Vyhledávání v Zamyslet.cz

Pro „“ bylo nalezeno 37 položek

  • Kóta 13 | Zamyslet | Česko

    KÓTA 13 Partnerem Kóty 13 je obchod Rybářský sport Český Krumlov Kóta 13 je tajné rybolovné místo. Ty, co vědí – vědí, ty co nevědí, touží Kótu 13 poznat. Bez vytáček přiznáváme, že k výběru názvu místa tedy Kóta 13 nás inspiroval film „Sveráz národního rybolovu“. Podmínky na Kótě 13 jsou vskutku svérázné a mají svá pravidla. Základními pravidly je mít dostatek piva, rumu a nepřetržitě udržovat oheň. Kóta 13 je pod pevným vedením dvojice mužů LU/LU. Pravá chlapská zábava je spojená i s ženským elementem, ale na Kótě 13 se věnujeme především rybám. Vybavení máme kvalitní a levné, se vším si poradíme a vymyslíme jak nahodit, navázat a chytit. Trochu se smějeme, když vidíme smutné rybáře s vybavením za „statisíce“. Samozřejmě všem přejeme všechno, ale hlavní je, když se ohýbají naše pruty :-) KÓTA 13 - 2021 Kóta 2021 přináší zásadní zvrat v rybolovu. Začala éra velkých kaprů a objevil se také lín a lze nachytat okouny. Cejnů a plotic je také dostatek, ale štiky a candáti se někam ztratily. Důležitou novou poučkou je to, že je lepší dát si jablko než buchtu - obecně vzato buchty prostě nebrat :-) S kolegou jsme rovněž došli k názoru, že od určité hodiny ryby dělají zasedání a domlouvají se na postupu. Čekají na to, až si půjdeme lehnout. Jakmile se vypne muzika a oheň se dostane do udržovacího modelu a začnou a někdy to s půlhodinovými přestávkami vydrží až do rána. Též věříme , že ryby mají svou školu na vázání uzlů, protože někdy je to taková motanice, že zůstává rozum stát. Krásně se nalakoval stůl, natřela se lavice a k vytunění došlo také u WCdušků a voní to tam jako v bordelu. Splachování máme nebeské - prostě když zaprší je náš pisoár čistý :-) Kótování 2021 začalo až na podzim tedy žádné velké teplo, nicméně oheň, pivo, rum a nově také gin a byla všeobecná pohoda :-) Opustili jste galerii PŘÍBĚHY Z KÓTY 13 Jak zná každý, kdo se hlásí k rybolovnému lidu tedy rybář není důležité rybu chytit, ale vytáhnout jí. Kolik utržených háčků je ve vodách se jistě nedá spočítat. Nicméně nejvíce asi naštve, když se to vše pořádně zamotá a chca nechca se to musí přivázat. „Vtipná“ příhoda se také stala, když byl zase tak jednou jak již mnohokrát vytažen kapr - slušný tříkilák. Nepoužil jsem podběrák vytáhl ho na břeh vyndal mu háček otočil se narovnat prut a než jsem se otočil zpět kapr se mrsknul do vody a byl v… :-) Kolega zas tak nějak okolo páté hodiny ranní dostal budíček od „pípáků“ proč, ale oba najednou? No vzal tedy první prut a zabral. Nic absolutní síla, jak kdyby, jste prut nahodili do stromu. Tedy povolil naviják a ten se začal roztáčet. Co, tam může být? Měl tam boilies na kapra. Naviják se roztáčí, a on se sem tam snaží zabrat. Nakonec vše povolí a vytáhne dvoukilového silně okousaného kapra. Není pochyb, že na jeho kapra se chytil sumec jen to prostě nemělo cestu. Na druhém prutu vytáhl v klidu pěkného čtyřkilového kapra lysce dal si panáka a čekal, až vyjde slunce. Nádherně pršelo a foukal vítr prostě krásné ráno. Více než zajímavé bylo jednoho dne překvapení v podobě sumce chyceného na kaprový prut. Ten den jak se někdy stává nebralo nic. Jan tak s kaprákem nahazuji kousky těsta na háčku a koukám se jek se na hladině pohupuje splávek. Najednou ťuk, ťuk – ok narovnám si vlasec, kdyby to náhodou bylo k seknutí. A ono jo tak seknu a tahám. Očekávám malou běličku abych mohl nahodit druhý prut na štiku nebo candáta. Prut se ale ohnul tak, že jsem se bál, že zlomí. Naštěstí to bylo vše blízko u břehu jinak by se to určitě utrhlo. Položil jsem prut a doufal, že neodplave a rychle jsem doběh pro podběrák a opatrně začal tahat. Dostal jsem to a koukal jsem jako blázen. Slušný sumeček – běličku jsem jistě chytil a on pak chytil mou chycenou běličku a proto sem vytáhl sumečka :-) ​ Další zvláštnost na Kótě 13 jsou záhonové ryby. Jde jen o to, že musíte zapíchnout kůl z vrby do záhonu a na něj navázat lanko a nahodit rybičku. Ráno přijdete a máte Candáta a když v 8:30 pojede vlak máte Štiku :-) Je to krásné ráno s rybou, kterou nečekáte a když se to opakuje, je to ještě nádhernější. Každopádně nejdůležitější je rolnička ta zatím dokázala nejvíce, ale musíte jí přivázat, když u ní nejste, jinak byste o vše přišli. Jedna příhoda, která se stala, byla více než šťastná. Vytáhli jsme Candáta a až v podběráku ukousl návazec, kdyby to udělal cca před minutou, tak ho nemáme. Vše to zní trochu zvláštně, ale kdo ví ten ví a tak to prostě chodí na Kótě 13. Pravidla a poučky pro Kótu 13 - Když se jdeš natáhnout a máš nahozeno nezapomeň, že máš zamčené dveře. Když tě ve 3 ráno vzbudí pípáky můžeš přijít k úrazu :-) - Všechno musí být přivázané a ukotvené! - Když taháte rybu je třeba kašlat na mobil. - Když je velké teplo je nelepší pivo sklepmistr. - Na kýbl nejlépe pasuje taška 99. - Každý z nás musí zvládnout kultivovaný odpočinek. - Pro správný zážitek potřebujete prut, kárku, dvouhrotý opékač a malý plechový koš. - Když ženu, tak jedině bubenici! ​ Báseň Kóty 13 Chytnete si rybičku a vezmete si konvičku. Naplníte vaničku a dáte tam rybičku. Pak si dáte skleničku a vezmete rybičku. Nahodíte rolničku a máte CANDÁTA. Proč ty zdrobněliny? Protože jinak by se to nerýmovalo :-) ​ Život ve vaně Představte si, že jste ryba. Vaše budoucnost ve vaně Kóty 13 má pouze čtyři možnosti. Pečení, uzení, salát a nebo být kořistí pro větší rybu. Nicméně těch pár hodin ve vaně si chcete užít a udělat si to pěkné. To je však těžké, protože jako kapr, bělice nebo cejn máte špatné zkušenosti s candátem, štikou nebo sumcem a tak je někdy život ve vaně složitý a některé ryby se snaží být neviditelné :-) Aktuálně chyceno 2020 Sumec 1x Candát 12x Štika 6x Kapr 25x Cejn 28x Plotice/Bělice 40x Rybaření je zábava i relaxace. Už samotný pobyt u vody je fajn a pokud máte dobrý pocit z lovu je to dokonalá kombinace. Na Kótě 13 umíme ryby chytit i zpracovat. Naše fotogalerie: Opustili jste galerii Zaujalo vás téma "KÓTA 13", rybaříte a máte svůj příběh nebo příběhy - kontaktujte nás! ​

  • Zamyslet | Zamyslet.cz | Česko

    Vítejte na webu Zamyslet.cz ANO JSTE TU SPRÁVNĚ! Naleznete odpovědi na otázky a možná přidáte svůj příběh. Základní odvěkou otázkou je „PROČ?“. Mnoho odpovědí na tuto otázku řeší věda, ale někdy se stačí jen zamyslet… NEJNOVĚJŠÍ NA ZAMYSLET.CZ Cestování - zahraniční výlety a dovolené - vzpomínky. ​ Vyhledávač Google - k vyhledávání jsou k dispozici miliony webových stránek. ​ Volby 2021 do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ​ Prostituce - vše o sexu za peníze a nočních klubech. ​ O alkoholu a alkoholismu trochu jinak... ​ Kóta 13 - stránka o rybaření a rybolovu. ​ RČENÍ, CITÁTY, HLÁŠKY, A ÚVAHY ​ Vztahy, láska, nevěra a rozchody ​ Internet poradenství - proč mít web - chcete provozovat internetový obchod? ​ Fotogalerie Kachna divoká - život kachen divokých. ​ Fotogalerie KONĚ - různé koně v zajímavých momentech. ​ Fotodokumentace ze života SNĚHULÁKA :-) Hlasujte v naší ANKETĚ statistiky průběžných výsledků zveřejníme. Jméno / přezdívka E‑mail Jak vidíte všeobecný vývoj v ČR? bude lépe bude hůře nějak bylo nějak bude - přežijeme už mě to netrápí odcházím z ČR vůbec mě to nezajímá Co považujete jako nejlepší pro svůj odpočinek a relaxaci? pobyt v přírodě doma v křesle třeba u TV ležení v posteli restaurace, bar, hospoda muzika, koncerty, diskotéka rybaření a jiné koníčky něco jiného Koronavirus - očkování proti onemocnění COVID-19 3 dávky očkování tak je to správné jsem očkován/a nejsem očkován/a nikdy se očkovat nebudu je to podvod Kdyby jste si mohli vybrat do kuchyně jen jednu z uvedené zeleniny, která by to byla? Cibule Česnek Paprika Rajčata Křen Jaký zdroj zpráv považujete za nejdůrvyhodněší? Česká televize jiné domací TV České rozhlasové stanice České zpravodajství na internetu České noviny a časopisy zahraniční média Které náboženství je podle vás nejblíže k bohu? Křesťanství Islám Judaismus Hinduismus jiné náboženství všechny náboženství žádné náboženství, jsem ateista Jaký sex upřednostňujete? klasický něžně-romantický vášivně-tvrdý extrémní žádný - nesexuji Co z uvedeného považujete jako největšího narušitele klidného života? alkohol drogy média (od informací po porno) počasí lži a pomluvy Odeslat odpovědi O PROJEKTU ZAMYSLET.CZ ​ Původním smyslem při zrodu webu Zamyslet.cz (2018) bylo vyjádřit osobní příběh jednoho ze zakladatelů projektu. Nespravedlnost, lži, polopravdy a pomluvy provázejí každého z nás celý život a většinou stačí, když člověk dokáže vše přežít a zapomenout. Někdy však zůstane hluboká jizva na duši a pouze sdílení svých pocitů s nebližšími lidmi a vyjádření své bolesti, těm, kdo ji způsobili může trochu ulehčit vyrovnávání se stavem věcí. V tomto smyslu webová prezentace zafungovala a proto vznikl projekt Zamyslet.cz, aby mohl pomoci všem, kdo to bude potřebovat. Projekt má za cíl umožnit komukoliv zveřejnit svůj životní příběh a sdílet jej takto v dobrém i ve zlém především s lidmi, kterých se týká. Klademe důraz pouze na obsah tedy není cílem, aby všechny životní příběhy byli extrémně tragické nebo naopak, ale aby pro všechny, kdo je budou číst měli nějaké pučení a třeba jim i v něčem pomohli. Nemáme ambice posuzovat, který příběh na Zamyslet.cz patří a který ne a v případě, že váš příběh budeme zvažovat zveřejnit určitě vás o důvodech naší nerozhodnosti budeme informovat a nějak se dohodneme. V případě potřeby vám nabízíme konzultaci a podporu. Rozsah vaše textu není omezen, ale rozhodně by neměl mít méně než 400 slov, aby se nejednalo pouze o „výkřik nebo povzdech“. Doporučujeme také váš text doplnit fotografiemi případně videi nebo dokumenty v jakémkoliv formátu. Vše, co od vás dostaneme (pokud to nebude v rozporu se zákony ČR a našimi pravidly) zveřejníme a dostanete přístup, abyste svůj příběh mohli upravovat a doplňovat. V případě, že budete chtít z jakéhokoliv důvodu váš příběh smazat nebo dočasně skrýt neprodleně vyřídíme tento váš požadavek (nejpozději do 24 hodin od chvíle, kdy nám jej pošlete). Doručíme vám veškeré reakce na vás nebo váš příběh, které buď omylem nebo záměrně někdo pošle nám jakožto provozovateli. Na písemnou nebo telefonickou komunikaci ohledně vás, nebo vašeho příběhu nebudeme reagovat žádným způsobem, který by vás jakkoliv poškodil. Žádnému vyhrožování ani prosbám se nepodřídíme a o všem vás budeme informovat. V případě potřeby vám také poskytneme poradenství jak dále postupovat. Pokud budete mít zájem můžete se také podílet na tvorbě naší fotogalerie . ​ ​

