Pomalu se blíží Den válečných veteránů. Den k připomenutí ukončení 1. světové války nebo také den k připomenutí válečných veteránů. Připomenutí, které je více společensky spojeno v anglosaských zemích nebo v zemích více na západ od nás. Je pravdou, že tento den se připomíná i v naší zemi, ovšem cestu do širokého podvědomí hledal pomalu a stále hledá.
Symbol tohoto dne můžeme již vidět i v klopách našich nejvyšších politických a společenských elit. Bůh ví, zda to v klopách svých obleků mají z povinnosti nebo opravdu z přesvědčení. Soudit nebudeme...
K tomuto dni se také vedou virtuální plamenné diskuze na sociálních sítích nebo webových stránkách a článcích, zda tedy kdo, kde, kdy a proč je ten opravdový veterán nebo dokonce žoldák a jiné scestné nesmysly vztahující se, k novodobým padlým českým vojákům, sloužící v zahraničních misích armády České republiky.
K tomu lze jen dodat "Ach, jo..."
Ovšem i naše republika má svá připomenutí. Snad každé město, každé ves má svůj pomník s padlými. A to právě k zmiňované 1. světové válce. Když se člověk o to více zajímá, např. z podstaty věci, z rodokmene nebo, se to i ústně předává v rodině, může se člověk dozvědět hodně zajímavých a zapomenutých historických událostí a poznat osobnosti. Pak se stačí u takového pomníku jen na chvíli zastavit a zamyslet se.
Myšlenky v hlavě mohou opravdu kmitat. "Měl jsem to štěstí a nepotkalo mne to, abych kvůli nějakému šílenci se ocitl kdesi neznámo kde a tam padl." "Byl bych schopen tohle všechno vydržet?" "Jsem ochoten naslouchat politikům, kteří by byli schopni do tohoto mne zavléct a nebo bych našel odvahu se jim důrazně postavit?" A třeba i to, "zda bych byl schopen svou vlast ochotně a rád bránit a odejít kvůli tomu neznámo kam s myšlenkou, že se vůbec nemusím vrátit..."
Vedle ducha myšlenky uctít památku za padlé ve válkách, to zamyšlení stojí za to. Člověk může dojít k zajímavým odpovědím ve své vlastní mysli. Případně k tomu uzpůsobit i svůj vlastní život a ovlivnit společnost, ve které žije.
Miloš M. - okres Praha-východ
11. listopad, svátek sv. Martina, soucitného vojáka a biskupa z přelomu 3. a 4. století, je věnován památce válečných veteránů a byl symbolicky ustanoven dle data příměří a konce 1. světové války v r. 1918.
Tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit v Evropě již při prvním výročí v r. 1919 a v USA byl 11. listopad oficiálně vyhlášen Dnem příměří. Na "Den veteránů" byl tento svátek přejmenován v r. 1954. Symbolem Dne veteránů se stal vlčí mák, což budete nejlépe vnímat v básni "Na flanderských polích", jejímž autorem je válečný lékař John McCrae:
Na polích flanderských vlčí máky kvetou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.
My mrtví zůstaneme – a je to možná zdání, že včera žili jsme a byli milováni,
když nyní ležíme na polích flanderských.
Náš boj teď jiní převezmou: do vašich rukou vkládáme teď svou hořící pochodeň a vy ji neste dál. Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.
Když rozkvétá lán máků červených,
my neměli jsme spát na polích flanderských.
