V rámci reportážního pobytu v Kralupech nad Vltavou jsme navštívili také Městské muzeum, které mapuje místní historii, osobnosti i překvapující artefakty. Sešli jsme se
a promluvili pár slov také se zdejším ředitelem, kterým je PaedDr. Jan Racek.
HISTORIE MUZEA
První myšlenku zřídit muzeum v Kralupech měl František Heran, odborný učitel a člen výboru místního agilního spolku “Řemeslnicko-čtenářské besedy”, který se inspiroval národopisnou výstavou v Praze. Jeho pokus z roku 1895 však založení muzea ještě nepřinesl. Myšlenka zřízení muzea na chvíli zapadla a oživil ji až v červenci 1923 mistr Josef Holub, akademický malíř.
Jako sběratele památek je třeba uvést dva kulturní pracovníky, Prokopa Filipa Masnera a Julia Nádvorníka. Prokop F. Masner dlouhá léta spravoval cenný rodinný archiv a sbíral materiály k dějinám kralupského okolí. Protože byl majitelem cihelen, měl velikou příležitost sebrat mnoho fosilií i archeologických památek, kterých bylo na území města Kralup i okolí nepřeberné množství. On i jiní majitelé cihelen dali velmi mnoho věcí jednak do školních sbírek, jednak do sbírek Národního muzea. Julius Nádvorník, katecheta měšťanských škol, uveřejňoval řadu místopisných článků z dějin Kralup a okolí jako samostatné epizody.
Zájem o zřízení muzea byl opět oživen v letech 1924 -1925, kdy byl pro město jmenován konzervátor.
K realizaci muzejní myšlenky došlo později čistě náhodou. Místní sběratelé starožitností se mylně domnívali, že se iniciativy ujme městská rada, ale čekali marně. P. F. Masner se náhodou zmínil o tomto problému na schůzi “Souručenství pokrokových stran”, v jejímž předsednictvu zasedali střídavě Jos. Král (legionář), Jos. Fišer (řídící učitel), dr. Fr. Schuster (profesor gymnázia).
Schuster navrhl, aby se ustavila soukromá muzejní společnost a aby byla podána žádost místní i okresní školní radě o volnou třídu v obecné škole v Lobečku pro umístění sbírek, dokud se nenajde vhodnější místo. Návrh byl 26. května 1926 schválen a podaná žádost na podzim téhož roku vyřízena. Začalo se tedy pracovat. Dr. Fr. Štampach a dr. B. Nejedlý doporučili, aby ze školních sbírek byly muzeu propůjčeny ty předměty, které nejsou ve škole potřebné. Městská rada dala novému podniku do vínku starožitnosti koupené od J. Sladomela. Okresní osvětový sbor svolal 9. října 1926 schůzi členů do městské knihovny, v níž bylo usneseno ustavit zatím provizorní “Společnost přátel muzea”, jež měla provést přípravné práce a sestavit stanovy nového spolku. První přípravný výbor, který měl uvést muzeum v život, se skládal z těchto osobností: P.F. Masner, dr. Boř. Nejedlý, L. Herrscher, dr. Fr. Štampach, dr. Fr. Schuster, Jul. Nádvorník, Ant. Žalud, Jos. Hnitka.
S úpravou sbírek se započalo v propůjčené školní místnosti. Prací se účastnili pánové Masner, Štampach, Hojer, Schuster, Nádvorník, Fejfar a další. Práce byla poněkud svízelná, protože bylo málo finančních prostředků. Pro zajímavost se podívejme, kdo přispěl: město Kralupy, okresní zastupitelstvo, městská spořitelna, občanská záložna, F. X. Matějovský, kom. rada. A jak se s penězi nakládalo? Byly zhotoveny lehké stěny z dřevěných rámů, potaženy plátnem a vybudována taková oddělení, aby byly stěny co nejvíce využity pro zavěšení předmětů. Dále byly pořízeny výstavní skříně, vhodně využito vyřazených sklopných lavic z obecné školy. Správcem celé sbírky byl zvolen dr. Fr. Štampach, který se velice obětavě ujal, spolu již se jmenovanými, pořádání muzejních sbírek. Stanovy budoucího spolku vznikly po vzoru venkovských muzeí. Sbírky pěkně narůstaly a za rok, tedy roku 1927, byla ustavena “Společnost krajinského musea v Kralupech nad Vltavou”. První volený výbor se skládal z předsedy P.F. Masnera, místopředsedy dr. B. Nejedlého, jednatele Jos. Hnitky, pokladníka Ant. Žaluda, revizorů dr. Fr. Schustera, Jul. Nádvorníka a kustoda dr. Fr. Štampacha. Po slavnostní schůzi bylo muzeum otevřeno širší veřejnosti dne 4. listopadu 1928.