  • SPECIÁL | Zamyslet | Česko

    Speciální tématické články a fotky. PROSTITUCE / KÓTA 13 - rybolovné místo / VOLBY 2021 / Mixle v Pixle - salát z ryb Internet - rady a informace / ALKOHOL / Příběh SNĚHULÁKA / Cestování a vzpomínky Příběh SNĚHULÁKA KÓTA 13 - rybolovné místo Mixle v Pixle - salát z ryb Internet - rady a informace ALKOHOL VOLBY2021 PROSTITUCE ​ ​

  • Vztahy A Láska | Zamyslet.cz | Česko

    VZTAHY A LÁSKA Muž a žena – osudová setkání – porozumění a splynutí duší – vztah, soužití a rodina - láska a milování – sex a vášeň Nabízíme neformální pohled z osobních zkušeností několika lidí. Bylo toho napsáno na dané téma jistě hodně, ale snad dáme čtenářům i něco nového a podnětného. Jako muž - heterosexuál vnímám ženu jako základ pro smysluplný život muže a stejně tak muže jediným smysluplným smyslem života pro heterosexuální ženu. Chcete-li tak tedy ženská androfilie a mužská gynekofilie. Tímto bychom měli z „krku“ to základní tedy sexuální orientaci, ve které je nevyhnutelné dosáhnout plnohodnotného vztahu s opačným pohlavím. Z tohoto poněkud nudného úvodu přejdeme rovnou k tomu, co bych definoval jako životní zkušenost. Předem se omlouvám všem ženám, které to budou číst jsem jenom muž :-) (Petr 39) Základním omylem, který se nese moderní společností a bývá důvodem „neúspěšného styku“ je představa, že nadržený jsou pouze muži. Osobně si myslím, že ženy trpí mnohem více touhou, kterou špatně zvládají. Sice je pravdou, že znásilňování mužů ženami je zcela mizivé tedy agresivní dosažení sexu je především kapitolou pro postižené a nevyrovnané muže. Nicméně toto nechme psychologům a psychiatrům. Představme si, že jsme normální :-) V tomto odstavci mě jde o to, že jsem musel pochopit, že sice mohu vábit ženu tím, že budu kupovat květiny, různém dárky, chodit do kina a doma onanovat, ale pak se může velice lehce stát, že přijde jiný muž vezme danou ženu na večeři a skončí v posteli. Druhý den se pak stane, že vám žena řekne, že to s vámi bylo moc fajn, ale že má někoho jiného. Poučení z toho plyne jednoduché. Co se má stát to ať se stane! Ať chcete nebo nechcete stejně jako uspěchanost a neomalenost odrazuje také zdrženlivost. Prostě pokud chcete mít platonický vztah a svůj sexuální cíl jako obraz na, ke kterému se modlíte přeji vám ze srdce hodně štěstí, ale pokud jste oba zdraví tedy sexuálně aktivní - nemůže to fungovat. Jde o to, že jsem přesvědčen o tom, že žena se dokáže vzrušit mnohem jednodušeji než muž pokud jsou k tomu vhodné podmínky. Díky Xleté společenské konvenci však většinou žena dokáže držet své touhy na uzdě a to jak z hlediska zachování si úrovně v rámci pozice ženy, tak i z různých logických důvodů jako je třeba aktuální partner, manžel, děti atd. Také ženám mnohdy stačí, že je o ně zájem a už tento samotný fakt je uspokojí k tomu, aby uchlácholili své ego a mohli jít v klidu domu prosazovat své zájmy u partnera, manžela atd. Vlastně to je téměř nekonečný koloběh stále stejného. Stejně tak muž jako žena si chtějí dokazovat, že mohou mít někoho jiného než mají. Nevěra ať již platonická nebo fyzická je téměř přirozenou součástí všech vztahů. Záleží pouze na každém, kam to nechá zajít a co je schopen obětovat ve prospěch něčeho nového. Musím napsat, pro mě tento důležitý text, který se potáhne ve všech částích toho tématu. Rozhodně není mým cílem jakkoliv rozebírat sexualitu a její veškeré aspekty na život člověka. Nejsem a nikdy nebudu Sigmund Freud i přesto, že jeho práci částečně znám a respektuji jí. Jde mi pouze o to vyjádřit své zkušenosti a postřehy z mého života. Osobně jsem přesvědčen a souhlasím s tvrzením, že každý vyrovnaný vztah muže a ženy je 50% sexu a 50% vzájemného porozumění – chcete-li inteligenčního souznění. Tedy, když nefunguje sex vztah nepřežije, když funguje sex, ale ty dva si nemají, co říct tak vztah také nefunguje. Ano uznávám může to mít matematické výchylky tedy může to být třeba i 30%na70% a obráceně, ale jinak dle mého už ne. Uvědomme si, že tu nebádám nad vztahem, který vydrží měsíc nebo rok. Dle mého je limitujícím časem vztahu muže a ženy ve společné domácnosti 4 roky. Jestliže výše uvedená vyrovnanost sexu a porozumění nefunguje a vztah pokračuje je to vždy pouze sebeobětování jednoho a někdy i obou aniž by si to mnohdy uvědomovali. Hlavními aspekty pokračujícího, ale nefungujícího vztahu/manželství je stereotyp, pohodlnost, strach a v hlavním případě děti. Udržím to, vydržím to, zvládnu to, protože děti. Ne snad, že bych to nechápal a nerespektoval, ale výsledkem z pravidla bývá život v „pekle“ což dětem nic nepřinese a většinou se tím rozchod/rozvod/rozdělení atd. jen oddálí. Vraťme se na začátek a začneme se věnovat konkrétním situacím tedy mým zkušenostem a zkušenostem lidí, které jsem poznal. Jedním ze základních komplikovaných momentů vztahu jsou v dnešní konzumní společnosti peníze. Nejdříve tedy, jaké to je, když jsou. S penězi jde ve vztahu ledacos ošidit. Drahé dárky a dovolené mají svou váhu, protože ženy mnohem více vnímají názor okolí. Pěkné šperky, kabelky, boty atd. jsou zdrojem uspokojení, protože vzbuzují uznání nebo závist u kamarádek a tím posilují ego ženy. Rovněž fotky a videa z drahých dovolených pomáhají udržovat společenský dojem, krásného a skvělého vztahu. Uznávám a přiznávám, že je to fajn. Nicméně má to celé jednu vadu a to, že manipulaci vztahu pomocí peněz vydrží jen ženy se sníženým inteligenčním kvocientem (IQ) a nebo musí hodně „alkoholovat“ a dobré jsou na to také drogy - buď to nesmíte chápat a nebo se musíte dostat do stavu, kdy nevnímáte realitu. V obráceném smyslu zas hodně mužů zůstalo nešťastných, protože sice byl dům, auta, dárky, dovolené, umělá prsa a nastřelené vlasy, ale madam zmizela s popelářem (nic proti popelářům, byl to jen příklad a chápejte, že v kontextu tohoto příkladu je přeci popelář ten, který vyhrál). Tedy tak jako tak peníze jsou fajn, ale sami o sobě nic neřeší. ​ Teď pár konkrétních případů u kterých a nebo ve kterých jsem byl. Je to trochu, pro silnější povahy a je ten kdo bude chápat souvislosti tomu gratuluji ten kdo je chápat nebude a nebo tomu neuvěří tomu přeji, aby nikdy nic podobného nezažil. Vše budu psát v druhé osobě, protože jak jsem uvedl u některých případů jsem byl jen jako kamarád a nebo jenom jako, kdo to viděl a slyšel. ​ Byla dívka a byl chlapec. Ona byla pěkná on byl pěkný. Ona byla veselá on byl veselý. Ona byla zadaná on byl po rozchodu. Po pár slovy dvou setkáních se do sebe zakousli. Ona odešla od svého přítele se kterým byla 8 let. Respektive šla se svým novým a zůstala u něj. Ani pro své věci si nedošla a řešila to kupováním nových. Velkou roly v tomto vztahu hrál, alkohol a muzika. On měl práci a ona byla umělkyně tedy přesněji malovala obrázky a obrazy a její táta měl galerii, kde se mimo jiné její tvorba prodávala. Neměli moc peněz, ale měli dost na to, aby to byl vztah tzv. z večírku do večírku. Bylo to vše hodně veselé a hodně lidí, kteří je znali jim záviděli jejich bezstarostný život. Jenomže takto nejde fungovat. Tedy vlastně asi by šlo, ale žádná legrace nevydrží navždy tedy i přesto, že by to mohlo někoho lákat nemá to trvalou hodnotu. Pouze sex, alkohol a muzika a sem tam něco málo, aby byl nějaký peníz. Jednoho dne cca po 4 měsících chlapec dostal „zápal zodpovědnosti“ a začal řešit praktické věci. To se dívce nelíbilo a jednoho dne odešla a vrátila se ke svému bývalému partnerovi. Skončil večírek a legrace a byl konec. Myslím, že by jim to vydrželo o pár měsíců déle, ale smutné je, že jediné co by to mohlo prodloužit je začít brát nějakou chemii, protože alkohol už byl málo. Nebyl předchozí případ až tak zajímaví? Chápu. Máme tu další. Byla jedna žena a jeden muž. Láska jako z červené knihovny. Vzali se hodně mladí jí bylo 18 a jemu 20 a během tří let se jim podařili dvě děti. Ideální, ale dokud pomáhali rodiče šlo to. Muži se moc nechtělo pracovat, ne snad z lenosti, ale z pocitu, že každá práce, které se mu nabídla nebo kterou zkusil se mu zdála podřadná. A tak se dostali se do finančních problémů, které se v rámci půjček prohlubovaly. Nemá smysl řešit, co bylo hlavní příčinou, ale jistou roli ve všem hrála také mužova záliba v automatech. Jednoho dne se došli k „zajímavému“ řešení. Žena se nabídla, že půjde dělat společnici do nočního klubu. Pro neznalé společnice v nočním klubu je jakousi společensky snesitelnou definicí pro prostitutku. A tak šel čas a muž pravidelně volal do nočního klubu s otázkou „kolik moje žena vydělala?“. Jak toto manželství skončilo nemám tušení. ​ Další příběh. Může se stát a jak už jsem psal vše vnímám tak, že se to může stát stejně tak muži jako ženě. Sice můžete být intelektuálně zdatný a mít bohaté zkušenosti, ale i přesto můžete narazit. Je to složité sex jestliže je fajn, tak především na začátku hodně odpouští – chápete? :-) No jo no jenomže blbé je, když se do toho připletou společné plány. Budeme spolu bydlet – to je celkem standardní, ale když ještě spolu plánujete založit firmu a podnikat, to už tak jednoduché není. A tak se stalo, že se po 15 letech ozvala žena muži. Dříve se znali pouze v platonickém, přátelském a pracovním vztahu. Žena chtěla změnit místo, kde bydlela se svým bývalým přítelem (nic konfliktního ale…) a hlavně také zaměstnání, kde dlouhodobě nezvládala psychicky mezilidské vztahy. Muž byl po těžkém rozchodu, ale měl koncepci a započal podnikat. Slovo dalo slovo pár sms a telefonátu a proběhl klasický víkend v penzionu – alkohol, sex a absolutní souznění. Vzpomínání na staré časy a probírání mnoha témat z jejich životů. Muž ženě vysvětlil svou koncepci žena byl nadšená a vše běželo, jak na drátku vznikla firma začalo se podnikat a vydělávat a probíhali pravidelné víkendy v penzionech. Vlastně, kdyby to tak zůstalo, tak to bylo téměř dokonalé. Jenomže žena chtěla změnit to bydlení a tu práci. Firma byla na začátku, tedy ještě dost nevydělávala a situace nebyla sice kritická, ale byla komplikovaná. Ono totiž buď jedno nebo druhé. Změna práce a bydlení