Kromě cestování patří mezi oblíbené zážitky také motorsport, a tak přinášíme reportáž o jedné z akcí, kde si nadšenci mohli užít závodní víkend na trati Hockenheim v Německu. Tradičně se konala každoroční sportovní akce Jim Clark revival, která je věnována na počest slavnému závodníkovi F1. Jeho poslední osudný závodní víkend byl právě na trati Hockenheim i když nejel ve voze formule 1. Tehdy smutného 7. dubna 1968 zahynul v okrajovém závodu F2, což byla smutná zpráva pro celý motoristický svět. Asi největší šok zažil sám zakladatel Lotusu, Colin Chapman, pro něhož Jim Clark vyhrál dva mistrovské tituly v letech 1963 a 1965. Je to již 51 let od tragické nehody, kterou dodnes připomíná nejen tamní vybudovaný památník, ale též každoroční specializovaná výstava plná fotek, modelů, originálních dopisů a neobyčejných artefaktů. V sobotu vždy probíhá vzpomínková pietní ceremonie u památníku, které se účastní místní osobnosti a televize. Právě na počest věhlasného závodníka, který je některými označován za nejlepšího v historii, se organizoval motoristický víkend pro různé závodní kategorie. Jednou z nich je Colmore a CSN YTCC, kde závodí upravené a krásně zbarvené vozy BMW M1, Corvette C3, Porsche 935 KI, BMW M3, McLaren MC1, Audi Quattro turbo, CN-Cobra, TVR Tuscan, Fox Lola 05, Lola T88, T86, i T598, March 845, Ford GT 40, Porsche 914, 944, 964, 911, Mazda RX3, Ford Escort, Lotus Sunbeam, Datsun 240Z, Opel Manta B 400, Lotus Cortina, Renault Alpine A310 a VW Golf. Podobnou závodní disciplínou je Gentle Drivers Trophy, kde jezdí mix starších vozů s upravenými tvary v závodním zbarvení jako Lotus Eleven, 23B, MK IX, Elan 26R, Elite, Mercedes MB 300SL coupe, Elva MKIII, Ford Falcon, Porsche 356A, Morris mini Cooper S, TVR Grantura, Alfa Romeo Gulia TI, Volvo P120, Ford Mustang 289 GT, Marcos 1800 GT a Jaguar XK 120 C Type. Další jsou Historic Racecar Association a Lurani Trophy, kde byly zastoupené i starší doutníkové F1 nebo F2 z 50 a 60 let, zejména Lotus 18, 20, 22, Brabham BT6, BT41, Lola MK 5 A, Cooper T56, T59, March 783, Wainer 63, Jolus FJ, Caravelle MK2, Gemini Mk 3A, Raybereg FJ, Alexis HF1, Elva 200, Emeryon FJ, Taraschi FJ, Faranda FJ, Martini MK34, Ralt RT3/83, Chevron B38, Dallara F387, Reynard SF86, Swift D82 a Estonia 25 Lada. Samostatně vyčleněnou kategorií byla pro novější vozy formule 2, kde závodily slavné značky Chevron B40, B29, B34, Ralt RT1, March 712, 782, Rondel Motul Mi, Tecno F2, Brabham BT30, Lotus 69 a Elfin 600B. Termín též umožňuje sdílet Lotus cup Europe, kde si to mezi sebou rozdávají upravené typy Lotusů 12, Elise, Europe, Exige a Evora. Zajímavost reprezentuje Canadian-American Chalenge, což jsou speciály vozů CANAM, kde nechybí tradiční Lola T70, T294, T210, T212, McLaren M8F, Porsche Kremer K3, Cheetah G601, Dodge Charger, Royale RP37, Shrike P15, Swift D82, De Tomaso Magusta a Reynard SC 88. Doplňkovou kategorií byla Triumph Competition a British GT vozy, kde se účastnily vozy Triumph TR4, TR5, TR6, TR8, MG B, TVR Vixen 2500, Lotus Elan 26R, Marcos 1800, Jaguear E type, Austin Healey a Warwick GT 350. Vrcholem je každoročně nejvíce očekávaný závod Boss GP, tedy dříve nazývaný Euro Boss, kde je možné sledovat nedávné vozy F1 jako například Torro Rosso STR-1, Benetton B197 a zbytek pole vyplňují vozy Dallara GP2. Letos bohužel chyběla i česká závodnice Veronika Cicha. Škoda, že účast vozů F1 byla velmi malá, neboť loni se též účastnily vozy Jaguar a Super Aguri SA06. Navíc v pátečním tréningu bourali s Benettonem a ten už se během víkendu nepodařilo opravit. Přesto se nadšenci rychlých vozů mohli na vlastní oči pokochat nádhernými auty, jak v plné rychlosti na trati, tak v rámci statické předváděcí akce o polední pauze. Jako bonus byli k vidění ještě další vystavené zajímavé vozy F1 jako třeba Tyrrell 017B se kterým závodil Michele Alboreto, Theodore N183, Footwork FA11, Ferrari F310B, Forti FG03 z 1996, Arrows-Megatron a dva vozy Minardi M186 a M190 z 80 let. Kromě nich vyjely na několik kol po trati k předváděcí jízdě Toyota TF 104 z 2004 a TF 108 z 2008. Nechyběli též osobnosti F1, mezi nimiž se objevili Jochen Mass, Timo Glock a Michael Bartels. Již je tomu úctyhodných 87 let, co okruh Hockenheim zahájil pořádání motoristických závodů v roce 1932. Všichni návštěvníci si měli možnost užít sportovní zážitky, což je výzva přijet znovu i v budoucnu. Lotusolog Zaujalo vás téma "MOTORSPORT" a máte k tomu, co napsat - kontaktujte nás!