Hned ve školním roce 1928/1929 hrozilo mladému muzeu nebezpečí zániku, protože okresní školní inspektor oznámil pracovníkům muzea, že příští rok bude škola potřebovat třídy, které byly muzeu zapůjčeny. V této situaci přispěl s nevšední ochotou na pomoc ředitel gymnázia V. Havel a nabídl pro muzejní sbírky místnosti (1 velká a 2 menší), v polosuterénu v nové budově gymnázia. Při slavnostním otevření gymnázia byly také otevřeny sbírky krajinského muzea. Vše se událo 19. října 1930. Zahájení navštívilo mnoho místních i cizích hostů. Co bylo nejdůležitější, muzeum získalo dobrovolné pracovníky pana Karla Koubu a Miloše Fialu, kteří obětavě zvelebovali muzejní sbírky. Připomeňme nejvýznamnější osobnosti přítomné na slavnosti: ministr školství a národní osvěty dr. Ivan Dérer, poslanec Fr. Biňovec, zemský školní inspektor Fr. Křenek.
Všechen svůj volný čas věnoval muzeu V. Hojer až do roku 1932, kdy byl správcem zvolendr. Fr. Schuster. V květnu 1933 valná hromada Dvořákova muzea (Společnost muzea dr. A.Dvořáka v Kralupech n. Vlt. byla založena z podnětu prof. Jana M. Květa 11. listopadu 1929 k trvalému uctění památky hudebního mistra.) rozhodla, že svěří své sbírky péči krajinského muzea a ředitel gymnázia V. Havel propůjčil sbírkám ještě jednu místnost, která po úpravě měla 4 oddělení.Od tohoto dne muzeum narůstalo netušeným krokem. Pro své návštěvníky budilo veliký zájem, a tak se dary scházely v takovém množství, že zapůjčené místnosti se stávaly nedostačujícími. K rozvoji a povědomí muzea přispěli nejvíce žáci gymnázia ale i škol měšťanských a obecných tím, že často přicházeli se svými učiteli na prohlídku muzejních sbírek. O odborný výklad se zde staral dr. Fr. Schuster nebo odborný učitel Jos. Hnitka. Do roka se muzeum rozrostlo ještě o jednu místnost.
V roce 1933 bylo muzeum rozděleno na tato oddělení:
samosprávné
archiv
historické
archeologické
geologické
lidové a zemědělské
památník odboje
církevní
židovské
kovodělnické
průmyslové
národní školy
obchodní a živnostenské
knihovna a staré tisky
numismatické
umělecké
sbírka fotografií
hudební spojené se sbírkami Dvořákova muzea
cizokrajné památky (přinesené zdejšími občany z cest)
Celkový počet získaných předmětů byl 3 852, sbírka fotografií a negativů 1 000 kusů, mincí 800 kusů. Schuster založil také kroniku a kronikářem se stal odb. učitel V. Šlajs. Za zásluhy o rozvoj muzea byl zvolen čestným členem ředitel gymnázia Václav Havel.
V roce 1934 byla uspořádána sbírka na pamětní desku J. Val. Jirsíka, biskupa budějovického a minického faráře v letech 1832 – 1846. Dne 16. září 1934 se konala velkolepá slavnost odhalení desky na faře v Minicích.