nebo firma vše dohromady nešlo. Jak z toho ven – to byla otázka. Nakonec to vyřešila žena. Jednoho dne muži zavolala a řekla, že dala výpověď a tím začal běžet čas. Muž se zachoval tak, jak se dalo očekávat a s vírou jak to bude vše super, až spolu budou bydlet. Vše podřídil potřebám ženy a společnému bydlení. To co se stalo je myslím do tohoto momentu pochopitelné, a asi i správné a normální. Jenomže, jak to pokračovalo dál? Ženě se naplnili všechny potřeby tedy přestěhovala se, našla se jí práce, ve které jí bylo dobře. Po měsíci společného soužití v permanentně konfliktní atmosféře, kterou žena vyvolávala, řekla, že jí firma nezajímá a rozešla se s mužem. Během pár dnů si našla jiného muže a vše skončilo. Pro pochopení tohoto příběhu je potřeba zmínit, že vše výše uvedené se odehrálo během 6 měsíců. Poučení z toho plyne jednoduché – nikdy neměňte stav, ve kterém to funguje – určitě ne rychle a nepodléhejte žádným tlakům. Všechno má svůj čas a vše musí uzrát. Nevěra – zrada v lásce Pokud vynecháme patologický sklon k permanentním nevázaným vztahům a sexu, tedy vlastně neschopnost žít v monogamním svazku zůstává to „běžné“, co se děje dnes a denně. On je nevěrný a má milenku – ona je nevěrná a má milence. Proč se to často stává je složitá otázka. Jako první důvod bych označil celospolečenský vývoj především působení médií TV, internet, časopisy atd. Málo kdo si uvědomuje, že jsme nepřetržitě přímo i podprahově bombardováni k myšlence na něco hezčího, chytřejšího, lepšího… Stačí pak už jen málo. Mnohdy nevinné, náhodné seznámení třeba i ve výtahu, prostě kdekoliv se může změnit vše čemu oba věřili. Když někomu něco schází tak to hledá jinde – to je vcelku pochopitelné – otázka však je a tu ať si položí, každý sám pokud se ho to dotýká: "Co ona či on udělali pro to, aby jim to nescházelo a neměli potřebu to hledat jinde?" Když si brzy po těžkém rozchodu najdete novou lásku může se velice dobře stát, že se budete snažit udělat z nového partnera či partnerky to co jste ztratily. To je ve většině případů špatně a může se vám velice rychle přihodit, že zažijete další rozchod. Asi budu teď proklet ženami, ale jsem přesvědčen, že ohledně nevěry jsou, ženy mnohem důslednější a přísnější. Výjimka potvrzuje pravidlo a proto si odvažuji tvrdit, že tak jak zvládnou, ženy zamilovat se do někoho jiného, zbourat všechny mosty a zcela se položit do nového vztahu bez ohledu na děti nebo majetek to je fascinující. Je nutné, ale podotknout, že ženy zase mají mnohem menší sklon k nevěře. Tedy obecně by se dalo napsat muž lépe zvládá být nevěrný bez toho, aby to jeho ženě ublížilo a žena, když už je nevěrná tak to „stojí za to“. Svou velkou roli u nevěry hraje žárlivost. Skoro by se dalo definovat pravidlo, že čím více žárlivosti tím více nevěry. Ženy se chtějí líbit a je to správné, muži chtějí lovit a je to také správné. Flirtování není v žádném ohledu nevěra a naopak bez problému může udržovat vztah. To kam půjdu spát a s kým odejdu je důležité, vše ostatní je v jasných mantinelech jen „zábava“. Nikdy v konfliktu nechoďte společně do společnosti, která by váš vztah mohla ohrozit. Může se vám dle rozsahu krize, kterou prožíváte stát, že zažijete tzv. nevěru z trucu tedy naschvál a hodně špatně se to pak rovná. Pozor na alkohol a jiné omamné látky. V krizi vám to jen více rozhodí psychiku a snadněji pak můžete udělat něco, čeho budete litovat. Základním pravidlem stabilního vztahu je komunikace. Myslím, že kdo to poznal ten bude souhlasit. Když se nekomunikuje tak se bojuje a když se bojuje tak se nemiluje a když se nemiluje tak je konec. Věrnost se vždy vyplatí ve všech ohledech, ale musí být oboustranná. Vybudovaný vztah na základě vzájemného pochopení, tolerance, trpělivosti a respektu má magickou sílu a dokáže zdolat mnohé překážky a těžkosti života. Proti tomuto tvrzení lze pouze namítat, že je mnohdy tmelem trvanlivých vztahů stereotyp, pohodlnost nebo i vypočítavost a v nejhorším případě také strach. ​ ROZCHODY Rozchody a láska živená neštěstím třetí osoby... Každý rozchod je těžký. Tedy je třeba připustit, že se muž a žena mohou rozejít i v naprosté pohodě. Když ona má někoho jiného a on také je to jen o dohodě. Jednoho dne se sejdou a řeknou si, bylo to fajn, ale nemá smysl v tom pokračovat. Rozejdou se a zůstanou přátelé, ale moc často to tak nebývá. Většinou je to pro jednoho tragické a nejeden muž a nejedna žena díky tomu skončili v alkoholu, drogách a také obchází kolem rozchodů smrt. Vůbec se nechci pouště do rozborů, proč k rozchodům dochází a proč slova jako láska a miluji tě jsou mnohdy jen prázdné fráze bez obsahu. Je XY faktorů, které každý vztah ovlivňují a je diametrálně odlišný konec např. půlročního vztahu svobodných a bezdětných nebo pětileté manželství ze kterého vzešli dvě děti. Velkou roli rozhodně hraje věk a zkušenosti a přiznejme si v dnešní době také peníze. Ohledně rozchodů a rozvodů, kde jsou děti se vůbec nebudu pouštět do detailních rozborů. Pouze vnímám obecně uznávané pravidlo, že by se vždy mělo stát to, co je nejlepší pro děti. Osobně však obdivuji všechny psychology, sociální pracovníky, soudce a rodiče, kteří dokážou v komplikovaném vztahovém prostředí vědět, co je pro dítě nejlepší… Nicméně chápu, že rozhodnout se musí. Chci psát v rámci rozchodu o něčem jiném s jistou dávkou naděje, že by to někomu mohlo pomoci. Nejvíce bolestivé rozchody bývají, když jsou žena nebo muž silně přesvědčeni o tom, že k rozchodu nemůže dojít. Dokonce bych si odvážil tvrdit, že čím větší je jistota tím více to pak bolí. Kdo to poznal ví jaký je to „psychický masakr“, když něco končí, co ještě včera, před týdnem, před měsícem bylo krásné a skvělé. Jak se s tím vyrovnat? Těžce… Jak už jsem psal neexistuje univerzální vzorec pro rozchod a tedy nemůže existovat univerzální rada. Myslím si však, že existuje několik důležitých pravidel. Nejdříve si vzpomeňte, jak jste se seznámili a jak a proč došlo k tomu, že jste započali váš vztah. Možná dojdete k poznání, že chyba byla od začátku a pak nezbývá než se s tímto faktem smířit, zapomenout a jít dál. Já vím lépe se to píše a říká než dělá, ale co špatně začne nemůže dobře skončit. Bylo to založeno pouze na penězích – penězi to skončí, bylo to založeno pouze na sexu – sexem to skončí a nebo, to chcete obráceně? Bylo to pouze o penězích a skončilo to na sexu, bylo to pouze o sexu a skončilo to na penězích. Možností je XY sex, peníze, jídlo, intelektualita atd. atd… Přejděme k konkrétnímu a velice častému příkladu rozchodu. Muž nebo žena si najde někoho jiného rozejde se a vy jste zůstala sama/sám. Trápíte se a nemůžete pochopit, jak se to mohlo stát. Jestliže jste přesvědčeni, že váš vztah byl tzv. „osudový“ a vaše „láska“ udělala rozchodem chybu a věříte v obnovení vztahu je třeba se nad tím trochu zamyslet. V prvé řadě je potřeba dát tomu čas. Co je dle mého důležité je nastolit tzv. komunikační ticho. Je rozchod – ok – nepište, nevolejte. Ať to bolí jak to bolí buďte neviditelný. O tom jak jste špatný/á a jak je vaše lepší bez vás si budou povídat a to, že jste sám/sama a budete např. vypisovat srdcervoucí sms a výčitky bude pouze živit ten nový vztah. Jestliže očekáváte zprávu např. „miláčku promiň, už to chápu, chci se k tobě vrátit“ tak na to zapomeňte to je na hranici zázraku. Když to, ale vydržíte může se stát, že vám po nějaké době přijde zpráva „ahoj, jak se máš?“ a ta může znamenat obrat. To samé platí v případě, že vám ze vztahu zbylo něco společného. Ať už je to televize, auto, byt a nebo třeba firma věřte, že protahováním (dořešení, rozdělení, vyrovnání atd.) ničeho nedosáhnete. Budete znovu živit ten nový vztah a stanete se v hovorech vašich protějšků se stane pouze „ta kráva“ – „ten debil“ a pomůžete jim ukájet se na vašem neštěstí. Nic neprotahujte a vše ukončete nejrychleji, jak to půjde tak, aby co nejdříve mohl a začít fungovat v z realitě jejich vztah bez vás bez toho abyste ho živili svým neštěstím. Pozor na návraty. Návraty jsou vždy problematické a většinou nevydrží. Těch pár dnů „slávy“, když se dáte znovu dohromady odejde a vrátí se vzpomínky na to, jak to bylo těžké po rozchodu. Samozřejmě je to individuální a hodně vztahů může rozchodem naopak posílit. Nicméně těžko se mažou vzpomínky a v tomto ohledu je asi nejvíce důležité kolik zla a bezcitnosti se v rámci rozchodu stalo. Nikdy nedělejte skutky a nevyslovujte slova, která nemají význam, v ničem vám nepomohou a pouze někoho poškodí. Může se to proti vám obrátit, když to nejméně čekáte. Říká se, že po rozchodu pokud jste na té smutné straně je nejlepším lékem najít si někoho jiného. To samozřejmě funguje, ale dejte si velký pozor na to, co vlastně chcete. Smutné totiž je, když si najdete „náhražku“ a podvědomě čekáte na svého nebo svou. Když se vám totiž splní vaše přání budete muset realizovat to čím jste si prošli a to není dobré. S city není dobré si zahrávat – „karma je zdarma“ aneb (trochu bible) nečiň jinému to, co nechceš, aby se dělo tobě. Samozřejmě vše vždy řeší upřímnost a když si dva řeknou „je to pouze tak a co bude to bude“ a oba dva to při plném vědomí přijmou může vše bez problému fungovat. Opatrně na pomstu. Naprosto chápu, že může být XY důvodů se mstít, ale žádná přímá pomsta vám nepomůže. Nejlepší pomstou je, když se budete mít lépe než, ten kdo vás podvedl a zradil. Uvědomte si a to velice důsledně, že násilí vás může jen dostat do horší situace než jste. Když zmlátíte frajera vaší bývalé partnerky a nebo když zmlátíte frajerku vašeho bývalého partnera, tak chápu, že si ulevíte, ale láska se k vám nevrátí a může se vám velice dobře stát, že budete chodit po policajtech a případně po soudech a to nepotřebujete. Někdy je to tak a někdy jinak. Moc soucítím s každým, kdo si prošel nebo prochází těžkým rozchodem, zradou a beznadějí. Jedna z mála útěch, která funguje, že to všechno bylo a je správně a mělo to nějaký smysl jehož poznání teprve přijde. Zaujalo vás téma "VZTAHY A LÁSKA" a máte k tomu, co napsat - kontaktujte nás! ​

