Zamyslet.CZ

S čerty nejsou žerty

První moje velká zkušenost s drogami byla, když se můj kamarád zamiloval do drogově závislé dívky a začal to "sjíždět" s ní. Žádné jehly, ale pravidelná tráva, haš, perník a nějaké pilulky. Kamarád nikdy nebyl jako já tedy k občasnému užívání drog ho nikdo přemlouvat nemusel, ale měl to pod kontrolou a byl na dobré pozici ve své práci. Teď, ale jel v rychlém tempu a do půl roku přišel o práci a po roce se sním, rozešla ta dívka, která ho do toho dostala. Byl na dně psychicky, fyzicky, finančně prostě byl v háji. Sem tam sem ho vzal na pivo a také jsem mu uschoval nějaké věci především oblečení, když se stěhoval. K jeho smůle začal chodit do podniku u kterého doupě je nedostatečná definice. Vcelku tam bylo čisto, bar měl slušnou nabídku, ale všichni tam hulili a myslím, že tam sem se nadýchal trávy nejvíc ve svém životě, když jsem se tam za ním stavoval. Chodil jsem tam nerad všichni se tam od určitého momentu začali kývat a byli v jiném světě, když jsem tam zašel tak vždy hned po "otevíračce" první dvě, tři hodiny to bylo celkem fajn pak se to tam proměnilo v "údolí stínů" a zůstal jsem tam vlastně sám, takže jsem zaplatil a odešel. Jednou jsem také zažil, že jeden "chytrák vymyslel, že dá do pákového presovaru houbičky (Lysohlávky).
Natočil plný hrníček na kávu a s pár dalšími "pacienty" začali ucucávat. Pak k nim
přišel dost namazaný týpek pronesl pár bujarých vět, vzal si hrníček a kopl
ho do sebe. Za pár minut se volala sanitka a provozovatel toho podniku a
barman měli co vysvětlovat. 

Kamarád časem začal trávu prodávat a nejednou se mě vytahoval, že si vydělá
víc než si vydělával v práci. Přál sem mu ať se má dobře a bylo mi jedno čím se živí.
Uběhlo pár měsíců a přesto, že jsme se nesetkávali každý den bylo divné, že přestal zvedat mobil a nikdo ho 14 dnů neviděl. Nevěděl jsem, kde bydlí tedy zbývalo jen čekal. Zkrátím to - už jsem ho nikdy neviděl. Po čase jsem se dozvěděl, že prý prohulil s kamarády víc než prodal tudíž nemohl zaplatit dodavatelům a tak ho někam "uklidili".


Rambo na kolenou

Na vojně jsem se seznámil s klukem, který přesto že byl o pár let mladší byl dlouhá léta trochu mým vzorem. Sportoval a to skutečně profesionálně, prošel mnoha výcviky a hodně let byl u zásahové jednotky policie. Byl to jediný člověk, kterého jsem poznal jako zapřisáhlého abstinenta, nekuřáka a nikdy jsem ho neviděl jíst něco jiného než hovězí biftek se zeleninou atd… Měl zálibu v hezkých a drahých autech a také v krásných ženách. Rád jsem se sním setkával vždycky jsme si měli, co říci a párkrát jsme si i pomohli. Po pravdě nikdy jsem nevnímal, že jeho obrovské svaly nejsou jenom z posilovny. Časem jsem pochopil a on mi to i řekl, že si píchá steroidy a mě to bylo vcelku jedno prostě nebral jsem to nikterak problematicky. Pak jsme se delší čas neviděli, protože dělal ochranku někde na blízkém východě. Asi po 3 letech jsme se setkali a sdělil mi strašlivou informaci. Dlouhá léta byl uživatelem pervitinu (nikdy jsem na něm nic nepoznal, protože jeho nekonečnou vitalitu jsem vnímal vždy v souvislosti s jeho životosprávou a se sportováním) a vyprávěl mi, že dělal strašné věci, když si pervitin začal píchat tedy aplikovat nitrožilně. Teď, že už je v pohodě, ale díky ročnímu soužití s nějakou "perníkovou královnou" a nekontrolovaným sexem se dopracoval k tomu, že je HIV pozitivní a má Aids. 