V roce 1935 vydalo muzeum 1000 výtisků brožury ke 40. výročí založení kostela v Kralupech n. Vlt., jejímž autorem byl kanovník Karel Záruba, děkan v Kralupech. K 70. narozeninám K. Záruby bylo vydáno 200 kusů pohlednic. V prosinci navštívili členové výboru muzea p. Masner, dr. Schuster, p. Křelina a pan Holub Adamovu pískovnu v Lobči a převzali nalezené pravěké keramické nádoby do muzejní sbírky. Správce sbírek muzejních prof. Dr. František Schuster byl jmenován výnosem ministra školství a národní osvěty dne 3. prosince 1935 konzervátorem Státního památkového úřadu v Praze. V letech 1936 – 1938 pečoval o památky historické, umělecké, lidové a přírodní pro okres Kralupy n. Vlt. Knihař pan J. Šimůnek daroval celokoženou knihu na kroniku krajinského muzea a mistr J. Holub (ak. malíř) nakreslil do této knihy titulní list. V červnu se začalo s přípravnými pracemi na slavnostní odhalení památníku českého astronoma Dr. Ant. Strnada v Chržíně, které proběhlo 22. září 1935. Velkolepé slavnosti se zúčastnilo na 600 návštěvníků, jmenujme hosta nejvzácnějšího, jímž byl univerzitní profesor Janko, předseda Královské české společnosti nauk v Praze. O slavnosti se mluvilo i v Československém rozhlase v Praze a další zprávy se objevily v tisku.
V roce 1936 byl všemi hlasy přijat návrh V. Křesiny, aby v rámci celostátních oslav K. H. Máchy byla zasazena pamětní deska na zámku ve Chvatěrubech, protože v umělecké pozůstalosti K. H. Máchy se našla kresba Chvatěrub. Z další činnosti muzea stojí za zmínku přípravy k soupisu hrobů vynikajících rodáků v našem okrese, zavedení kurzu pro obecní kronikáře či zahájení spolupráce s Klubem čsl. turistů na průvodci kralupským okolím. Přes všechno úsilí se objevily i negativní jevy, docházelo např. k ničení turistických značek a téhož roku byly dokonce vyloupeny místnosti muzea v budově gymnázia. Pachatelé dopadeni nebyli, škoda činila 12.000 korun.
Dne 8.1. 1937 byla otevřena výstava místního rodáka malíře Georga Karse ve výstavní síni Spolku výtvarných umělců „Mánes“ v Praze, za přítomnosti P.F. Masnera a Dr. Fr. Schustera. Muzejní výbor chystal oslavy Dr. O. Hostinského v Martiněvsi, V. B. Třebízského v Chvatěrubech, Jar. Vrchlického ve Veltrusích a Mlčechvostech .
V roce 1938 bylo usneseno vstoupit do nově zakládaného “Kruhu přátel J. Vrchlického“.
Ze skromných počátků v jedné místnosti obecné školy v Lobečku vzrostly sbírky za 10 let tak, že v budově gymnázia Dr. A. Dvořáka byly 4 velké sály rozměrů 62x11m přeplněny cennými památkami. Za deset let navštívilo muzeum 13 711 návštěvníků. Muzeum vzniklo svépomocí a na počátku nikdo z odborných pracovníků v pražských ústředích nejevil zájem o muzejní práci. Uznání mělo muzeum pouze od zástupce Svazu československých muzeí Dr. Fr. Macháčka, ředitele muzea v Plzni, Dr. J. Kolihy, ředitele paleontologických sbírek Národního muzea v Praze. Dne 3. května se dostalo Společnosti krajinského muzea písemného uznání svazu, které bylo oznámeno i městskému úřadu. Velikým příznivcem místní muzejní práce byl od počátku Státní ústav archeologický v Praze.
V roce 1941 se muzeum zapojilo do oslav 100. výročí narození nelahozevského rodáka, hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Toho roku skončilo sedmileté úspěšné vydávání muzejního sborníku, který po válce již nebyl obnoven.