  • CESTOVÁNÍ A VZPOMÍNKY | Zamyslet | Česko

    CESTOVÁNÍ - ZAHRANIČNÍ VÝLETY A DOVOLENÉ - VZPOMÍNKY ANGLIE, NĚMECKO, ŠVÝCARSKO, RAKOUSKO, POLSKO, SLOVENSKO KANÁRSKÉ OSTROVY, EGYPT, MADEIRA, KEŇA, DUBAJ, TUNIS... Informace v tomto článku jsou i 30 let staré (1992 - 2020), tedy je možné, že se něco změnilo a také aktuálně díky Koronavirové pandemii, asi spoustu cest nelze realizovat. Přesto věřím a doufám, že toto psaní někoho zaujme, obohatí, rozesměje a možná i poučí. Pokud nepočítám pobyt poblíž Piešťan na Slovensku, kdy jsme jako děti školou povinný týden mučili soudružky učitelky, první zahraniční výlet jsem realizoval do Německa do Drážďan. Cílem byl výhodný nákupu věcí, které u nás nebyly. Bylo pár let po komunismu a takto vycestoval na nákup kde kdo. Sehnal jsem si marky a s kamarádem jsme si sedli na vlak a vyrazili. Kousek od nádraží byl obchod, který jsem chtěl navštívit. Koupil jsem bundu dostal jsem k tomu propisku a zapalovač a byl jsem šťastný :-) Pak jsem se oženil s Denisou se kterou jsme cestovali pouze na chaty po roce jsme se rozvedli a já (přesto že jsem měl kvalitní protekci a nemusel jsem) dobrovolně nastoupil na vojnu a rok jsem cestoval jenom na střelnici, po kasárnách a po letišti :-) Následně jsem cestoval na Slovensko (krátce po rozdělení Československa), kam jsem se dostal vlastně trochu náhodou. V té době jsem kromě práce a účasti na různých akcí také hrál jednu online hru. Internet byl na počátku rozmachu a já tehdy na vytáčeném připojení pevné telefonní linky (tuším 40 kbit/s) jsem pravidelně propadal tahové, tabulkové hře s minimální grafikou. Dnes už by takovou hru asi nikdo nehrál, ale byla plná království, magie, boje, králů a královen. A tak se stalo, že začali být také srazy a některé byly na Slovensku. Nakonec jsem do Bratislavy jezdil celkem často neb jsem našel zalíbení v královně Julii :-) Nakonec vše skončilo, protože se královna zabila na koni a já v naprostém smutku a zoufalství se snažil věnovat práci a začal budovat firmu. Seděl jsem v Praze v kanceláři a minimálně rok jsem nikam do zahraničí nejel. Jak už to chodí jednou večer v jednom baru potkal jsem holku veselou Andreu a slovo dalo slovo a byla z toho sice jen několika měsíční, ale velice intenzivní láska. Díky určité shodě okolností a také díky tomu, že pracovala jako stevardka autobusové linky do Londýna jsem se dostal do Anglie. Cesta to byla sice dlouhá, ale vskutku zajímavá a trochu jsem viděl i z Francie. Trajekt z Calais do Doveru mě doslova nadchnul, protože mimo jiné cena whisky v této bezcelní zóně byla více než příznivá. Tudíž v Doveru při vstupním odbavení, kde se každého ptali proč přijel do Anglie, kam přesně jede, jak dlouho tam bude a kolik má u sebe peněz atd. jsem odpovídal zvesela :-) Andrea jela navštívit kousek od Londýna svou sestru, která tam pracovala a já jsem jel navštívit "kamarádovu kamarádku" kterou jsem také znal a která už více jak rok pracovala v Londýně jako Au-pair a číšnice v restauraci. Vše bylo samozřejmě předem dohodnuto a já jsem sám se slabou jazykovou vybaveností stál kolem poledne v Londýně na Victoria a šel do metra. Věděl jsem kam chci, jak si koupit jízdenku a měl jsem plánek metra s poznačenou cestou start-cíl. Jenže jak jistě mnozí vědí Londýnské metro je opravdu mazec skoro 300 stanic a 11 tras rozlišených názvy a barvami. O to však ani tak nejde jsem přece z Prahy, když umím přestoupit z B na A tak tady to zvládnu také :-) Jenže ouha :) Problém byl v tom, že jsem potřeboval z Victoria Line na konkrétní stanici na Northern Line prostě přestoupit se světle-modré na černou a pak vystoupit až uslyším jméno své stanice. No jenže, když slyšíte, že hlásí, že kvůli zpoždění nebudou v té stanici kam potřebujete zastavovat tak jí prostě přejedete (to se vám v Praze nestane a vůbec jsem to samozřejmě nečekal). Pohoda přijal jsem tento "podraz" - vystoupím v další stanici kráčím do vlaku na druhé straně a frčím s vědomím toho, že další stanici vystupuji, ale jak-to, že jí nehlásí a hlásí úplně jinou stanici. A v tom je právě ta legrace... Když v Londýnském metru přejedete svou stanici a jdete na druhou stranu do vlaku s tím, že se jednu stanici vrátíte nepovede se to. Přestoupili jste totiž na jinou trasu a jedete úplně někam do ...:-) Pokud na trase chcete jet zpět musíte o poschodí níže a ne naproti vlaku ze kterého vystoupíte. Nakonec mě poradil jeden černoch já jsem se dostal na svou stanici a setkal se Pavlou. Byl to moc příjemný večer a vzhledem k tomu, že jsem chtěl v Londýně zůstat 4 dny tak jsme si hodně povídali o tom kam zajdeme, a co by mě zajímalo. Super bylo, že jen jedno odpoledne musela do práce jinak to vyšlo perfektně a měla volno. Nakoupil jsem si muziku, koupil jsem si mikiny, boty, dobře jsem jedl a pil, protože Pavla věděla kam jít. Viděl jsem z parku Buckinghamského paláce a přijíždět královnu, byl jsem na Trafalgarském náměstí, kde mimo jiné rozsvěcují londýnský vánoční strom byl jsem v muzeu voskových figurín Madame Tussaud což mohu vřele doporučit zažil jsem Chinatown (čínská čtvrť) v Soho. Na závěr jsem si užil opravdu veselí večírek v jedné londýnské hospodě tedy pubu. Pavla přivedla svých 6 kamarádek, které pracovali taky jako Au-pair takže jsem to mě opravdu hezké :-) Byl jsem překvapen, že dívky i když jsou v Londýně více jak půl roku neviděla ani zlomek toho, co já a záviděli Pavle, protože ta chodila všude se mnou. Také jsem se dozvěděl, že takto jako jsme se sešli v hospodě se potkávají poprvé. Musel jsem si s jistou lítostí uvědomit, že to holky vůbec nemají jednoduché. Do Londýna si přijeli vydělat a kdyby si "vyskakovaly" tak si toho domů moc nepřivezou takže práce, škola, pokecat s kamarádkou, telefony, jídlo a spánek. Nulová zábava, ale chápal jsem to i já pocítil, že Londýn není levná záležitost a to jsem měl skvělou průvodkyni a nocleh zadarmo. Také je nutné poznamenat, že všechny dívky si platí školu, aby mimo peněz si také přivezly certifikát z angličtiny. Možná i proto byl večírek opravdu více než povedený holky byly jak utržené ze řetězu a smutno mi bylo jen, když jsem si uvědomil, že zítra odjíždím. Zajímavé bylo, že hospoda byla úplně plná, ale když vrchní zazvonil konec bez jakýchkoliv diskuzí za pár minut byla hospoda prázdná. Ráno jsem posnídal s Pavlou a rozloučil jsem se s ní na Victoria station kam mě doprovodila. Koupil jsem si něco k jídlu a čekal na Andreu, která mě už psala sms, že tam bude za pár minut. Pak jsme spolu počkali na autobus a frčeli do Prahy. Po pár dnech jsme se s Andreou rozešly a na rozdíl od jiných rozchodů, které jsem měl za sebou a které následovaly tento mrzí do dnes. Andrea byla se mnou těhotná a já jsem se k tomu postavil jako tele (prostě žádné nadšení) takže šla na potrat a rozešli jsme se. Tak jsem zase v klidu pracoval sem tam zašel s kamarády na pivo a pár měsíců jsem nikam necestoval. Pak mě osud přivedl do náručí jedné moravské dívky Katky a žili jsme mezi Prahou a Přerovem. Katka byla zdravotní sestra, takže nebyl problém ji sehnat práci a teleportovat jí do Prahy. V rámci vcelku poetického vztahu jsem byl částečně donucen navštívit Polsko přesněji trhy v Polském Těšíně. No měli tam, kde co. Ani si nepamatuji, zda jsem něco koupil, ale jinak se toho koupilo dost. Nicméně si pamatuji, že mě zaujal na přechodu semafor s třemi panáčky zelený byl zelený jako u nás tedy "jdi" jeden červený byl "pozor" a dva červený to už bylo "stůj" :-) S Katkou jsme si díky mému klientovi užili také Německo a to západ opravdový západ - Düsseldorf. Byl to zajímavý týden, ale i přes jisté bonusy to bylo dost drahé. Pamatuji si, že jsem ve výloze na náměstí viděl pánské zlaté Rolexi, které měli místo čísel diamanty v přepočtu za více jak 1 milión Kč. Hodinek jsem v životě pár dostal, ale nikdy jsem je nenosil takže mě to moc nevzrušovalo jen jsem se v duchu podivil jak si to může někdo koupit. Za pár měsíců jsme s Katkou vyrazili autobusem do Švýcarska. Jeli jsme ještě s jedním párem našich přátel. Cesta byla dlouhá, ale dobře jsme se bavili. Holky usnuly já jsem kecal a popíjeli pivko s kamarádem. Bylo by slabé napsat, že Švýcarsko je krásné. Opravdu to byla paráda! Jeli jsme do Švýcarska v Červenci tedy žádné lyžování, ale když se mrsknete lanovkou na Glacier bez mála 3000 (m n. m.) tak můžete bez problému stavět sněhuláky od rána do večera :-) Další skvělý zážitek byla vyhlídková plavba parníkem na Ženevském jezeru, kde mě uchvátil hrad Chillon. Hrad byl postaven ve 13. století a je jedním z nejzachovalejších středověkých evropských hradů. Jedinečným zážitkem je také projížďka horským panoramatickým vlakem. Tu jsme absolvovali několikrát. Pravidelně jsme se nemohli nabažit chutí různých sýrů a samozřejmě jsme nevynechali Švýcarské národní jídlo Fondue. Nádherná příroda všude čisto, pohoda, klid a pasoucí se krávy. To bylo moje Švýcarsko. Flag of Switzerland Vlajka Švýcarska Švýcarsko