Plno podnikatelů „brečí“ jak jim klesly tržby a zisky, ovšem mnoho z nich ani není schopno odpovědět na poptávku. Podobně, když mají možnost se zviditelnit nebo se zapojit do spolupráce, která jim může přinést zakázky, na kterých vydělají, tak se k tomu staví odmítavě. Je to nelogický paradox a ostuda.

Zimní olympijské hry 2022, oficiálně XXIV. zimní olympijské hry, se budou konat v Čínském hlavním městě Pekingu. Slavnostní zahájení proběhne 4. února 2022. 24 olympijské hry budou ukončeny 20. února 2022. V Pekingu se uskuteční olympiáda již podruhé. První olympijské hry v tomto městě proběhly v roce 2008 a bude to první město, které hostilo jak letní tak i zimní olympijské hry. XXIV. zimní olympijské hry přivítají 2892 sportovců v 15 sportech, v nichž se rozdá 109 medailových sad. Česká republika má zastoupení ve všech sportech a svou premiéru si užijí především naše hokejistky. ZOH v Pekingu 2022 se budou konat bez zahraničních diváků. Vstupenky budou v prodeji pouze pro obyvatele pevninské části Číny, kteří splní veškerá nařízení proti šíření covidu-19.

Kdo má zkušenost s programátory ví, že je to velice zvláštní druh lidí a někdy je s nimi dost složitá komunikace. Uvedeme pouze jeden absurdní příklad z reality. Nejmenovaný řetězec obchodů nabízí věrnostní kartu na kterou se vám za každý nákup načítají body. Za body si můžete vybrat dárky od čokolády po rychlovarnou konvici, ale také kupón na další nákup. Přesněji za 50 000 bodů dostane kupón na 500 Kč, kterým můžete zaplatit nákup. Při uplatnění kupónu však vznikl zádrhel. Pokladní načetla kód kupónu kasa ji napsala "nesplněné podmínky pro čerpání bodů". Pokladní to zkouší znovu, pak znovu tím, že zadá kód kupónu ručně. Nakonec se začne radit s kolegyní, která jí poradí, aby to zadala do jiné sekce. Výsledek je stále stejný "nesplněné podmínky pro čerpání bodů". Do toho se začíná řadit fronta před kasou a lidé začínají být pochopitelně nervozní. Otevírá se druhá kasa lidé se přesouvají a jsou postupně odbavováni. K naší kase s problematickým kupónem je povolána vedoucí prodejny. Už uběhlo 15 minut vše se odehrává v zimě, tedy máte na sobě teplé oblečení a v prodejně se topí začínáte se potit. Uběhne dalších 10 minut, kdy snaživá, ale marná vedoucí hledá cestu v manuálech. Proběhne pár dalších pokusů se stále stejným negativním výsledek. Pod tlakem okolností začnete přemýšlet. Nesplněné podmínky, nesplněné podmínky do háje, to může být cokoliv třeba pokladní měla obsluhovat nahá nebo před použitím kódu z kupónu měla zazpívat nějakou písničku. Nákup je za 482 Kč kupón je na 500 Kč. Jdete pro baterky, které stejně potřebujete, které stojí 26 Kč. Podáváte je pokladní ta je načte, napíše kód kupónu ten bez problému prochází. Je na vás požadováno doplatit 8 Kč dáváte pokladní desetikorunu a s děkuji odcházíte. Kde se stala chyba? Je to prosté programátor jistě strávil desítky hodin programováním systému na věrnostní program, ale už nenašel minutu na to, aby vytvořil definici chybové hlášky v naším případě "pro čerpání bodů je třeba nakoupit nad nebo v hodnotě kupónu". Jistě si jako téměř každý programátor řekl v mnoha bodech "no to je přeci jasné ne?" "Nene pane programátore to opravdu jasné není a lidé, kteří musejí vaši aplikaci používat potřebují pracovat a ne přemýšlet jak jste to myslel!" :-)

Vítejte! Blog Zamyslet je připraven dnes 1.2. 2022 byl oficiálně spuštěn. Bude pro Vás přinášet každodenní informace, zprávy, novinky, tématické glosy, fejetony, tipy na zážitky, komentáře ke společenskému a politickému dění u nás i ve světě. Rovněž Vás na blogu budeme informovat o připravovaných reportážích a novinkách zveřejněných na portálu Zamyslet. Získáte přehled o zajímavých sportovních, kulturních, folklórních a ochotnických akcích. Budete moci pravidelně sledovat náměty na výlety, kam se chystáme na reportáž či připravovanou poznávací expedici ve světě, ke které se v případě zájmu můžete přidat. Rovněž Vám budeme přinášet nápady na vaření v podobě receptů. Zaregistrujte se do Blogu Zamyslet a můžete komentovat zveřejněné příspěvky a v případě zájmu se můžete stát i součástí naší redakce.