Ovšem těžké roky na muzeum teprve čekaly. Hned v průběhu války bylo nutno uvolnit polovinu plochy v gymnáziu pro účely tam sídlící německé posádky, čímž došlo ke zrušení muzejní expozice a nahromadění exponátů ve vykázaných prostorech. Záhy, bohužel, došlo i k přímým škodám na sbírkách. 22.3. 1945 provedli spojenci nálet na místní rafinerii minerálních olejů, přičemž velice utrpělo město, jeho obyvatelé a infrastruktura. Několik zásahů leteckých pum se nevyhnulo ani gymnáziu, kde v poškozeném křídle byly uloženy i muzejní sbírky… Není už dnes možno rekonstruovat, co vše bylo poškozeno nebo zničeno, protože písemné doklady o tom chybí a pamětníků ubývá. Z důvodu zlepšení péče o sbírky a umožnění muzejní instalace bylo muzeum po ukončení druhé světové války přemístěno do novostavby budovy okresního soudu (dnes nemocnice), v jehož plánech se už počítalo s umístěním této instituce. Leč ani to nebylo zcela šťastné řešení. V ne zcela dostavěné a špatně zajištěné budově bylo muzeum opakovaně vyloupeno. Muzejní sbírky byly ještě více ochuzeny a jejich uspořádání zcela destruováno. Bohužel už nebyly síly na obnovu. Nesmíme zapomínat, že muzeum v té době bylo stále spolkovou institucí a že jeho nejaktivnější členové nebyli v té době již právě nejmladší. Navíc nové komunistické poválečné vedení města jim nebylo příliš nakloněno. Vše se ještě zhoršilo po roce 1948. Nový režim neměl ve členech muzejního spolku své horlivé zastánce.
V této situaci muzeum získalo snad nejcennější dar ve své dosavadní existenci. Nora Karsová, vdova po nedávno zemřelém malíři Georgu Karsovi, se rozhodla naplnit jeho poslední vůli a věnovat manželovu rodišti – městu Kralupy soubor jeho obrazů a kreseb z jeho pražského ateliéru, který se po válce podařilo dohledat. Převzetí těchto předmětů vyšlo právě na jarní měsíce roku 1948a vzbudilo u představitelů města velké rozpaky – umění jednak vůbec nerozuměli a jednak šlo o člověka žijícího v už „nepřátelské cizině“. Škoda. Za normálních poměrů by byl ve městě vybudován speciální pavilon pro prezentaci těchto uměleckých děl, jak si sám malíř přál. Takto obrazy skončily v muzeu, právě řešícím problémy zcela jiného rázu.
V roce 1952 bylo podle nových zákonů muzeum spolku odebráno a přeměněno na státní instituci s názvem Okresní muzeum. Někdy v té době došlo i ke změně sídla muzea, z města bylo přemístěno na nedávno zkonfiskovaný lobkovický zámek Nelahozeves. Zlepšení situace je však pouze zdánlivé. Muzeum jednak v zámku nedostalo právě nejlepší prostory, chyběl prostorný depozitář a po většinu roku byly problémy s vytápěním. Muzeum, byť státní, i nadále zůstávalo závislé na práci členů někdejšího muzejního spolku. Ovšem věk jim přibýval a cesty do Nelahozevsi spojené s nedostatečným zázemím a pracovními podmínkami jim velmi ztrpčovaly život, takže mnozí postupně o práci ztráceli zájem.