horský elektro-vlak Chillon hrad na břehu Ženevského jezera Opustili jste galerii S Katkou jsem také poprvé odletěl na dovolenou tzv. do tepla a to na Kanáry. Neletěl jsem letadlem poprvé, ale při tom mém prvním letu jsem nepřistál, protože jsem vyskočil s padákem :-) No dopravním letadlem je to přeci-jen něco jiného, ale bylo to fajn. Jen to odbavení a čekání na letišti mě otravovalo (to sem ovšem ještě nevěděl, co zažiji v pozdějších letech). Po přistání a transferu do hotelu jsme se ubytovali. Výhledem z balkónu pokoje mě nadchnul a strávil jsem tam hodiny koukáním na moře a projíždějící lodě. Bylo to moje první moře, ale přiznám se, že to koukání mě nikdy neomrzelo. Měli jsme pokoj v 5. patře hotelu, 200m od pláže s výhledem na Atlantický oceán. V rámci Kanárského souostroví (7 ostrovů) jsme byli na ostrově Gran Canaria. Kanárské ostrovy jsou autonomní společenství Španělska. Věřím, že hodně čtenářů na Kanárských ostrovech také bylo je to cenově přijatelná a velice příjemná dovolená. Při objednání zájezdu jsem krom pokoje s výhledem na moře také zaškrtl All inclusive (tj. vše zahrnuto v ceně pokoje - jídlo, nápoje a dalších služby.) a tento systém jsem pak praktikoval u všech dalších dovolených. Ono jde hlavně o to (alespoň pro mě), že sice se Xx stane, že si dojdete na oběd nebo večeři někam do restaurace tím pádem vás menu v hotelu nezajímá a "propadne", ale také se stává, že jedete někam na výlet prošvihnete oběd a jste rádi, že se vrátíte na hotel a něco tam je. Vzhledem k tomu, že mimo snídaně, oběda a večeře jsou během celého dne také jakési svačinové bary máte jistotu, že kdykoliv přijdete na hotel máte něco k jídlu a pití (včetně alkoholických nápojů :-). Co se týká chuti tak si ani neumím představit, že by si nikdo nevybral vše probíhá formou bufetu a vybíráte z cca 10 možností a nespočet kombinací jak si to můžete namíchat, ochutit, dochutit a každý den se pokrmy obměňují. Ostrov sopečného původu Gran Canaria patřící do španělského autonomního společenství nabízí velice klidný pobyt a také pár zážitků. Osobně jsem byl nejvíce spokojen s vybudovanou velice příjemnou cestou po útesech pobřeží. Z hotelu jsme šli asi 1,5 Km po pláži a pak jsme se napojili na tu cestu, kterou z jedné strany lemovali skály, rozkvetlé keře prostě hrálo to všemi barvami a druhá strana se zábradlím skýtala bezprostřední kontakt s oceánem, který ve vlnách narážel do skály, někdy jste byli i ve výšce 20 m a stejně to na vás sem tam cáklo. Po cca 2 Km na konci cesty na vás s čekali různé kavárny, bufety, restaurace (s pěkným výhledem) a také obchůdky. Tyto procházky mě bavili asi nejvíce. Bezesporu zajímavý zážitek byla vyhlídková plavba za delfíny. Samozřejmě plavba na relativně malé lodi po moři není pro každého (trochu to houpe) nicméně, kdo to zvládne a setká se s delfíny nebude litovat. Asi po 20 min plavby jsme narazili na hejno asi 30 delfínů (od miminek po dědečky:-), které se okamžitě připojilo k lodi - loď zastavila a všichni jsme mohli sledovat jak delfíni blbnou kolem lodi. Začali cvakat foťáky a běžet kamery. No já vím komerční turistická zábava, ale prostě kdo neviděl na vlastní oči neuvěří, kdo viděl ví, že to stojí za to. Gran Canaria pláže, palmy a Atlantický oceán Faro maják Duny písečné duny vedle Maspalomas Opustili jste galerii Oproti tomu taková Žlutá ponorka bez té se dá žít. Sice vskutku pojedete v ponorce pár metrů pod hladinou oceánu sem tam zahlédnete ryby a vidíte rostliny na dně, ale jinak nic moc. Cocodrilo Park tedy krokodýlí park byl také zbytečný výlet i přesto, že pravidelně krokodýlům házeli maso a bylo slyšet jak jim cvakají jejich zubaté čelisti. Papouškové byli velcí a barevný a to bylo celé :-) Je třeba vnímat, že se všude platí vstupné 10 - 30 EUR. Nejde o to, jestli je to drahé nebo levné já jsem vždy hlavně vnímal poměr cena/výkon. Sedět s Pina Coladou v křesle a pěkným výhledem za to určitě stojí zvláště pak, když si s partnerkou nebo partnerem máte, co říci nicméně zvládal jsem tyto chvíle i v samotě a jen jsem poslouchal nějakou muziku, co pouštěli od baru a šumění - burácení vln oceánu. Samozřejmě vše, co jsem napsal a napíši je určeno především pro dospělé. Děti vše vnímají jinak a jak ponorka, tak krokodýlí park a další a další bude zcela nevyhnutelné, takže si připravte dostatek peněz :-) Důležitým místem Gran Canaria je letovisko Maspalomas s majákem Faro, který osvětluje místní pobřeží již přes 120 let s krásnými plážemi s bílím pískem a na kraji písečných dun, které vytvořili zbytky korálů a mušlí a něco zavál i vítr ze Sahary. V dunách si můžete připadat jako ztracený uprostřed pouště, ale šumění moře vás uklidní. Na Kanárech jsme byli s Katkou v září a toto období tedy podzim mě zůstal jako čas pro dovolené do tepla navždy. Nikdy ne v teple do tepla protože nesnáším horko :-) No a tak jsme po 14 pěkných a klidných dnech odletěli do Prahy a pokračovali v práci. Uběhlo pár měsíců a náš tříletý vztah s Katkou se začínal ztrácet v dobrém jsme se rozešli a život šel dál. Jednoho večera, když jsem seděl ve své oblíbené restauraci (oblíbené hlavně pro to, že jsem jí měl 40m od kanclu :-) jsem si při večeření všiml nové servírky. Vždy, když mě nesla dring tak se na mě usmála. Takto se to opakovalo pár večerů než jsem jí oslovil a zeptal se jí jestli se směje mě nebo na mě :-) vyměnili jsme si tel. čísla a dohodli, že půjdeme další den na večeři. Večeře proběhla v pořádku já se dozvěděl, že není servírka, že dělá skladovou administraci na počítači a jako servírka si přivydělává, protože si chce koupit auto. Po několika dnech pravidelného setkávání jsme se dohodli, že odletíme spolu někam na dovolenou a vyzkoušíme si intenzivní soužití. Nebudu lhát dost jsem po tom vztahu toužil a vzhledem k tomu, že se mě situace ve firmě neustále zlepšovala rozhodl jsem se, že se trochu předvedu. Po konzultaci s jednou známou co zprostředkovávala zájezdy od různých zahraničních CK jsem se rozhodl pro Keňu. Lenka byla nadšená u moře byla doposud jen v Chorvatsku. Než jsme započali přípravy na cestu musel jsem se setkat s Lenčinými rodiči (její otec byl bývalí policista). Chtěli mě poznat a ujistit se, že Lenku v pořádku přivezu zpět. Vše dopadlo dobře i tu vodku jsem vypil :-) Měli jsme týden před odletem a museli jsme toho dost zařídit. Nejdříve povinné očkování na žlutou zimnice a žloutenku a ještě jsem musel koupit pilule na malárii, které jsme museli polykat před a během celého zájezdu. Dále jsem musel dohodnou kamaráda, aby nás odvezl na letiště, protože tím, že jsme zájezd měli přes německou cestovní kancelář, tak jsme odlétali z Vídně. Následovalo balení kufrů a dokupování věcí, které by se mohli hodit. V té době mě to bylo celkem jedno, ale v duchu s úsměvem jsem si říkal ještě nikde nejsme a 80 000,- (včetně ceny zájezdu) v háji. Transfer do Vídně se povedl, letiště tam bylo pěkné a koupil jsem si tam tašku přes rameno, kterou mám do dnes - 18 let. Když jsme byli ve Vídni tak jsme si samozřejmě dali Vídeňskou kávu, letadlo jsme našli, odbavili se nasedli do letadla a letěli. Mezipřistání jsme měli v italském Miláně což byla neskutečná otrava, protože jsme více jak hodinu byli zavřený v prostoru nástupu do letadla, kde krom záchodů a sedaček není nic - jeden Němec si zapálil cigaretu a následně se pohádal s italským policistou, protože v nástupní hale se samozřejmě nesmí kouřit. No nakonec se na ceduli zobrazil náš let otevřeli se dveře a tunelem jsme kráčeli na svá místa v letadle. Uvedené se odehrávalo po půlnoci. Od momentu, když jsme vyjeli z Prahy uplynulo 12 hodin a za krásného ranního rozbřesku přistáváme v Keňi ve městě Mombasa jednoho z největších přístavů východní Afriky. Transfer z letiště do hotelu byl krátký, tedy od Mombasy jsme daleko nebyli. Pokoj byl spíše jako chaloupka, ale příjemný a vybavený. Celý hotelový komplex byl vlastně jako taková africká vesnice a všechny stavby měly střechy pokryté klacky do špičky. Součástí hotelového komplexu byla také směnárna, takže jsem si proměnil peníze - vezl jsem na základě doporučení dolary a měnil je za Keňské šilinky (kurz byl zhruba 80 šilinků za 1 dolar). Ta směna je celkem důležitá, protože můžete samozřejmě platit všude v dolarech obchodníci co tam něco prodávají budou moc rádi, ale mají poněkud horší kurz :-) Jídlo mě příjemně překvapilo probíhalo klasickou bufetovou formou, kdy si vše nabíráte sami. Vždy byly připraveny ke snídani, na svačiny, oběd a večeři opravdu bohaté švédské stoly mnoho různých ryb, kuře na XY způsobů, skopové, sýry, různá zelenina, exotické ovoce a moc dobré byly takové smažené kapsy z listového těsta plněné masem nebo zeleninou nazývané Sambusas. Prostě všechno možné i nemožné a pravidelně na večeři byl kuchař u stolu se zavěšeným pečeným masem (hovězí, skopové, zvěřina) a odřezával každému, kdo přišel s talířem - jako na rautu. Pivo dělají z banánů a nestojí za nic, víno také