Přemýšlíte jaké vyberete jméno pro své dítě. Třeba vám náš článek pomůže. Víte proč se Janovi říká Honza, Josefovi Pepa a Alexandrovi Saša? Víte proč je Matteo Matěj? Po jménu Jiří je Jan druhé nejčetnější české křestní jméno. Původně hebrejské jméno, které znamená Bůh je milostivý, Bohem daný, milostivý dar Boží, nosí téměř 300 000 obyvatel České republiky. Základní podobu jména Jan však nahrazuje častější Honza. Stalo se to jednoduše. Jan je v hebrejštině Jochanan a německá podoba je Johannes, zdrobněle Hans, který v češtině skončil jako Honza. "Honzo" je dnes zcela běžné oslovení než strojené, zastaralé "Jene". Prastaré biblické jméno Josef nebo Jozef původně také vychází z hebrejštiny, ve které značí Bůh přidá. Do roku 1951 bylo jméno Josef nejčastější křestním jménem v Čechách a na Moravě. V současnosti je u nás jménem Josef pojmenováno 260 000 obyvatel. Odvozenina Pepa pochází z italštiny. Na Apeninském poloostrově se totiž Josefovi říká Giuseppe, zkráceně Beppe. což si čeština upravila na Pepa, Pepíček, Pepík. Jméno Alexandr nebo také Alexander není ruského původu, což se mnozí domnívají, ale své kořeny v Řecku, kde ve své podobě Alexandros znamenal doslova "obránce mužů" ("alexó" v řečtině znamená "bráním", anér – "mužům"). Jméno u nás není tolik běžné, ačkoliv v posledních letech jeho obliba stoupá hlavně ve zkrácené podobě Alex. Alexandr sice není ruského původu, domácí pojmenování Saša však z ruštiny vzniklo. Rusky se Alexandr zdrobněle řekne Aleksaša, a jak známo, ruština zkracuje od konce původního jména vzniká domácí Saša. Zajímavostí je, že Saša je ženským i mužským domácím jménem. Zajímavé jméno je také Matěj. Svátek má podle českého občanského kalendáře toto jméno 24. února, podle církevního kalendáře 14. května. I přesto, že se někdy používá jako narážka "ty jsi, ale Matěj" nic to nemění na tom, že je to pěkné a zajímavé jméno. Odvozeniny a varianty jsou Mates, Máťa, Matýsek, Matoušek, Maty, Matys, Touš, Toušek. Možná pro určité nesmyslné přirovnání, že Matěj znamená hlupák se někteří rodiče vzdali českého Matěje a mají italského Mattea. V roce 2016 bylo v ČR 270 nositelů jména Matteo. Mužské křestní jméno Matteo je hebrejského původu. Vzniklo z hebrejského spojení slov Mattyth Jáh(u) s významem dar od Boha nebo Hospodinův dar. Nicméně ať už se budete jmenovat Matteo, Matyáš, Matthew, Mathew, Mathias, Mathis, Matthäus, Mattias, Matéo, Mathéo, Mathieu, Matthias, Matthieu, Mathys, Mattia, Mateus, Matias, Mateo, Matías, Maciej, Mateusz, Matfey, Matvei nebo Matvey stále budete také Matěj. Jmenný seznam popularity ženských a mužských jmen, pro výběr jména dítě. Četnost použití je samozřejmě pouze orientační, protože se stále rodí noví lidé :-)

Často slyšíme, jak chybí chipy do aut a zákazníci musí čekat měsíce na nový vůz nebo jak rostou ztráty automobilek z nerealizované produkce. Podobně, jak se prodražuje dovážené zboží z Asie, protože kontejnerová doprava je nyní čtyřikrát vyšší než před covidem. To je však logický důsledek špatných strategií firem v Evropě, které při honbě za ziskem nebyly ochotni vnímat rizika. Na plno místech ve vedení firem sedí často pseudomanažeři, kteří se u nástěnek a na reportech chvástají nad grafy, ale zcela jim uniká selský rozum. Bohužel dlouhodobá osobní zkušenost tyto fakta z praxe značně potvrzuje. Ačkoliv je asi nikdo nevyhází, tak snad alespoň v některých firmách dojde k přehodnocení těchto strategií a rozhodnou se část výroby stáhnout do Evropy, nejlépe do CZ, aby došlo k podpoře domácí ekonomiky.

