Možná někdy pojedete vlakem z Prahy do Děčína nebo obráceně. Pokud Vás netlačí čas a chcete příjemnou a zajímavou procházku vystupte v Kralupech nad Vltavou. Necelý kilometr tedy cca 10 min chůze Vás přivede do centra Kralup k návrší Hostibejk.
Z vlakového nádraží nebo náměstí půjdete po zelené turistické značce.
V lokalitě je naučná stezka s několika informačními panely. Asi ve 2/3 výstupu na skvost Hostibejk půjdete okolo skály skládající se ze tří vrstev geologických útvarů. V případě geologie se původně počítalo stáří Země jen na tisíce roků, aby nakonec bylo odhadnuto na více než 4,5 miliardy let.
Hostibejk byl vyhlášen jako přírodní památka v roce 2002. Chráněné území je ve správě Krajského úřadu Středočeského kraje. Hodně neobvyklý název Hostibejk se používá již od 17. století. Je to složení slov host a bejk (host po staročesku je vlastní jméno), žil tam tedy na vrcholu skaliska muž který choval býka. Postupem času byl název napadán jako příliš sprostý a byl změněn na Hostibýk, ani to však puritánům nestačilo, přišla další změna na Hostivít. Dnešní doba již tak choulostivá není, vrátila se k původnímu názvu.
Zrod tohoto jedinečného souvrství z křídového pískovce započal před 100 milióny lety. Samotný Hostibejk je vytvořen ze tří geologických vrstev. Kdysi býval vrch dnem pravěkého moře a proto jsou ve skále zachovány skořápky pravěké fauny. Název unikátního pískovcového skaliska Hostibejk je písemně zaznamenán již v roce 1670. Vrchol hory měří 233 metrů nad mořem. Podle pověstí zde mělo stávat pohanské - slovanské obětiště. Místo bylo až do roku 1902 holou pustinou. Po tomto roce zde vznikal městský lesopark, časem přibyl i vyhlídkový altán.
Vyhlídkový altán nad městem je častým cílem turistů i místních obyvatel s nádhernou vyhlídkou na Kralupy nad Vltavou a přilehlé okolí. V prosinci 2017 se okolí altánu obohatilo o další netradiční místo. Vznikla zde lavička smíření. Má pomoct lidem, kteří si v něčem nerozumějí, jsou rozhádaní a hledají k sobě cestu. Součástí areálu unikátního pískovcového skaliska Hostibejk je rovněž zajímavá lezecká stěna pro malé děti, jejíž záchytné tvarové držáky jsou na neobvyklých objektech. Rodiče s dětmi mohou také využít dětského hřiště které je stylově uděláno, aby zapadlo do prostředí a umožňuje dětem zábavu na různých houpačkách a prolézačkách.
Nad altánkem je betonový bunkr z roku 1938. Jednalo se o protileteckou hlásku, která měla hlídat prostor naší nejvýznamnější rafinerie. Po okupaci zde Němci zřídili stanoviště protiletecké ochrany. V průběhu válečných událostí vznikly v sousedství vrcholu dva zděné bunkry na munici. Toto místo má za sebou smutnou událost.
Za krásného jarního počasí dne 7. května 1945 si 6 přátel vyšlo na vrchol Hostibejku. Vystřelili z pistole na prchající kolonu SS. Ta zastavila, esesáci našli schované muže a postříleli je. Druhý den Německo bezpodmínečně kapitulovalo a byl konec druhé světové války. Tuto událost připomíná kamenná deska se jmény obětí, která se na místě tragedie nachází. Nejmladšímu muži bylo 17, nejstaršímu 49 let.
V roce 1976 byla na vrcholu kopce postavena stylová výletní restaurace která byla pojmenována samozřejmě Hostibejk. Dokáže uspokojit až 120 osob a je vyhlášená svou kuchyní. K restauraci se dá přijet také autem.
Horolezecky jsou skály navštěvovány sporadicky. Na vrcholu v okolí vyhlídky Hostibejk jsou staré pískovcové lomy s krátkými stěnami a převisy. Materiál je poměrně měkký a velmi sypký. V blízkosti vyhlídky jsou tři menší věžičky, kde se vrstvy pískovce střídají s vrstvami slepence (velké valouny křemene). Pro horolezce je tato lokalita málo zajímavá, ale bohužel je zajímavá pro místní omladinu, narkomany a sprejery, kteří okolí devastují.
Závěr tohoto reportážního příspěvku zakončíme několika fotografiemi.