nic moc, ale v nabídce za příplatek byl Haineken a Jihoafrická vína takže pohoda. Pláže Indického oceánu jsme měli asi 100m od chatky. Moře bylo teplé a zdálo se mi více slané, než jsem poznal - koupání moc příjemné nebylo, ale pár km jsem si v Keňi odplaval. Velice příjemné však bylo, když jsme seděli na terásce s barem a výhledem na moře a přišel (uklízeč, údržbář prostě všude pořád pobíhali černoši v hotelových kombinézách a něco dělali) a nabídl nám kokos. Souhlasili jsme on vylezl na palmu utrhnul 2 kokosy, mačetou usekl špičky na baru vzal zabalená brčka a takto nám to podal. Dali jste mu nějaké šilinky a on byl šťastný a my také :-) Mimo jiné to, že jste v Africe nám každé ráno připomínaly opičky. Byli sice roztomilé, ale dost drzé a také jsme byli upozorněni, abychom je nedráždili ani nehladili, že rády koušou. Každopádně, když jste jim hodili bonbón zažili jste opravdu legrační podívanou. Opice začala obratně bonbón rozbalovat papírek zahodila a bonbón začala cucat. Nutno zmínit, že celým pobytem nás provázelo takové vlhké horko sem tam foukl vítr z oceánu a bylo fajn, ale nejlépe bylo v v hotelovém bazénu. V rámci uvedeného jsem také neváhal ani vteřinu, když se nám na pokoji porouchala klimatizace a byl jsem moc rád, když jí rychle vyměnili. Součástí hotelového komplexu byl také hotelový park, kde se dalo pěkně procházet a vidět různé rostliny, keře, ptáky atd. Celý hotelový komplex byl důkladně oplocen a bránu nepřetržitě střežili vojáci se samopaly to bylo trochu nepříjemné a člověk si uvědomoval, že za bránou hotelu je úplně jiný svět. Samozřejmě jsem neletěl do Keňi abych viděl hotelový komplex, popíjel na baru nebo se válel v posteli. Na řadu přišly výlety a vzhledem k tomu, že jsme letěli s německou CK nebyla tu česká delegátka, ale německá. Já jsem v té době uměl trochu anglicky a Lenka trochu německy, takže nám chvilku trvalo než jsme zjistili vše, co jsme potřebovali vědět. Nakonec se všechno podařilo a výlety mohly začít. První výlet za hranice hotelového komplexu byl námořní. Odvezli nás do přístavu v Mombase a tam jsme nasedli na loď. Bylo nás asi 10 turistů Němci, Britové a my. Naskytnul se nám vcelku nepochopitelný obraz, když pár metrů od nás najížděli auta do obrovského trajektu a když naplnila kapacitu policisté shodili provaz za kterým stál dav lidí a klacky ty lidi popoháněli, aby rychle nastupovali. Plavba lodí trvala asi 30 min, ale opravdu to stálo za to. Odvezli nás doslova na pohádkový ostrůvek. Jen palmy, bílé písečné pláže a neskutečně průzračné moře plné barevných rybek. Připadal jsem si jak v obrovském akváriu. Lenka se smažila na pláži a já sem se snažil šnorchlovat. Zhruba po hodině jsme zase nastoupili na loď a odvezli nás na jiný ostrov na oběd do jakési restaurace, ale připadal jsem si spíš, že jsem u někoho na chatě. Zavedli nás do Velká dřevěné místnosti, kde jsme si všichni sedli k dlouhému stolu a začala šou. Přinesli klec s krabi, přivázali je a dávali jim do klepet kousky krunýřů a oni je cvakali začali. Klepety to stříhali takovou silou, že bylo zřetelně slyšet cvaknutí. S jistotou bych věřil, že by ucvakli i prst. Poté začali nosit mísy se zeleninou a ovocem a jako hlavní chod byl samozřejmě krab. Musím přiznat, že mi velice chutnalo. Bílé maso jste dolovali z klepet a krunýře lžičkou, ale nejdříve jste si museli pomoc kleštičkami abyste se k masu dostali. K pití nám dali karafy se šťávu z ovoce, která byla 100% fresh a bio neb si ani nelze představit, jak jinak by to tam dělali něž utrhli a lisovali :-) Po hodině hodování jsme zase nasedli na loď ta nás odvezla do Mombasy, kde na nás čekal minibus, který nás odvezl do hotelu. Cestou do přístavu a i teď cestou z přístavu jsme viděli také část zástavby, trhy, lidi na kolech a na motorkách, stará i nová auta prostě běžný provoz v Mombase. Krom dosti pro Evropana děsivých životních podmínek, které byli mnohdy k vidění jsem si všiml velice častých starých cedulí s anglickými nápisy z dob, kdy byla Keňa britskou kolonií. Jak sem si následně zjistil od roku 1895 byla Keňa britský Východoafrický protektorát, který skončil roku 1904 a následně byla Keňa v roce 1920 prohlášena britskou korunní kolonií. Nezávislou republikou se Keňa stala až v roce 1963. Hlavními komoditami byli káva a čaj. Nastal nádherný západ slunce, který každý večer ozářil Indický oceán. Po večeři jsme si naplánovali další výlet. Přišlo nám to skoro jako povinnost, když už jsme tady musíme na safari. Dohodli jsme se, že o tom něco druhý den zjistíme objednáme a vyrazíme. Druhý den jsme si po snídani nabrali letáky v recepci trochu si promluvili s delegátkou a šli se válet do bazénu. Za celou dovolenou v Keni jsme potkali jen jednoho Čecha tedy Češku s malým dítětem, kterou prostě manžel poslal na dovolenou. Šťastná moc nebyla, ale jinak byla fajn, tak jsem si s ní sem tam popovídal. Další den jsme šli na pláž, že si něco koupíme. Prodávali tam různé suvenýry a "blbosti". Během chození okolo stánků se odehrála událost, která určila osud dalšího dne. Lenka i přes mou nedůvěru se nechala zlomit jedním z mnoha prodavačů výletů a tak jsme u něj objednali výlet na to safari. Neměl jsem z toho dobrý pocit, protože raději bych vzal výlet od delegátky než od úplně anonymního černocha, který chodil s propagačními letáky po pláži. V pět ráno jsme měli sraz před bránou hotelového komplexu. Dovnitř zajet nesměl, protože nebyl certifikovaný v rámci tohoto hotelu. Trochu mě uklidnilo, že s námi do mikrobusu nastupoval starší pár Němců a jeden Angličan. Pak ještě přistoupili další lidé v jiném hotelu. Dojeli jsme za rozbřesku do Mombasy a zastavili na velice nehezkém místě u benzínky. Náš řidič, průvodce, prodavač výletů - vše v jednom - vystoupil a začal se bavit s postávajícími chlapi od benzínky a ukazoval při tom na mikrobus kde jsme seděli. Hlavou mě běhalo ledacos a nervozita byla v celém mikrobusu. Pak náš průvodce přišel a anglicky řekl, že bude vybírat peníze za výlet. Tak mu to každý dal a on odešel zase ven. Zhruba za 15 min přišel nasedl k volantu, nastartoval a odjeli jsme. Trochu jsem si odechl a byl jsem zvědav, co se bude dít. Vyjeli jsme z Mombasy směrem na Nairobi (hlavní město Keni) a cestou sledovali z okna mikrobusu Keňský kolorit. Zajímavé bylo, že dálnici lemovali v obou směrech jdoucí lidé. Bylo nám vysvětleno, že jedni jdou do továren u Nairobi čekat na práci a druzí se vrací do Mombasy a okolí s nějakým výdělkem. Ty co jdou někdy i 500km si po svém příchodu si sednou k továrně a čekají až přijde nějaký šéf, který si vybere pár lidí na práci. Takto tam také mohou čekat i týden nebo déle záleží na tom kolik si vzali sebou jídla pitná voda je u továren k dispozici. Může se stát, že je prostě výběrčí nevybere a tak se vracejí s tím, že nic nemají. Z dálnice jsme odbočili na takovou polní cestu a jeli do africké národního parku jehož jméno už si nepamatuji. Čekala na nás skutečně nevšední podívaná. První jsme viděli stádo slonů koupajících se v takovém jezírku byli jsme kousek od nich a vůbec si nás nevšímali a v klidu si po nasátí vody choboty chladili hřbety. Hlavně mláďata se pohybovali vtipně. Následovali zebry, žirafy prostě zoologická, ale v reálu a bez plotů. Během cesty byla otevřená střecha mikrobusu na sledování a focení, ale vystoupit nám nedovolil. Když jsem požádal našeho průvodce, že potřebuji na malou nebyl moc rád a řekl, abych se držel u auta. Po pár minutách jsem pochopil, že ona to zas taková legrace není, protože zhruba 15 metrů od nás okousával žebra z nějaké kořisti obrovský lev. Pak nás průvodce odvezl do takového dřevěného safari hotelu, kde jsme dostali občerstvení na terase s nádherným výhledem na stromovou savanu parku. Výlet na safari se opravdu podařil a v pořádku s mnoha zážitky jsme se vrátili na hotel. Další den proběhlo nakupování suvenýrů na blízkém trhu a příprava na odlet. Malinko mě mrzelo, že jsme nezvládli návštěvu nejvyšší hory Mount Kenya (Kirinyaga – Hora bělosti) podle které je Keňa pojmenována a na které je ledovec - koulovat se v Africe poblíž rovníku by mi přišlo vtipné :-) Musím uznat, že dovolená to byla skutečně zajímavá, ale byl jsem rozhodnut, že podruhé bych do Keňi nechtěl. Během celého 20 denního pobytu mě pronásledovalo to dusné, vlhké, vedro, které jsem špatně snášel a také jsme museli každý den zobat tu piluli na malárii a sice jsme nic nechytli, ale bývalo nám po ní divně. Následně jsem si přečetl, že ty prášky mají dost nežádoucí psychické účinky jako nespavost, noční můry, podrážděnost, deprese atd. nicméně určitě lepší než chytit malárii, takže brát se to musí. Domů jsme se vrátili s jistou úlevou a shodli se, že po této dovolené bychom potřebovali pár dnů další dovolené, abychom si trochu odpočinuli :-) Nicméně návštěva Keňi za to skutečně stojí a zážitků z tohoto zájezdu mám nesčetně, ale jak jsem už psal mě to jednou stačilo. Brzy bude pokračování :-)