V neděli 30.1. 2022 zasáhla Českou republiku vichřice Nadia. Meteorologové v noci zaznamenali na Sněžce náraz větru o rychlosti 185 km/h. Vichr mnohde dosahoval síly Orkánu. Orkán je nejvyšší (dvanáctý) stupeň Beaufortovy stupnice síly větru, zapisuje se jako 12° B. Označuje vítr o rychlosti 32,7 m/s (118 km/h) a více. Potíže na silnicích i železnici, padající stromy, létající střechy a výpadky proudu to vše nám přinesla poslední lednová neděle. Kolem poledne bylo bez elektřiny v Česku více jak 53.000 odběratelů a počet poruch na vysokém napětí neustále narůstal. Na Kladensku spadla pětimetrová zeď vlivem silného větru na dva muže, jeden svým zraněním podlehl. Pobyt venku byl nebezpečný. Rychle přibývalo nehod a výjezdů hasičů, nejčastěji kvůli popadaným stromům.

V rámci reportážního pobytu v Kralupech nad Vltavou jsme navštívili také Městské muzeum, které mapuje místní historii, osobnosti i překvapující artefakty. Sešli jsme se a promluvili pár slov také se zdejším ředitelem, kterým je PaedDr. Jan Racek. HISTORIE MUZEA První myšlenku zřídit muzeum v Kralupech měl František Heran, odborný učitel a člen výboru místního agilního spolku “Řemeslnicko-čtenářské besedy”, který se inspiroval národopisnou výstavou v Praze. Jeho pokus z roku 1895 však založení muzea ještě nepřinesl. Myšlenka zřízení muzea na chvíli zapadla a oživil ji až v červenci 1923 mistr Josef Holub, akademický malíř. Jako sběratele památek je třeba uvést dva kulturní pracovníky, Prokopa Filipa Masnera a Julia Nádvorníka. Prokop F. Masner dlouhá léta spravoval cenný rodinný archiv a sbíral materiály k dějinám kralupského okolí. Protože byl majitelem cihelen, měl velikou příležitost sebrat mnoho fosilií i archeologických památek, kterých bylo na území města Kralup i okolí nepřeberné množství. On i jiní majitelé cihelen dali velmi mnoho věcí jednak do školních sbírek, jednak do sbírek Národního muzea. Julius Nádvorník, katecheta měšťanských škol, uveřejňoval řadu místopisných článků z dějin Kralup a okolí jako samostatné epizody. Zájem o zřízení muzea byl opět oživen v letech 1924 -1925, kdy byl pro město jmenován konzervátor. K realizaci muzejní myšlenky došlo později čistě náhodou. Místní sběratelé starožitností se mylně domnívali, že se iniciativy ujme městská rada, ale čekali marně. P. F. Masner se náhodou zmínil o tomto problému na schůzi “Souručenství pokrokových stran”, v jejímž předsednictvu zasedali střídavě Jos. Král (legionář), Jos. Fišer (řídící učitel), dr. Fr. Schuster (profesor gymnázia). Schuster navrhl, aby se ustavila soukromá muzejní společnost a aby byla podána žádost místní i okresní školní radě o volnou třídu v obecné škole v Lobečku pro umístění sbírek, dokud se nenajde vhodnější místo. Návrh byl 26. května 1926 schválen a podaná žádost na podzim téhož roku vyřízena. Začalo se tedy pracovat. Dr. Fr. Štampach a dr. B. Nejedlý doporučili, aby ze školních sbírek byly muzeu propůjčeny ty předměty, které nejsou ve škole potřebné. Městská rada dala novému podniku do vínku starožitnosti koupené od J. Sladomela. Okresní osvětový sbor svolal 9. října 1926 schůzi členů do městské knihovny, v níž bylo usneseno ustavit zatím provizorní “Společnost přátel muzea”, jež měla provést přípravné práce a sestavit stanovy nového spolku. První přípravný výbor, který měl uvést muzeum v život, se skládal z těchto osobností: P.F. Masner, dr. Boř. Nejedlý, L. Herrscher, dr. Fr. Štampach, dr. Fr. Schuster, Jul. Nádvorník, Ant. Žalud, Jos. Hnitka. S úpravou sbírek se započalo v propůjčené školní místnosti. Prací se účastnili pánové Masner, Štampach, Hojer, Schuster, Nádvorník, Fejfar a další. Práce byla poněkud svízelná, protože bylo málo finančních prostředků. Pro zajímavost se podívejme, kdo přispěl: město Kralupy, okresní zastupitelstvo, městská spořitelna, občanská záložna, F. X. Matějovský, kom. rada. A jak se s penězi nakládalo? Byly zhotoveny lehké stěny z dřevěných rámů, potaženy plátnem a vybudována taková oddělení, aby byly stěny co nejvíce využity pro zavěšení předmětů. Dále byly pořízeny výstavní skříně, vhodně využito vyřazených sklopných lavic z obecné školy. Správcem celé sbírky byl zvolen dr. Fr. Štampach, který se velice obětavě ujal, spolu již se jmenovanými, pořádání muzejních sbírek. Stanovy budoucího spolku vznikly po vzoru venkovských muzeí. Sbírky pěkně narůstaly a za rok, tedy roku 1927, byla ustavena “Společnost krajinského musea v Kralupech nad Vltavou”. První volený výbor se