< Zpět na úvod 2 Historie Ukrajiny Přejděme však k ukrajinské historii. Území Ukrajiny bylo osídleno od pravěku, což dokazují mnohé archeologické nálezy. Podobně jako v případě formování dějin českých zemí, kdy můžeme jako základ pokládat panování Přemyslovců, tedy dejme tomu rok 865, začátek vlády Bořivoje I., který byl prvním historicky doloženým českým panovníkem, pocházejícím z rodu Přemyslovců. Pro Ukrajince je to jednoznačně rok 882, kdy novgorodský kníže Oleg (ukrajinsky Oleh) ovládl Kyjev, který předtím platil tribut (tribut je platba - finanční nebo naturální) Chazarské říši. Chazaři byli původně kočovný, později polokočovný turkický národ nejasného původu a na několik let si podřídili i některé východoslovanské kmeny. Vítězstvím novgorodského knížete Olega došlo na území dnešní Ukrajiny a části Ruska a Běloruska k formování prvního východoslovanského státu, který se jmenoval Kyjevská Rus. Nejvýznamnější panovník Kyjevské Rusi Volodymyr I. přijal roku 988 křesťanství. V 9. a 10. století se Kyjevská Rus stala největším a nejmocnějším státem Evropy. Je klíčová pro identitu Ukrajinců, přisvojila si ji ale i ideologie ruské státnosti. Poté ve 13. století ovládali ukrajinské území na východě Tataři tzv. - Zlatá horda - a západní část dnešní Ukrajiny byla od konce 14. století součástí Polska. Následně se stala valná část Ukrajiny součástí Litevského velkoknížectví. Na jihu se vytvořil Krymský chanát (chanát je označení politického subjektu, používaného Mongoly a Tatary, kterému vládne chán). Během středověku byla oblast současné Ukrajiny klíčovým centrem kultury východních Slovanů s tím, že mocný stát Kyjevská Rus formoval základy ukrajinské identity. Jeho rozpad uspíšil mongolský vpád ve 13. století a poté bylo území napadeno, ovládáno a rozděleno různými mocnostmi, včetně Polsko-litevské unie, Rakouska-Uherska, Osmanské říše a Ruského impéria. K návaznosti na Kyjevskou Rus se jasněji přihlásil už moskevský velkokníže Ivan III. Veliký v 15. století, který byl uznáván jako "velkokníže vší Rusi". Ivan IV. Hrozný byl v roce 1547 poprvé korunován jako "car vší Rusi" a stal se tak zakladatelem Ruského carství. Za následníka Kyjevské Rusi se dnes považuje kromě Ruska i Bělorusko a Ukrajina. Zanechala trvalou stopu v dějinách a hmotné i duchovní kultuře tří současných východoslovanských národů: Ukrajinců, Bělorusů a Rusů. Roku 1569 došlo ke vzniku Lublinské unie, ještě těsnějšího sepětí Polska a Litvy. Území Ukrajiny, které spadalo pod Litvu, bylo v rámci Polsko-litevského státu převedeno přímo pod Polské království. Ukrajinská šlechta získala v Polsku stejná práva, jaká příslušela polské šlechtě, ovšem za cenu polonizace (museli přijmou polskou kulturu, jazyk atd.) a přijetí západního katolictví. V 17. až 18. století v oblasti existoval státní útvar Hetmanský stát. Tento kozácký hetmanát byl státní útvar původně záporožských kozáků na dolním toku největší ukrajinské řeky Dněpr. Byl založen roku 1649 hetmanem Bohdanem Chmelnyckým během jeho povstání probíhajícího v letech 1648 až 1657 na východních územích Polsko-litevské unie. Samostatnost a existence tohoto státního útvaru skončila rokem 1764, kdy byli dosud autonomní kozáci potlačeni Ruským impériem a hetmanát zrušen Kateřinou II. (Kateřina II., známá též jako Kateřina Veliká, byla mezi lety 1762 až 1796 ruskou carevnou) a jejich území se stalo pouhou gubernií. (Gubernátor je označení hlavního představitele velké administrativně-územní, federativní jednotky – gubernie. V Ruském impériu byl gubernátor nejvyšším vládním úředníkem v gubernii.) U kozáků se zastavíme. Tito dědici staré a zároveň předchůdci moderní ukrajinské státnosti ve specifickém vydání byli spojeni do společenství svobodných obyvatel stepí kolem dolního Dněpru na východně Ukrajiny, společenství zemědělců a válečníků. Mluvili různými východoslovanskými dialekty. Slovo kozák s největší pravděpodobností pochází z totožného turkického slova kazak a znamená "svobodný člověk". Teorie o etnickém původu kozáků hovoří o uprchlých ruských a ukrajinských nevolnících, zchudlých polských šlechticích a měšťanech a zběhlých Tatarech. První ruské písemné