  • Články A Příběhy | Zamyslet.cz | Česko

    ČLÁNKY, PŘÍBĚHY, RADY, NÁPADY... Vyjádřit svůj příběh můžete na mnoha místech v četně sociálních sítí. Neklademe si za cíl komukoliv konkurovat, ale věříme, že prostředí, které jsme pro vás vytvořili může splnit vaše potřeby. Mnohdy stačí jen málo pro očištění jména a ulehčení tíživých okamžiků na vaší duši. V tom bychom vám rádi pomohli a za tímto účelem také projekt vznikl. Zamyslet.cz pro vás zajistí propagaci vašeho názoru. Někdy je to tak a někdy zase jinak, ale zamyslet se a zamýšlet stojí vždy za zvážení před akcí, které by mohla být chyba. Každý příběh napsaný pro tyto stránky má svůj reálný základ a své opodstatnění. Nezapomeňte, že vaše životní zkušenosti mohou pomoci těm, kdo je nezažili. seznam článků PŘÍBĚH ŽENY ROZCHODY NEVĚRA TVRDÉ POUČENÍ PROSTITUCE MIXLE V PIXLE - Bělice INTERNET SPOLEČNÍK POMLUVA VZTAHY A LÁSKA Foto-příběh SNĚHULÁK NIC CHYTROST A HLOUPOST CITÁTY A RČENÍ

  • CITÁTY | Zamyslet.cz | Česko

    HLÁŠKY, RČENÍ, CITÁTY A RŮZNÉ VĚTY DÁVAJÍCÍ POZNÁNÍ S KOMENTÁŘI A VYSVĚTLENÍM - Dejte si pozor na svá přání – mohou se vám splnit. Prostě někdy si člověk přeje něco, co nedokáže správně odhadnout ve všech důsledcích, co se stane, když se to stane. Z pozitivní touhy pak může vzejít neštěstí. Proto je třeba dát si pozor, co si člověk přeje. ​ - Kdo poslouchá cizí hlavu do svojí ať si nasere. Co k tomu dodat :-)? Názory lidí kolem každého z nás je třeba vnímat, ale rozhodnutí, které činíte vy, by mělo být vždy při plném vědomí vás, že je to vaše vůle, protože pouze vy pak za to ponesete zodpovědnost. - Největší ztrátou času je dívat se na hodiny. Vždy je lepší vytvářet nějakou činnost pak čas lépe ubíhá. - Ano, stále se něco děje od toho jsou dějiny. Vtipná odpověď na častou otázku „jak se máš, děje se něco?“ Když nemáte náladu ani potřebu něco vysvětlovat tázající se osobě. ​ - V lese prší dvakrát. Můžete se schovat před deštěm pod stromy a tím si ušetřit pár kapek, ale až pršet přestane, tak pod stromy stále padá voda z listí nebo jehličí. - Bít či nebít a být či nebýt. Nejde o Český jazyk ani o tragédii Hamlet Williama Shakespeara. Mnohdy jde především o to, že člověk zvažuje nebýt, ale kdyby našel sílu bít tak by se mu chtělo být. Odpustit a nebýt není správné někdy je třeba se bít. ​ ​ - Udělat si to hezké, pěkné… Tak se všichni uklidníme… Toto jsou dvě důležité hlášky, které sice zní velice jednoduše, ale použity ve správný čas a na správném místě mohou dosáhnout významnosti. Umění udělat si to pěkné i ve špatných časech a nehostinném prostředí může zásadním způsobem ovlivnit psychiku. Příklad: jednoduše, ať je situace jaká je salám si můžeme nakrájet na talíř a nápoj si nalít do sklenice – určitě tím získáme lepší pocit, než když budeme ukusovat salám a pít z lahve – prostě uděláme si to hezké. Někdy se můžeme dostat na místo, kde je společnost v konfliktu a nebo v „příliš velké veselosti“. Správný člověk v dané společnosti pokud prohlásí s nadhledem, klidem a v legraci „tak se všichni uklidníme“ může změnit atmosféru v dané společnosti k lepšímu. - Moudrost znamená vědomí si souvislostí. Tento citát je zcela zásadní snad ve všech oblastech lidského žití. Jakékoliv vzdělání bez vnímání a pochopení souvislostí moudrost nepřináší. - Proč chléb padá na zem namazanou stranou? Je to “zákon schválnosti” a možná trochu gravitace. Lze však také přijmout z toho jisté poučení. Budete-li, vždy počítat s tím nejhorším vyhnete se zklamání. - Káže vodu a pije víno. Toto rčení nemá ve své podstatě nic společného s vodou a vínem je to používáno především v souvislosti pokrytectvím. Jako jsme svědci v dnešní době u mnoha politiků, kteří prosazují určitou věc, ale sami se tou věcí neřídí. Je to velice důležitá indicie v mnoha odvětvích. Kázat bylo jistě myšleno v rámci církevních bohoslužeb, kdy kněz kázal proti něčemu, co sám konal. Dnes se setkáme mnohem víc s tím, kdy kážou umělci, především zpěváci svou tvorbou, ale ve svém soukromí mnohdy žijí v pravém opaku. - Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Anebo, také: kdo seje vítr sklízí bouři. Co k tomu dodat? Vyvolávat zlo a páchat nespravedlnost se nevyplácí a nakonec trestu nikdo neunikne. Nicméně na spravedlnost se někdy čeká dlouho a ta justiční je slepá aby mohla být „nestranná“, ale… Nejhorší je na tom celém to, že některé křivdy vám nic napravit nedokáže a mrtvé nikdo nevzkřísí. ​ Kdo jde za sluncem, nechává za sebou stín. Kariéra je důležitá, ale otázka je, jakým způsobem je dosažena. Když chcete dosáhnout jakéhokoliv vrcholu je důležité, co nebo koho jste ochotni pro svůj cíl obětovat. Cena za váš úspěch by měla být vaše schopnost a intelekt nikoliv neštěstí těch co vám pomáhají nebo vám stojí v cestě. Být nejlepší a neublížit to je nejhodnotnější a jen takto dosáhnete zasloužené slávy, klidu a bezpečí. NIC Nic je nic. Matematicky se nic užívá jako 0 (nula), což je víc než – (mínus), ale méně než +(plus) a proto 0 (nula) neznamená nic. Nic je nic nemá žádné plusy ani mínusy. Prohlášení „nemám vůbec nic“ je zbytečné stačí říci „nemám nic“, protože nic není třeba jakkoliv zdůrazňovat. Nicméně nic není bezvýznamný termín. Nic je základem pro zrod a fungování všech hlavních náboženství. Jen strach z nicoty tedy, že po smrti bude nic umožnil a umožňuje moc a sílu církvím a náboženským organizacím a sektám. Tím to se v žádném případě nezpochybňuje víra neb platí „věř a víra tvá tě uzdraví“, ale platí, že nic nelze vyloučit. V praxi se nic používá v různých oblastech lidského žití. Kde nic není ani smrt nebere. Známe přísloví vysvětlující, že není, co vzít tam, kde nic není. Trochu to koresponduje s tím, že kdo nic nemá mnohdy žije kvalitnější život než ten, kdo něco má a žije jen tím, aby měl víc a nebo, strachem, aby to něco neztratil. „Tak co?“ – „Nic.“ – „Tak slez.“ Sexuálně laděná legrace nebo invektiva, pod kterou ať si každý představí, co chce. „Co se děje?“ – „Nic.“ Nepřesné, protože děje se stále něco, ale v běžné mluvě se to používá především k dosažení klidu dotazovaného. Umění nic neříci je základní podmínka pro politickou kariéru. Čím lépe politik ovládá umění nic neříci tím dosahuje lepšího postavení. U tohoto tvrzení je třeba si napsat a pochopit, že zvyšující se úroveň v umění nic neříci nespočívá v tom mluvit málo atd., ale v tom, aby to co říkáte vypadalo s maximální přesvědčivostí tak, že říkáte něco, ale v důsledku, abyste řekli nic. Nic je v rámci českého internetu důležitou službou a organizací, ale to není nic jako nic, ale NIC zkratka z nickname z angličtiny tedy v češtině přezdívka, jméno. Hlavními činnostmi sdružení jsou provozování registru jmen domén registrovaných pod doménou CZ, zabezpečování provozu domény nejvyšší úrovně .CZ a osvěta v oblasti jmen domén. ​ Co více k nic napsat – zatím nic :-) Zaujalo vás téma "CITÁTY A RČENÍ" a máte k tomu, co napsat - kontaktujte nás! ​