Komu není rady tomu není pomoci

Další zkušenost byla když jiný kamarád, který měl na omamné látky stejný názor jako já se zásadním způsobem změnil, když zjistil nevěru své manželky. Asi by se nic zvláštního nestalo, ale jeho žena to chytla opravdu pořádně, protože se zamilovala a požádala o rozvod (měli malou dceru). Nutno podotknout, že kamarád podnikal v dopravě a byl často pryč i několik dnů. Jeho manželka a dcera vždy měli vše co si přály, protože peněz kamarád vydělal dost, ale byl málo doma a tak se stalo, co se stalo. Kamaráda to sundalo hrozně. Začal chlastat, byl agresivní, jezdil na motorce nalitý a měl nepřetržité problémy s policisty a hodně peněz utrácel za právníka. Zmíním dva z X jeho výstřelků, protože jsou vcelku vtipné a pak už to tak vtipné nebude. Jednou vykopl dveře CPZ, protože mu nechtěli dát cigaretu a jednou ho sbírala zásahovka na dálnici a on jim utrhl z uniformy záznamovou minikameru a zahodil jí s tím, že není žádná filmová hvězda :-) Samozřejmě zaplatil dveře a minikameru, nějakou pokutu a nafasoval podmínku. Jo byla s ním legrace, ale pomalu to přestávalo být vtipné.

Začal se totiž kamarádit s divnými lidmi a hodně hulil trávu. Proplouval jednou nocí za druhou a nejenom já jsem si musel na noc vypínat mobil. Každopádně nejhorší bylo, že mu pomalu šla do kytek firma, protože zatímco dřív si většinu odjezdil sám teď si najímal kde koho a spokojenost zákazníků byla stále menší. Vrcholem však bylo a proto o tom píši, když mi jednoho dne volal, že je zavřený v blázinci. Myslel jsem si, že si dělá legraci, protože to by mu bylo podobné, ale on tam opravdu byl. Zavřeli ho do blázince, protože v noci vdechnu nějaký super model sám si ani nepamatoval co no z toho najednou dostal strach, že ho nikdo pronásleduje a vylezl o půlnoci na střechu domu 3 patrové bytovky, kde řval ať ho nechají být. Přijela policie, hasiči, záchranka a nakonec kamaráda zpacifikovali a odvezli do blázince, kde dostal kazajku. Předpokládám, že do něj i něco píchli, protože, když mě volal tak už tam byl více jak 24 hodin tedy asi se pěkně prospal. Tyto informace jsem získal hlavně ze zápisu co dostal a od jednoho známého, co byl s ním, kamarád si pamatoval jen střípky. No trvalo mi skoro 2 dny než jsem ho dostal z blázince musel jsem se zaručit vysvětlit, že má rodinu a zaměstnance atd. atd. no nakonec jsem si pro něj mohl dojet. Vyprávěl mi dost otřesné zážitky ohledně spolubydlících v blázinci, ale ani to ho nepoučilo. Pokračoval dál drogy a alkohol a jedno dne ho zavřeli, ale ne do blázince, ale do vězení, protože někde někoho přizabil.

Česká verze Fridy Kahlo

Svého času jsem poznal dívku se kterou jsem prožil neskutečný rok života. Měla nekonečný smysl pro zábavu, legraci, sex prostě, každý den žila jako kdyby měl být poslední a každý den se něco stalo. Byla malířka obrazů a když měla náladu na malování uměla si i vydělat slušné peníze. Malovala biblické motivy a její rodiče měli prodejní galerii v centru Prahy. Sem tam si od někoho potáhla trávy, ale jinak byla čistá jen alkohol a to pěkně poctivě od rána až do noci proplouvali jsme nasáklý vínem den za dnem. Byla šílená a doslova mě vtáhla do neskutečné modelu, který bych přirovnat pouze ke hře z pohádky do pohádky, ale jmenovala by se z večírku do večírku :-)

Hodně mě připomínala Fridu Kahlo, kdo zná příběh této mexické malířky jistě si dokáže představit co jsem zažíval. Každá legrace má svůj konec a někdy je to smutné a složité a někdy je to přirozené a lehké v tomto případě konec nastal přirozeně vlastně jsme se nikdy nerozešli jen jsme omezili kontakt. Jednou za čtrnáct dnů za měsíc jsme si napsali nebo zavolali a sešli se na poetické setkání. Časem se, ale ztratilo vše a jen jsem se dozvěděl od kamaráda, že řádí s MC motorkáři a že se řádně topí v drogách. Asi tři roky od našeho seznámení a dva roky po našem rozchodu a rok potom co jsem jí viděl naposledy se mi ozvala a dohodli jsme se, že se sejdeme. Přijela ke mně a já jsem byl rád, že ji vidím, ale moc jsme si toho neřekli. Bylo to strašně zvláštní vypadala stále dobře, ale přišla mi taková jakoby průhledná. Osprchovala se "znásilnila mě" a usnula. Věřte nevěřte takto u mě zůstala dva dny a noci prostě určitě více než 50 hodin a až na občasná probuzení, kdy něco málo snědla a napila se vody vše prospala. Když se dostatečně prospala, tak se mnou hezky rozloučila, řekla, že se ozve a odešla. Pak už jsem jí nikdy neviděl. Asi po dvou letech jsem se dozvěděl, že umřela. Bylo jí 39 let.