zmínky o kozácích jsou z ruských letopisů a kronik z let 1395 a 1444. V obou se o kozácích zmiňují jako samostatné vojenské vrstvě společnosti. Kozáckou tradici z velké části potlačil sovětský režim. Důsledná likvidace kozáků prováděná bolševickou vládou naplňovala všechny znaky definice genocidy. Tímto uzavřeme část, která popisuje zrod a podstatu ukrajinského národa, státu a území. Uvědomme si, že středověký člověk vnímal především svou příslušnost k půdě, k sousedům, případně k vládci. Dále vnímal kulturní a společenské zvyky, jazyk, náboženství, ale nemohl disponovat nějakým hlubokým národním uvědoměním. Národní uvědomění v sevřeném, moderním slova smyslu, byl proces, který probíhal až od 18. století. Národní obrození jsou charakteristická pro dobu formování moderního vlastenectví, chcete-li nacionalismu, kdy se utvářelo novodobé vnímání pojmu národ. Přejděme k názvu Ukrajina a k ukrajinskému jazyku. Slovo Ukrajina je slovanského původu, etymologie (etymologie je obor lingvistiky zkoumající původ a vývoj slov) však není jednoznačná. Nejčastěji se uvádí význam "okrajové území", přesněji jednotlivá krajní, hraniční knížectví Kyjevské Rusi. Další výklady hovoří v souvislosti s knížectvími o "ukrojených", oddělených zemích. První doložené použití je z roku 1187 a pochází z Kyjevského letopisu, kde se hovoří o smrti perejaslavského knížete, jejž "Ukrajina bohatě oplakala". Ukrajinština je po jazykové stránce nejvíce příbuzná s běloruštinou, poté s ruštinou a polštinou. Ukrajinský jazyk se vyvinul z východních nářečí staroruského jazyka. Od 10. století se na Kyjevské Rusi spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Staroslovanština pronikala do církevních textů a od 16. století už lze hovořit o spisovném jazyku. V 19. století se rozvíjela ukrajinská literatura, čerpající z lidové slovesnosti. Od 19. století byla ukrajinština označována carskými úřady a ruskými konzervativními autory termínem maloruština, který definoval ukrajinský jazyk jen jako nářečí ruského jazyka. Nuntius Předchozí Pokračování

< Zpět na úvod 4 Ukrajina od nezávislosti k válce V září a říjnu roku 1990 se zvedla rozsáhlá vlna demonstraci za samostatnost Ukrajiny. Když byl 24. října 1990 z Ústavy Sovětského svazu vypuštěn článek o vedoucí úloze komunistické strany, přestal v zemi existovat sovětský systém. Po pokusu o vojenský převrat v Sovětském svazu v srpnu roku 1991 Ukrajina vyhlásila 24. srpna 1991 bez ohledu na další osud Sovětského svazu svou samostatnost. Započalo období, kdy se Ukrajina stala suverénním mezinárodně uznaným státem. Stejně jako v ČR konec tisíciletí přinesl na Ukrajinu mnoho zločinů, korupce, neustálých změn a krizí. Za vlády prvního ukrajinského prezidenta (Leonid Kravčuk 1992–1994) vzrostla na Ukrajině inflace na světové maximum – 10 000%. Miliony půjček, které si ukrajinská vláda vzala, doslova krachovaly, stát nestíhal vyplácet mzdy dělníkům ani učitelům. Tento vývoj vedl mimo jiné k tomu, že čím dál tím více Ukrajinců odjíždělo za prací na západ. Odsud posílali domů peníze a zboží, ale také přinášeli životní styl a informace. Politika Ukrajiny se potácela ve věčném konfliktu s Ruskem. Komplikace začaly ohledně dodávek ropy a zemního plynu. U moci se střídali méně nebo více proruský prezidenti. V listopadu 2004 proběhly události známé jako oranžová revoluce, která řešila spor o výsledky prezidentských voleb na Ukrajině. Oranžová revoluce především poukázala na křehké spojení "proevropsky" orientované západní a "prorusky" orientované východní části Ukrajiny. Důležitou postavou ukrajinské politiky v letech 2010 - 2014 byl prezident Viktor Janukovyč. Přestože se Janukovyč prezentoval jako silně proruský kandidát, dokázal Ukrajinu také přiblížit k Evropské unii (EU), neboť již v polovině roku 2013 se zdálo, že Ukrajina směřuje k podepsání asociační dohody s EU. Nakonec, ale dostál své proruské orientaci a jen několik dní před připravovaným summitem Východního partnerství EU ve Vilniusu, pozastavil přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií s ohledem na obtížnou finanční situaci země. Své rozhodnutí zdůvodnil nabídkou podstatné pomoci ze strany