Každý z nás má nebo měl mámu. Někdo má svou mámu rád někdo ne, vztahy můžou být různé. Já jsem svou mámu měl rád vždy, jen jsem strašně potřeboval, aby náš kontakt byl minimální. Byla tak starostlivá, až mě to dohánělo k šílenství. Jenomže jednoho dne máma zestárla a musel jsem přijmout odpovědnost, protože nikdo jiný není. Takže jsem padesátiletý, rozvedený muž, který bydlí s maminkou - paráda, tento model spoustu žen přitahuje, tedy sexuálně nestrádám :-)
Jednoho dne mámě začala otékat noha. Pár dnů jsem se na to díval a přemýšlel, co budu dělat. Po konzultaci jsem nakonec zavolal sanitku. Operátor na 155 mě po vyslechnutí základních údajů řekl "proč se vaše matka nemůže dopravit do nemocnice sama". Na to jsem mu řekl, že po tom všem, co kdy zaplatila a kdy jela se zánětem slinivky do nemocnice autobusem si může objednat sanitku i kdyby chtěla jet na výlet. Dále jsem se ho zeptal jestli tu sanitku platí nebo zvedá telefony. Operátor odpověděl k jeho velkému štěstí správně "sanitka je na cestě". Obsluha sanitky byla skvělá a po základním vyšetření mámu odvezli a byla týden hospitalizovaná.
Ošetřující lékařka byla perfektní, dobře se sní komunikovalo a mámu mě vrátili, ve skvělém stavu. Dostal jsem recepty na prášky a voucher na punčochu. Místní lékárna je moc fajn, má otevřeno jen ve vybrané dny a hodiny. Můžete si koupit i o 40% předražený Coldrex a léky na recept jsou do týdne. Předal jsem recepty a voucher na punčochu s tím, že mě bylo řečeno, že punčocha bude později, že se musí objednat. Po týdnu jsem šel pro objednané léky doplatil 600,- za 42 malinkatých pilulek na ředění krve a dozvěděl se, že voucher na punčochu mě musí vrátit, protože uvedená punčocha neexistuje.
Chtěl jsem voucher vyhodit, ale pak mě blesklo hlavou, že tak skvělá doktorka se kterou jsem denně komunikoval, když byla máma v nemocnici mě přeci nemohla dát voucher na něco co neexistuje. Stejně jsem chtěl voucher vyhodit, ale vzpomněl jsem si na Charitu ČR, se kterou spolupracuji. Vedoucí místní pobočky, jsem požádal o pomoc.
Do druhého dne mi zdělila, že mi tu punčochu zajistí a že je u ní cca 100,- doplatek. Souhlasil jsem a styděl se, protože první, co udělala, tak si tu punčochu našla na netu - tak sofistikované činnosti jsem nebyl schopen - debil :-)
Nicméně tím to neskončilo. Mámě se musela změřit noha. Tedy změřil jsem mámě nohu a data odeslal emailem. "Moje" vedoucí mi na to odpověděla, že to nestačí a poslala nafocené pokyny k datům o noze - okamžitě jsem to vzdal. Nohu mámě měřily pečovatelky z Charity a já jsem se už pouze věnoval myšlenkám, proč zrovna já a zda by sebevražda vše řešila :-)
Punčocha se objednala ve zdravotních potřebách v sousedním městě, které je trochu větší. Nakonec vše dopadlo dobře kompresní, stehenní punčocha byla na světě. Od chvíle, kdy máma dostala voucher na punčochu do chvíle, kdy punčochu měla na noze uplynulo přesně 44 dnů. Byl jsem rád, že jsem to nevzdal a otravoval u toho 4 ženy, protože kolo vám ukradnout mohou, ale zážitky vám nikdo nevezme :-)
Tak a teď, co z toho všeho vlastně plyne a co si lze odnést, za poučení z uvedeného?
V první řadě si musíte uvědomit, že pokud chcete provozovat lékárnu a mít auto za mega nesmíte se věnovat punčochám! Lékárnici odpouštím a vedoucí místní Charity to nezapomenu, nakonec na ní myslím i bez punčochy. Dále jde o to, že nesmíte nikdy nic vzdát, pokud se dostanete do situace, která vám nevyhovuje. Když se budete hodně snažit a budete mít kolem sebe dobré duše punčocha vás nemine :-)
Comments