Bar a hosté, dva v tom a točící se míchačka jako televize

Osud mi umožnil, že jsem si pronajal bar a více jak rok si mohl hrát na barmana. Byla to pro mě zajímavá zkušenost, protože bar jsem si chtěl vždy otevřít a provozovat a po této zkušenosti mohu směle prohlásit UŽ NIKDY VÍCE :-) Samozřejmě mi tam chodili různí lidé a než jsem pochopil, že člověk nemůže uspokojit všechny hned, tak jsem se z toho málem zbláznil. Jeden s nejhorších hostů byl kluk, který dělal portýra v nedalekém hotelu a bydlel kousek od mého baru na ubytovně. Na jednu stranu byl fajn, dobře se sním povídalo a byla legrace, ale sem tam mi chodil něčím nastřelený a to pak byla otrava. Párkrát sem to s ním ze začátku vydržel a popíjet do svítání, ale pak už jsem ho vyhazoval. Mít nonstop pro jednoho člověka je samozřejmě blbost.

Velice příjemní hosté byl mladý pár, kdy on dělal v hotelu kuchaře a ona s ním byla těhotná a bydleli také na té ubytovně. Jí bylo 18 jemu něco přes dvacet a vždy, když přišli byl jsem rád, protože jsme si rozuměli a byla legrace. Časem jsme se sblížili a oni mě pověděli svůj příběh. Oba byli drogově závislí, kdy především ona s užívání pervitinu nelenila a on ho i vařil a prodával. Když se seznámili bylo jí 16 a on jí vlastně zachránil. Jednu zimu přežili v teplovodním kanálu a nakupovali tak, že kradli v Tescu. Nakonec, když jejich rodiče pochopili, že se mají rádi a drogy už neberou tak jim dali šanci. On si našel práci ona otěhotněla a chystala se svatba. Ze srdce jsem jim fandil a měl je rád. Jednoho dne o víkendu jsme se dohodli, že si uvaříme. Normálně jsem na baru nevařil, ale kuchyně tam byla a sem tam jsem nějakou gastro akci zorganizoval. Chtěl jsem udělat obalované smažené žampióny s bramborem a ona se nabídla, že mi pomůže. Během přípravy jsme si povídali a ona z ničeho nic ukázala do chodby kuchyně k lednici a řekla "vidíš to?" Vůbec jsem nechápal - nic tam nebylo. Pak se na mě podívala a řekla „už je to pryč, ale jsou všude já je vidím pořád“. Chtělo se mi začít brečet, když jsem viděl krásnou, mladičkou, těhotnou holku jak je vyděšená. Skryl jsem emoce řekl jsem jí něco ve smyslu "to bude dobré neboj se" pohladil jí, urychlil přípravu jídla a šel si dát panáka. Uvědomil jsem si, že určité množství požívání drog zanechává následky i když drogy brát přestanete.

Během mého "barmanování" jsem se také seznámil s majitelem kamenické firmy která opravovala staré kamenné mosty, zdi, terasy atd. Jeho práce byla zajímavá a zažil jsem ho jako neskutečného dříče. Párkrát jsem si to s ním dal, protože z fungování na baru už mě hrabalo a strašidelná dřina tahání kamenů, betonu atd. byla pro mě vlastně relaxace. Píši o tom, protože tam měl velice zvláštní brigádníky. Sice uměli zabrat, ale jednou se koukám a jeden ten brigádník, co dostal na starost míchat beton stojí u míchačky a kouká do ní jak se točí asi po dvou minutách jsem na to upozornil kamaráda ten jen mávnul rukou no jo zase je zelenej, zařval na ně ten sebou cukl a začal fungovat. Kamaráda jsem se pak zeptal, jak to zvládá zaměstnávat a korigovat tyhle "smažky". On odpověděl "Je to prosté peníze dostávají jednou za týden no, a když během toho týdne nepřijdou, nedostanou nic. Jakmile je vyplatím, vím, že je dva tři dny někdy i týden neuvidím proto jich má víc, aby se vystřídali."