skládal z předsedy P.F. Masnera, místopředsedy dr. B. Nejedlého, jednatele Jos. Hnitky, pokladníka Ant. Žaluda, revizorů dr. Fr. Schustera, Jul. Nádvorníka a kustoda dr. Fr. Štampacha. Po slavnostní schůzi bylo muzeum otevřeno širší veřejnosti dne 4. listopadu 1928. Hned ve školním roce 1928/1929 hrozilo mladému muzeu nebezpečí zániku, protože okresní školní inspektor oznámil pracovníkům muzea, že příští rok bude škola potřebovat třídy, které byly muzeu zapůjčeny. V této situaci přispěl s nevšední ochotou na pomoc ředitel gymnázia V. Havel a nabídl pro muzejní sbírky místnosti (1 velká a 2 menší), v polosuterénu v nové budově gymnázia. Při slavnostním otevření gymnázia byly také otevřeny sbírky krajinského muzea. Vše se událo 19. října 1930. Zahájení navštívilo mnoho místních i cizích hostů. Co bylo nejdůležitější, muzeum získalo dobrovolné pracovníky pana Karla Koubu a Miloše Fialu, kteří obětavě zvelebovali muzejní sbírky. Připomeňme nejvýznamnější osobnosti přítomné na slavnosti: ministr školství a národní osvěty dr. Ivan Dérer, poslanec Fr. Biňovec, zemský školní inspektor Fr. Křenek. Všechen svůj volný čas věnoval muzeu V. Hojer až do roku 1932, kdy byl správcem zvolendr. Fr. Schuster. V květnu 1933 valná hromada Dvořákova muzea (Společnost muzea dr. A.Dvořáka v Kralupech n. Vlt. byla založena z podnětu prof. Jana M. Květa 11. listopadu 1929 k trvalému uctění památky hudebního mistra.) rozhodla, že svěří své sbírky péči krajinského muzea a ředitel gymnázia V. Havel propůjčil sbírkám ještě jednu místnost, která po úpravě měla 4 oddělení.Od tohoto dne muzeum narůstalo netušeným krokem. Pro své návštěvníky budilo veliký zájem, a tak se dary scházely v takovém množství, že zapůjčené místnosti se stávaly nedostačujícími. K rozvoji a povědomí muzea přispěli nejvíce žáci gymnázia ale i škol měšťanských a obecných tím, že často přicházeli se svými učiteli na prohlídku muzejních sbírek. O odborný výklad se zde staral dr. Fr. Schuster nebo odborný učitel Jos. Hnitka. Do roka se muzeum rozrostlo ještě o jednu místnost. V roce 1933 bylo muzeum rozděleno na tato oddělení: samosprávné archiv historické archeologické geologické lidové a zemědělské památník odboje církevní židovské kovodělnické průmyslové národní školy obchodní a živnostenské knihovna a staré tisky numismatické umělecké sbírka fotografií hudební spojené se sbírkami Dvořákova muzea cizokrajné památky (přinesené zdejšími občany z cest) Celkový počet získaných předmětů byl 3 852, sbírka fotografií a negativů 1 000 kusů, mincí 800 kusů. Schuster založil také kroniku a kronikářem se stal odb. učitel V. Šlajs. Za zásluhy o rozvoj muzea byl zvolen čestným členem ředitel gymnázia Václav Havel. V roce 1934 byla uspořádána sbírka na pamětní desku J. Val. Jirsíka, biskupa budějovického a minického faráře v letech 1832 – 1846. Dne 16. září 1934 se konala velkolepá slavnost odhalení desky na faře v Minicích. V roce 1935 vydalo muzeum 1000 výtisků brožury ke 40. výročí založení kostela v Kralupech n. Vlt., jejímž autorem byl kanovník Karel Záruba, děkan v Kralupech. K 70. narozeninám K. Záruby bylo vydáno 200 kusů pohlednic. V prosinci navštívili členové výboru muzea p. Masner, dr. Schuster, p. Křelina a pan Holub Adamovu pískovnu v Lobči a převzali nalezené pravěké keramické nádoby do muzejní sbírky. Správce sbírek muzejních prof. Dr. František Schuster byl jmenován výnosem ministra školství a národní osvěty dne 3. prosince 1935 konzervátorem Státního památkového úřadu v Praze. V letech 1936 – 1938 pečoval o památky historické, umělecké, lidové a přírodní pro okres Kralupy n. Vlt. Knihař pan J. Šimůnek daroval celokoženou knihu na kroniku krajinského muzea a mistr J. Holub (ak. malíř) nakreslil do této knihy titulní list. V červnu se začalo s přípravnými pracemi na slavnostní odhalení památníku českého astronoma Dr. Ant. Strnada v Chržíně, které proběhlo 22. září 1935. Velkolepé slavnosti se zúčastnilo na 600 návštěvníků, jmenujme hosta nejvzácnějšího, jímž byl univerzitní profesor Janko, předseda Královské české společnosti nauk v Praze. O slavnosti se mluvilo i v Československém rozhlase v Praze a další zprávy se objevily v tisku. V roce 1936 byl všemi hlasy přijat návrh V. Křesiny, aby v rámci celostátních oslav K. H. Máchy byla zasazena pamětní deska na zámku ve Chvatěrubech, protože v umělecké pozůstalosti K. H. Máchy se našla kresba Chvatěrub. Z další činnosti muzea stojí za zmínku přípravy k soupisu hrobů vynikajících rodáků v našem okrese, zavedení kurzu pro obecní kronikáře či zahájení spolupráce s Klubem čsl. turistů na průvodci kralupským okolím. Přes všechno úsilí se objevily i negativní jevy, docházelo např. k ničení turistických značek a téhož roku byly dokonce vyloupeny místnosti muzea v budově gymnázia. Pachatelé dopadeni nebyli, škoda činila 12.000 korun. Dne 8.1. 