Ruska. Janukovyč prohlásil, že je dohoda s EU zatím pro Ukrajinu nevýhodná. Podle průzkumu veřejného mínění, který zveřejnil Kyjevský Mezinárodní institut sociologie v listopadu 2013, pouze 37% dotázaných Ukrajinců podporovalo vstup do Eurasijského ekonomického svazu v čele s Ruskem. Vánoce si však v roce 2013 Viktor Janukovyč moc neužil. Centrum ukrajinské metropole Kyjeva tvoří Náměstí Nezávislosti někdy nazývané, také Majdan. Současný název nese náměstí od roku 1991 na počest nezávislosti Ukrajiny na Sovětském svazu. V pátek 22. listopadu 2013, zaplavila Kyjev a část Ukrajiny vlna demonstrací. Před Vánoci 2013 se na největší manifestaci na hlavním kyjevském náměstí sešlo více než 400 000 demonstrantů. Demonstrace nepolevovaly a situace eskalovala kvůli vládním represím vůči demonstrantům. Od února 2014 již nepokoje přerostly ve velké ozbrojené střety mezi policií a demonstranty. Prezident Janukovyč a jeho vláda sice za účasti ministrů zahraničí Německa a Francie vyjednávali s opozicí, přičemž bylo dosaženo dohody o předčasných prezidentských volbách ještě v roce 2014. Tato dohoda se však poté, co byly použity zbraně proti demonstrantům, stala bezpředmětnou a dne 22. února 2014 uprchl prezident Janukovyč s pomocí Ruska ze země. Tento vývoj byl nepřijatelný pro prezidenta Ruské federace Vladimira Putina. Putin v noci 21. února 2014 svolal poradu velitelů speciálních sil a rozhodl o obsazení Krymu. Už v této době bylo čitelné, jak Putin přemýšlí a čeho je schopen. Proruští neoznačení ozbrojenci - zmanipulované referendum. Dne 1. března 2014 Ruský parlament oficiálně schválil intervenci na Ukrajině. 17. března 2014 zasedal krymský parlament již za stavu úplné kontroly poloostrova ozbrojenými silami Ruské federace. Při tomto zasedání vyhlásil parlament Krymu nový stát s názvem Republika Krym, který však bezprostředně poté požádal o vstup do Ruské federace jako její nový subjekt. Počátek současné situace (válka na Ukrajině 2022), se ale odehrával jinde. Začaly eskalovat proruské nepokoje na východní Ukrajině a postupně se vystupňovaly v ozbrojený konflikt mezi ukrajinskou armádou a ozbrojenými z Ruska řízeními silami v samozvané a mezinárodně neuznané Doněcké a Luhanské lidové republice, podporované místními dobrovolníky. Také proběhly těžké boje ve druhém největším ukrajinském městě Charkově. Ozbrojenci, kteří přišli z Ruska, se pokusili převzít moc. Obyvatelé Charkova zůstali k výzvám oddělit se od Ukrajiny apatičtí. Situaci vyřešil speciální oddíl ukrajinského ministerstva vnitra, který uzurpátory vytlačit a Charkov zůstal pod kontrolou Kyjeva. K začátku roku 2015 bylo na Ukrajině registrováno 1 007 900 vnitřních uprchlíků, z toho polovina z Doněcké a Luhanské oblasti. Začal několikaletý klid před bouří. Uzavřelo se několik dohod o klidu zbraní a konflikt neskončil, ale "zrál". Prezidentem Ukrajiny se stal prozápadní Petro Porošenko. Dne 20. května 2019 ukrajinským prezidentem Volodymyr Zelenskyj, který drtivým výsledkem vyhrál volby. Zelenskyj, byl jako kandidát strany Služebník lidu považován za antisystémového kandidáta, vystupujícího především proti všudypřítomné korupci. Hlásil se k podpoře členství Ukrajiny v EU i v NATO, ale o obojím podle něj měli Ukrajinci rozhodnout formou referenda. V případě svého zvolení měl v úmyslu ukončit probíhající konflikt v Donbasu jednáním s Ruskem. V dubnu 2021 jednal v Paříži o vstupu Ukrajiny do NATO. Ve čtvrtek 24.2. 2022 brzy ráno Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že se rozhodl spustit zvláštní vojenskou operaci. Moskva podle něj nemohla tolerovat hrozby ze strany Kyjeva. Začala ruská invaze na Ukrajinu a válka. Nuntius Předchozí Pokračování

Item List

Labuť velká (Cygnus olor) - velký vrubozobý vodní pták z čeledi kachnovití.

Ptáci (Aves) jsou třída teplokrevných obratlovců, charakteristická přítomností peří, bezzubého zobáku, snášení skořápkových vajec, vysoká rychlost metabolismu, čtyřdílné srdce a pevná lehká kostra s častými srůsty kostí. Jsou přežívající, specializovanou skupinou teropodních dinosaurů (maniraptorů), která jako jediná přežila vymírání na konci křídy před 66 miliony let.