Kdo se směje naposledy, ten se směje...

Byla neděle podobná jako ta dnešní. Slunce slabé, teplota mírně nad nulou a sem tam zafoukal vítr. Prostě: "Březen za kamna vlezem" :-) Končilo odpoledne a začínal podvečer, tedy bylo 17:00. Aktuálně jsem byl doma v bytě, ve městě Písek. Zazvonil mobil a ozval se ženský hlas. "ahoj jak se máš?" odpověděl jsem, jako většinou na tuto otázku "přiměřeně" a dodal "kdo se ptá?". Odpověď mě zaskočila "ty mě nepoznáváš? tady Lucie". Pár vteřin jsem přemýšlel "hm Lucie, Lucie", "znám pár žen s tímto jménem, ale s žádnou si netykám". Ozvalo se "haló si tam?" odpovídám "ano" a dodávám "není to nějaký omyl? odkud se známe?" ozval se smích a ženský hlas neznámé Lucie se rozpovídal. Dozvěděl jsem se, mimo jiné, že jsem před 4 roky po koncertě v Českém Krumlově s ní strávil noc. Že jí dalo dost práce na mě sehnat tel. číslo, a že je ráda, že mě slyší. Vyslechl jsem jí a poněkud váhavě jsem jí řekl "ok a co potřebuješ?" Odpověděla "potřebuji, abys mě šel naproti na nádraží". To jsem se zase začal smát já a smál jsem se dlouho. Nakonec jsem souhlasil, na nádraží jsem to neměl daleko a řekl jsem si malá procházka mi neuškodí. Na nádraží skutečně stála s taškou mladá, malá, pěkná dívka a já si matně začal vzpomínat. Týden u mě byla a bylo to celkem fajn. Když jsem se s ní loučil zasmál jsem se a řekl "doufám, že se zas brzy uvidíme". Odjela a už jsem jí nikdy neviděl ani neslyšel volané číslo bylo nedostupné. Možná tento příspěvek nebude přesně vystihovat to co bylo cílem, ale já jsem došel k tomu, že neplatí rčení "Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe", ale naopak platí "Kdo se směje naposled, ten se směje poslední" :-I