1937 byla otevřena výstava místního rodáka malíře Georga Karse ve výstavní síni Spolku výtvarných umělců „Mánes“ v Praze, za přítomnosti P.F. Masnera a Dr. Fr. Schustera. Muzejní výbor chystal oslavy Dr. O. Hostinského v Martiněvsi, V. B. Třebízského v Chvatěrubech, Jar. Vrchlického ve Veltrusích a Mlčechvostech . V roce 1938 bylo usneseno vstoupit do nově zakládaného “Kruhu přátel J. Vrchlického“. Ze skromných počátků v jedné místnosti obecné školy v Lobečku vzrostly sbírky za 10 let tak, že v budově gymnázia Dr. A. Dvořáka byly 4 velké sály rozměrů 62x11m přeplněny cennými památkami. Za deset let navštívilo muzeum 13 711 návštěvníků. Muzeum vzniklo svépomocí a na počátku nikdo z odborných pracovníků v pražských ústředích nejevil zájem o muzejní práci. Uznání mělo muzeum pouze od zástupce Svazu československých muzeí Dr. Fr. Macháčka, ředitele muzea v Plzni, Dr. J. Kolihy, ředitele paleontologických sbírek Národního muzea v Praze. Dne 3. května se dostalo Společnosti krajinského muzea písemného uznání svazu, které bylo oznámeno i městskému úřadu. Velikým příznivcem místní muzejní práce byl od počátku Státní ústav archeologický v Praze. V roce 1941 se muzeum zapojilo do oslav 100. výročí narození nelahozevského rodáka, hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Toho roku skončilo sedmileté úspěšné vydávání muzejního sborníku, který po válce již nebyl obnoven. Ovšem těžké roky na muzeum teprve čekaly. Hned v průběhu války bylo nutno uvolnit polovinu plochy v gymnáziu pro účely tam sídlící německé posádky, čímž došlo ke zrušení muzejní expozice a nahromadění exponátů ve vykázaných prostorech. Záhy, bohužel, došlo i k přímým škodám na sbírkách. 22.3. 1945 provedli spojenci nálet na místní rafinerii minerálních olejů, přičemž velice utrpělo město, jeho obyvatelé a infrastruktura. Několik zásahů leteckých pum se nevyhnulo ani gymnáziu, kde v poškozeném křídle byly uloženy i muzejní sbírky… Není už dnes možno rekonstruovat, co vše bylo poškozeno nebo zničeno, protože písemné doklady o tom chybí a pamětníků ubývá. Z důvodu zlepšení péče o sbírky a umožnění muzejní instalace bylo muzeum po ukončení druhé světové války přemístěno do novostavby budovy okresního soudu (dnes nemocnice), v jehož plánech se už počítalo s umístěním této instituce. Leč ani to nebylo zcela šťastné řešení. V ne zcela dostavěné a špatně zajištěné budově bylo muzeum opakovaně vyloupeno. Muzejní sbírky byly ještě více ochuzeny a jejich uspořádání zcela destruováno. Bohužel už nebyly síly na obnovu. Nesmíme zapomínat, že muzeum v té době bylo stále spolkovou institucí a že jeho nejaktivnější členové nebyli v té době již právě nejmladší. Navíc nové komunistické poválečné vedení města jim nebylo příliš nakloněno. Vše se ještě zhoršilo po roce 1948. Nový režim neměl ve členech muzejního spolku své horlivé zastánce. V této situaci muzeum získalo snad nejcennější dar ve své dosavadní existenci. Nora Karsová, vdova po nedávno zemřelém malíři Georgu Karsovi, se rozhodla naplnit jeho poslední vůli a věnovat manželovu rodišti – městu Kralupy soubor jeho obrazů a kreseb z jeho pražského ateliéru, který se po válce podařilo dohledat. Převzetí těchto předmětů vyšlo právě na jarní měsíce roku 1948a vzbudilo u představitelů města velké rozpaky – umění jednak vůbec nerozuměli a jednak šlo o člověka žijícího v už „nepřátelské cizině“. Škoda. Za normálních poměrů by byl ve městě vybudován speciální pavilon pro prezentaci těchto uměleckých děl, jak si sám malíř přál. Takto obrazy skončily v muzeu, právě řešícím problémy zcela jiného rázu. V roce 1952 bylo podle nových zákonů muzeum spolku odebráno a přeměněno na státní instituci s názvem Okresní muzeum. Někdy v té době došlo i ke změně sídla muzea, z města bylo přemístěno na nedávno zkonfiskovaný lobkovický zámek Nelahozeves. Zlepšení situace je však pouze zdánlivé. Muzeum jednak v zámku nedostalo právě nejlepší prostory, chyběl prostorný depozitář a po většinu roku byly problémy s vytápěním. Muzeum, byť státní, i nadále zůstávalo závislé na práci členů někdejšího muzejního spolku. Ovšem věk jim