Pro období celých 50. let je třeba vzpomenout obětavého kustoda Ladislava Čermáka, který i v těchto podmínkách držel kontinuitu muzejní práce. Právě personální situace byla pro muzeum největším problémem, po několika letech “bezvládí” došlo v roce 1954 ke sloučení muzea s nově budovaným okresním archivem pod řízením okresního archiváře Otokara Havlína. Ten se rozhodl neutěšené prostorové podmínky muzea řešit delimitacemi sbírek. V sousedních Velvarech (tehdy v rámci jednoho okresu) tak při tamním rovněž jemu podřízeném muzeu začala vznikat tzv. okresní galerie, kam byly soustředěny umělecké sbírky obou muzeí (Kralupy tím nadobro přišly o soubor Karsových prací). Písemnosti, fotografie a část knihovny zase z muzea putovaly do archivu. Muzeum tak ještě více zapadlo do své provinčnosti a nezbavilo se instalace typu výstavní depozitář, kdy všechny sbírky jsou vystaveny. Jaké byly v té době muzejní expozice, přesně nevíme, máme totiž k dispozici jen minimum pramenů k té době. Podle nich lze říci, že v polovině 50. let byla v muzeu expozice prehistorie, historie, etnografie s historií zemědělství, kupecký krám, regionální osobnosti (včetně bohatých památek na Ant. Dvořáka), dělnického hnutí a revolučních tradic, přírodověda. Tato instalace byla kladně hodnocena představiteli tehdejšího Svazu muzeí. Tíha veškeré práce v muzeu spočívala na kustodu Čermákovi, jemuž pouze občas pomáhali někteří dobrovolníci. A tak odchod tohoto obětavého pracovníka v roce 1958 byl další pohromou pro tuto instituci. Vhodného nástupce se nepodařilo najít. Počátkem konce muzea byl rok 1960 a v něm provedená reforma státní správy. Kralupský okres byl odsouzen k zániku a jeho území rozděleno mezi čtyři okresy sousední, největší části připadly k okresu Kladno (Velvarsko, i s muzeem, galerií a společnými sbírkami) a Mělník (Kralupsko). Představitelé nového okresu neměli o provozování tohoto muzea zájem, a tak v roce 1962 došlo k jeho institucionálnímu zrušení. Okolní i některá pražská muzea si rozebrala to nejlepší z jeho sbírek, zbytek zmizel v nenávratnu… Jeden region pozbyl svoji paměť. V dalších letech se na muzeum pouze vzpomínalo a snad v roce 1968 probleskly myšlenky na jeho obnovu, avšak události se vyvinuly jiným směrem.
SOUČASNOST
V nové době, po listopadu 1989, lidé znovu zvedli hlavu a myšlenky na obnovu muzea se opět objevily. Od formy pamětních síní básníka Jaroslava Seiferta a malíře Josefa Holuba se záhy dospělo k muzejní instituci. A tak v roce 1992 bylo muzeum obnoveno jako městské, byla mu propůjčena samostatná budova (první v dějinách muzea vůbec) a byl znovu zahájen sběr exponátů. Muzeum mělo od začátku velkou podporu ze strany města, jehož představitelé si uvědomovali důležitost této instituce při získávání a formování vztahu lidí ke své obci a regionu. Podpora muzea se projevila zejména v roce 1996, kdy došlo (pouze městským nákladem) k velkorysé a náročné rekonstrukci, dostavbě a adaptaci budovy pro muzejní účely. Zcela nově vybudovány poté byly i muzejní expozice, přístupné v celku od konce března 1997. Muzeum sídlí v rekonstruované a dostavěné budově asi 10 minut od vlakového a autobusového nádraží na hranici staré a moderní městské zástavby. Návštěvníci mohou zhlédnout pět stálých expozic a některou z krátkodobých výstav. Muzeum je společenskovědní a zaměřuje se na minulost, proměny města a jeho nejbližšího okolí, některé jeho exponáty však pocházejí i z regionu poněkud širšího.
Muzeum přežilo i 14. srpen roku 2002, kdy velká vltavská povodeň velmi citelně postihla i tuto instituci. Zcela zaplaven byl suterén budovy a v přízemí dosahovala vodní hladina výše 60-80 centimetrů. Zlikvidována tak byla instalace archeologické expozice (exponáty byly zachráněny) a dočasně se zrušila i síň Georga Karse. Voda zaplavila i muzejní knihovnu a jeden z depozitářů (opět beze ztrát na exponátech), a tak jako depozitář nouzově sloužil výstavní sál. Na dobu roku a půl byla výstavní činnost přerušena. Muzeum přesto žilo. Dne 12. listopadu 2002 bylo opět otevřeno, byť došlo ke zpřístupnění pouze dvou nepostižených expozic – historie a pamětní síň Jaroslava Seiferta. V sále se pořádaly koncerty klasické hudby a žáků místní ZUŠ. Ke dni 15. 1. 2004 bylo muzeum po náročné obnově otevřeno zcela, včetně obnovené expozice archeologie.
