochybností, otázek případně ke sdílení radosti, nebo se jen seznámit?
Já myslím, že to je prostě všechno to dohromady. A pokud to tak je, tak mám pocit, že svou práci dělám dobře. Církev je tady pro všechny ve všech situacích. Máme být takovým přístavem, kam se můžeme přijít radovat, ale také utéci v čase nepohody. Kristus taky chodil do domu smutku, ale také na svatbu atd.
A my jsme tady proto, abychom zprostředkovali tuto Kristovu blízkost. Ne vždy se mi to daří, ale to je holt asi úděl toho, že i kněží jsou jen lidé.
Římskokatolická církev pokládá celibát za oběť Bohu, která umožňuje kněžím soustředit se pouze na jejich povinnosti. Přesto mnozí život bez manželství a sexu považují za přežitek i příčinu nedostatku farářů. Jaký je váš názor?
Já jsem s celibátem souhlasil dobrovolně, což ale neznamená, že bych přišel o touhu rodinu mít. Ano je to podmínka kněžského svěcení v římskokatolické církvi. Má to různé důvody a soustředění se pouze na své povolání je jedním z nich. Ale já si asi nedovedu představit, že bych měl rodinu a přitom se staral o několik farností, že bych byl biskupovi/církvi k dispozici takovýmto způsobem. Pokud bychom to chtěli v naší církvi změnit, tak by musela proběhnout i změna způsobu pastorace, což by možná prospělo. Že je to nepřirozené, to je jasný, člověk je stvořen ke společenství a společenství muže a ženy je vrcholem a dělá člověka člověkem. Proto je podle mě třeba hledat cesty, jak kněz může společenství zažívat – s rodinami, starými, mladými, dětmi – jinak to bude nejen nepřirozené, ale také z nás budou podivíni odtržení od reality.
Co se týká nedostatku farářů, tak si myslím, že tím to není. Můžeme se podívat na církve, kde kněží, pastoři, kazatelé mohou mít rodiny a mají stejné problémy s povoláním.
Zástupce křesťanské církve byť pravoslavné konkrétně Patriarcha moskevský a celé Rusi Kirill I. prohlásil: "Válka na Ukrajině je boj Ruska se satanskou ideologií gayů..." Jak byste tento výrok komentoval?
Je mi z toho smutno.
Nemyslím si, že se to dá nějak obhajovat a ani nechci. Člověk, který by měl hlásat Krista, je autoritou pro mnoho věřících, se přikloní k nějaké takové ideologii, to je děsivé. Ale bohužel je to lidské, v celých dějinách člověk bojuje proti zlu, musí odolávat svodům různých lákadel – např. moci. A někdy se to bohužel nepovede. Je smutné, že to takhle je, ale musíme tomu čelit každý na svém místě, říkat zlu jasné ne, pak bude Pravda a Láska, Bůh a Boží království v tomto světě, vítězit. Jedině bude-li se každý člověk na svém místě snažit o dobro, bude na světě lépe.
Co byste vzkázal speciálně občanům Horní Cerekve a co všem občanům v ČR?
Snad jen to, co v předešlé otázce, snažme se každý na svém místě ve svém okolí, udělat svět lepším. A nebojte se, věřím, že nad tím vším – bolest, válka, nemoci, ale i radost – je někdo mnohem větší, než jsme my, a že nás miluje, dokonce tak, že za nás položil svůj život.
Těším se na naše setkávání při různých příležitostech.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho radosti i úspěchů, ve vaší činnosti.