přibýval a cesty do Nelahozevsi spojené s nedostatečným zázemím a pracovními podmínkami jim velmi ztrpčovaly život, takže mnozí postupně o práci ztráceli zájem. Pro období celých 50. let je třeba vzpomenout obětavého kustoda Ladislava Čermáka, který i v těchto podmínkách držel kontinuitu muzejní práce. Právě personální situace byla pro muzeum největším problémem, po několika letech “bezvládí” došlo v roce 1954 ke sloučení muzea s nově budovaným okresním archivem pod řízením okresního archiváře Otokara Havlína. Ten se rozhodl neutěšené prostorové podmínky muzea řešit delimitacemi sbírek. V sousedních Velvarech (tehdy v rámci jednoho okresu) tak při tamním rovněž jemu podřízeném muzeu začala vznikat tzv. okresní galerie, kam byly soustředěny umělecké sbírky obou muzeí (Kralupy tím nadobro přišly o soubor Karsových prací). Písemnosti, fotografie a část knihovny zase z muzea putovaly do archivu. Muzeum tak ještě více zapadlo do své provinčnosti a nezbavilo se instalace typu výstavní depozitář, kdy všechny sbírky jsou vystaveny. Jaké byly v té době muzejní expozice, přesně nevíme, máme totiž k dispozici jen minimum pramenů k té době. Podle nich lze říci, že v polovině 50. let byla v muzeu expozice prehistorie, historie, etnografie s historií zemědělství, kupecký krám, regionální osobnosti (včetně bohatých památek na Ant. Dvořáka), dělnického hnutí a revolučních tradic, přírodověda. Tato instalace byla kladně hodnocena představiteli tehdejšího Svazu muzeí. Tíha veškeré práce v muzeu spočívala na kustodu Čermákovi, jemuž pouze občas pomáhali někteří dobrovolníci. A tak odchod tohoto obětavého pracovníka v roce 1958 byl další pohromou pro tuto instituci. Vhodného nástupce se nepodařilo najít. Počátkem konce muzea byl rok 1960 a v něm provedená reforma státní správy. Kralupský okres byl odsouzen k zániku a jeho území rozděleno mezi čtyři okresy sousední, největší části připadly k okresu Kladno (Velvarsko, i s muzeem, galerií a společnými sbírkami) a Mělník (Kralupsko). Představitelé nového okresu neměli o provozování tohoto muzea zájem, a tak v roce 1962 došlo k jeho institucionálnímu zrušení. Okolní i některá pražská muzea si rozebrala to nejlepší z jeho sbírek, zbytek zmizel v nenávratnu… Jeden region pozbyl svoji paměť. V dalších letech se na muzeum pouze vzpomínalo a snad v roce 1968 probleskly myšlenky na jeho obnovu, avšak události se vyvinuly jiným směrem. SOUČASNOST V nové době, po listopadu 1989, lidé znovu zvedli hlavu a myšlenky na obnovu muzea se opět objevily. Od formy pamětních síní básníka Jaroslava Seiferta a malíře Josefa Holuba se záhy dospělo k muzejní instituci. A tak v roce 1992 bylo muzeum obnoveno jako městské, byla mu propůjčena samostatná budova (první v dějinách muzea vůbec) a byl znovu zahájen sběr exponátů. Muzeum mělo od začátku velkou podporu ze strany města, jehož představitelé si uvědomovali důležitost této instituce při získávání a formování vztahu lidí ke své obci a regionu. Podpora muzea se projevila zejména v roce 1996, kdy došlo (pouze městským nákladem) k velkorysé a náročné rekonstrukci, dostavbě a adaptaci budovy pro muzejní účely. Zcela nově vybudovány poté byly i muzejní expozice, přístupné v celku od konce března 1997. Muzeum sídlí v rekonstruované a dostavěné budově asi 10 minut od vlakového a autobusového nádraží na hranici staré a moderní městské zástavby. Návštěvníci mohou zhlédnout pět stálých expozic a některou z krátkodobých výstav. Muzeum je společenskovědní a zaměřuje se na minulost, proměny města a jeho nejbližšího okolí, některé jeho exponáty však pocházejí i z regionu poněkud širšího. Muzeum přežilo i 14. srpen roku 2002, kdy velká vltavská povodeň velmi citelně postihla i tuto instituci. Zcela zaplaven byl suterén budovy a v přízemí dosahovala vodní hladina výše 60-80 centimetrů. Zlikvidována tak byla instalace archeologické expozice (exponáty byly zachráněny) a dočasně se zrušila i síň Georga Karse. Voda zaplavila i muzejní knihovnu a jeden z depozitářů (opět beze ztrát na exponátech), a tak jako depozitář nouzově sloužil výstavní sál. Na dobu roku a půl byla výstavní činnost přerušena. Muzeum přesto žilo. Dne 12. listopadu 2002 bylo opět otevřeno, byť došlo ke zpřístupnění pouze dvou nepostižených expozic – historie a pamětní síň Jaroslava Seiferta. V sále se pořádaly koncerty klasické hudby a žáků místní ZUŠ. Ke dni 15. 1. 2004 bylo muzeum po náročné obnově otevřeno zcela, včetně obnovené expozice archeologie.

Je málo lidí, který by si pravidelně nebo jednou za čas nekoupil rybí salát, zavináče, nebo něco podobného. Někdy je to na chuť , někdy na zpravení chutě, ale ať už v majonéze, omáčce, oleji nebo octu více než jako jídlo bývají pokrmy z nakládaných ryb vnímány jako pochoutka. Samozřejmě jako u všech pokrmů i u rybího salátu platí, že domácí je domácí, tedy když máte možnost a umíte lovit ryby nebo znáte někoho, kdo vám čerstvé ryby věnuje můžete si připravit výborný salát. Můžete potřebovat: 7 ryb (malí cejni/plotice 30 cm/0,5 kg) Sůl 0,5 kg Cukr 0,1 kg Ocet 1 l Olej - ideálně olivový Celer, mrkev, petržel 4 cibule Sklenice s uzávěrem Koření: 2 bobkové listy 3 kuličky nového koření 5 kuliček celého pepře Lžička tymiánu Fáze 1. Ať už ryby dostanete nebo si je ulovíte musíte je nejdříve zabít, vykuchal, uříznout hlavu a ocas, očistil od šupin a umýt v pitné vodě. Fáze 2. Následně ryby pořádně nasolte a nechte je v uzavřené nádobě v lednici. Každý den jen slijte vodu, kterou maso z ryb pustí a trochu přisolíte. Takto je nechte minimálně 3 dny, ale klidně i týden. Ryby se tímto dokonale vyčistí. Fáze 3. Pak ryby pořádně propláchněte ve studené vodě. Připravte si nádobu a dejte si tam ryby a zalijte to octem tak, aby byly ryby ponořené. Uzavřete nádobu a na minimálně 3 dny to nechte v lednici. Ryby tímto dokonale zkřehnou. Fáze 4. Po 3-5 dnech ryby z octu vyndáte a zase pořádně propláchněte ve studené vodě. Potom pohodlně odstraníte kůži, vytáhnete páteř a odkostíte. Zůstanou vám čisté filety rybího masa připravené k naložení. Fáze 5. Následně máte připravený polotovar a ten můžete naložit do čeho vás napadne a na co máte chuť. Ať dáte ryby do oleje s cibulí a pepřem nebo do láku (jako na okurky) s cibulí a kořenovou zeleninou, můžete přidat jakékoliv bylinky pokud máte ze zahrádky (Petržel, Koriandr, Rozmarýn, Tymián, Smil italský - maggi, Bazalku...), nebo různé koření, papriky, kopr, chilli prostě téměř vše, co vás napadne dle vlastních možností a chutí. Následně naložené ryby uzavřete nechte je ve sklenici a minimálně 10 dnů odležet. Fáze 6. Odležené ryby můžete konzumovat a nebo vzniklý produkt použít zase jako polotovar a vytvořit salát s majonézou nebo čalamádou. Výborný salát je také se zakysanou smetanou a koprem. Stačí vzít odležené ryby a zeleninu a naložit to do zmíněných omáček a na 24 hod hodin to dejte v uzavřené nádobě v lednici. Získáte labužnickou lahůdku, kterou oceníte vy, vaše rodina i vaši známí. Doplňkové informace naleznte u nás také v článku MIXLE V PIXLE - Bělice

Je skvělé být členem EU, ve které se uplatňuje podobná alias údajně skoro stejná cenová politika a všichni členové EU jsou si rovni. Nikdo se na nikoho nepovyšuje, všichni mají stejná práva.

Ruské bojové síly zaujímají pozice k zahájení operace ve směru z jihu Běloruska na sever Ukrajiny. Každý den do Běloruska přijíždějí nové vlaky s opancéřovanou vojenskou technikou a vybavením. Všichni určitě víme a známe, že pod záminkou sjednocení německého národa Hitler beztrestně v roce 1938 obsadil České pohraničí. Mnohokrát oceněný komentátor Alexandr Mitrofanov, který se zabývá vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku napsal velice dobře mířený komentář k napětí na Ukrajinských hranicích. 27.1. 2022 ve svém článku mimo jiné přirovnal současný režim Putinova Ruska k politice hitlerovského Německa, a směrem k Putinovi uvedl: ...Jaké metody pro docílení tohoto "sjednocení" používá, již předvedl na Krymu, na Donbasu a momentálně hromadí u hranic s Ukrajinou vojenskou sílu pro případnou invazi na záchranu, jak jinak, "ruských bratrů utlačovaných ukrajinskými nacionalisty". Souvislosti a podobnost s argumentací Adolfa Hitlera v roce 1938 si jistě, každý odvodí.