  • CHYTROST A HLOUPOST | Zamyslet | Česko

    CHYTROST, HLOUPOST, VYCHYTRALOST, SLUŠNOST A MOUDROST Chytrost a hloupost jsou dva problematické pojmy. Být chytrý ve spojení např. „byl to chytrák - o vše mě připravil“ sice dává jistou nadřazenost tomu, kdo byl tím chytrákem, ale zde už není otázkou chytrost na základě znalostí a zkušeností, ale většinou na základě vychytralosti. Obecně je chytrost vnímána v souvislosti se vzděláním, ale jak už bylo mnohokrát řečeno a napsáno vzdělání automaticky nezaručuje inteligenci, tedy nezaručuje moudrost. Jak, ale vnímat přirozenou chytrost v rámci světa ve kterém žijeme? Příkladem negativní chytrosti může být běžný případ z nakupovaní v trafice. Nějakému zákazníkovi při placení vypadne 500,- Kč nikdo tem není a vy to vidíte. Počkáte, až odejde a pětistovku si zvednete a je vaše. Co k tomu dodat. Je to chytrost nebo vychytralost? Pokud máte v sobě základní elementární morálku, budete si to chtít odůvodnit. Řeknete si, „kdybych tu nebyl pětistovku, by zákazník stejně ztratil, tedy vzal by ji někdo jiný“. Jenomže vy jste to viděl/a a v tom je ten rozdíl. Měl/a jste volbu. A v tom se láme chytrost se slušností. Vědomé nezasloužené obohacení je krádež. Pokud tedy máme chytrost chápat také v rámci určitých morálních zásad je třeba, aby se opírala o inteligenci a ta, jak už bylo, uvedeno není v přímé úměře se vzděláním. Inteligence vychází z výchovy a individuální schopnosti vnímání okolního světa, učení se a analyzování dostupných informací. Není to poprvé, kdy je nutné zmínit velkou pravdu, že moudrost znamená vědomí-si souvislostí. Chytrý muž může být s hloupou ženou, protože mnohdy se jim mnohé věci v soužití mohou dařit vyřešit lépe než v intelektuálně vyrovnaném vztahu. Chytrá žen nemůže být s hloupým mužem, protože by s hloupým mužem společensky neobstála a to by jí dříve nebo později „dohnalo“. Nejhorší jsou (trpaslíci jak praví Cimrman :-), ale jinak je třeba vnímat, že nejhorší jsou lidé chytří jen napůl a o velikosti tedy výšky osoby nejde. Napůl chytří mají největší touhu svůj rozum prezentovat a to jak ve vztahu, tak ve společnosti. Je s nimi velice komplikované soužití, protože na vše mají svůj názor a jsou schopni na svém názoru trvat bez ohledu na předkládané argumenty. Sociální systém umožňuje žít bez práce. Ne nadarmo se říká, že nejchytřejší jsou cikáni/romové protože umějí přežít. Nejednou bylo napsáno něco ve smyslu – „pracuji, abych si mohl užívat, a kvůli práci si nic neužiji“. V podstatě to znamená, že více jak 50% obyvatelstva pracuje jen, aby udržela svůj životní standart a sem tam si něco užila. V tomto ohledu je pak velká otázka, kdo je chytrý a kdo hloupý, když někdo může mít více zážitků i bez práce. Nemá smysl rozebírat, co je a co není zážitek to je naprosto extrémně individuální záležitost každého z nás a stejně jako jednoho uspokojí auto někoho jiného vidět pěkný obraz a někdo je rád v přírodě a někdo jenom chlastá. Zásadní roli v rámci fungování v systému hraje zodpovědnost a ta většinu populace svazuje, tedy principy (nesmíš, musíš, můžeš…) prostě povinnosti udržují systém. Je nutné si tedy přiznat, že jakékoliv zneužívání systému nelze považovat za nic špatného, protože systém to umožňuje a jsme zpět v otázce, kdo je chytrý a kdo hloupý. Třeba takové výběrové řízení. Člověk, který vyhrál výběrové řízení díky podvodu nemůže být chápán jako hlupák ani jako morálně poškozený jedinec – buď chceš vyhrát nebo nechceš jiná volba není. Z médií známe jen ty velké miliardové kauzy, ale na obcích a městech se dějí stejné machinace jen se k tomu nemusí vytvářet drahé analýzy, aby se to podložilo/obhájilo. Jestliže se účastníte výběrového řízení např. na sekání trávy ve městě a máte informace o dalších účastnících a jejich nabídkách a víte jaká cena je pro město nejpřijatelnější byl byste hlupák, kdybyste to udělal jinak než, abyste ono výběrové řízení vyhrál. Většinou se k tomu ještě „ladí“ fiktivní účastník výběrového řízení, tedy kamarád, který vyhrát nechce a nasadí cenu tak, aby ta vaše byla ještě optimálnější. Škrtá se nejdražší a nejlevnější a vybírá se ze zbytku. Další příklad je z běžné kancelářské práce. Když člověk dostane úkol skenovat dokumenty a místo toho je nakopíruje, není to hloupost, ale neznalost. V tomto příkladu nejde o to, že by každý musel znát rozdíl mezi skenováním a kopírováním. Důležité je, když nevíte, musíte se umět zeptat a ne se tvářit, že je vám to jasné. V tom spočívá hloupost - ne v neznalosti, ale v neschopnosti pochopit smysl svého postavení a z přesvědčení, že je třeba vše odkývat – ono to nějak dopadne… Sem tam vám něco projde, ale nedopadne to a stejně budete za hlupáka. Investovat čas a pozornost do zjištění, co se má přesně dělat se vyplatí v každé práci. Nejhorší práce je ta, která je zbytečná a marná, to je lepší nedělat nic. ​ ​ ​ ​ Zaujímá vás téma "chytrost a hloupost..." a máte k tomu, co napsat - kontaktujte nás! ​

  • Společník | Zamyslet.cz | Česko

    SPOLEČNÍK - Když dva dělají totéž není to totéž… Dobře si rozmyslete zda chcete mít společníka ve svém podnikatelském záměru. V roce 2015 jsem pojal myšlenku otevřít a provozovat bar. Měl jsem bohaté zkušenosti jako zákazník, ale nikdy jsem neobsluhoval ani neřešil vše, co souvisí s provozem podniku podobného zaměření. Základním problémem byly finance tedy vstupní kapitál na rozjezd. Proto jsem po dlouhém přemýšlení oslovil o 20 let staršího kamaráda, který mimo jiné měl bohaté zkušenosti, protože již 3 restaurace dříve provozoval. Měl jsem již delší čas vyhlídnutý prostor k pronájmu, kde dříve bar byl tedy nebyly nutné žádné rozsáhlé úpravy a také byl na velice výhodném místě za městem s dobrou dostupností pro všechny. Tedy pro pořádání různých akcí, které by ve městě mohli někoho rušit to bylo dokonalé místo. Dohodl jsem se s kamarádem zaplatil se pronájem a zboží, realizoval jsem důsledný úklid a malou úpravu interiéru. Během týdne vše bylo připraveno ke startu a jednu květnovou sobotu jsme udělali slavnostní otevření. Oslovil jsem všechny kamarády a známé a také jsem udělal propagaci v okolních spřátelených barech a restauracích. Začátek byl dobrý a měl jsem díky tomu trochu zamlženou mysl a moc se nestaral o finance. Postupně se však dostávala celá záležitost do bludného kruhu, protože partner měl diametrálně odlišnou představu o fungování podniku. Když byl pryč fungovalo vše bezvadně. Když byl přítomen změnila se atmosféra o 100%. Z 90% vždy si sedl k baru nejblíže k televizi a v nepřetržitém řetězci konzumoval různá jídla a pochutiny (podotýkám, že se u nás nevařilo) a koukal se na televizi. Lidé se mě začali ptát kdo to je a většinou odcházeli po prvním pivu. Kdo tohle pochopí určitě musel něco podobného zažít. Ono nejde o žádnou soutěž, ale jsem přesvědčen, že jestliže si ve vlastním podniku uděláte obývák působíte hůře než opilí barman. Prostě každý má pocit při příchodu, že přišel nehod a že ruší. Nejhorší „zážitky“ však mám, když začal můj partner pomáhat v obsluze. Bez jakékoliv potřeby zesměšňovat musím v tomto ohledu podotknout, že jeho více než obézní postava v kombinaci se špatnou prostorovou orientací a pamětí zapříčiněnou mimo jiné také věkem byla pro dva na malém prostoru za barem zcela neslučitelná. Nehledě na to každý, kdo někdy obsluhoval moc dobře ví jak je hrozné když máte rozvržené např. teď roztočím tři piva pak vydám limonádu a následně naliji dva panáky, dotočím a vydám ty piva vše zapíši a vyřízeno. Do toho když vám vstoupí kdokoliv s cílem vám pomoci a začne např. nalévat ty panáky je to bez nadsázky na zabití :-) Sečteno podtrženo, když nevyjde jakýkoliv podnikatelský záměr, nemá smysl v žádném ohledu vymlouvat se na to, že za vše mohou všichni ostatní jenom vy ne. Uznávám svůj podíl viny, ale uvědomuji si, že kdyby snad náhodou jsem měl jakoukoliv touhu a možnost otevřít si podnik ve smyslu baru nebo hospody určitě udělám vše proto, abych ohledně provozu měl plnou kontrolu nad vším. Investora se dokážu představit pouze pasivního tedy člověka nebo banku, prostě někoho kdo bude chtít každý měsíc peníze a nebude ho zajímat, co dělám a jak to dělám. Tímto článkem chci vyjádřit především radu všem, aby si dobře rozmysleli s kým, do čeho půjdou. Společník nebo partner v podnikání vám může ze začátku připadat jako důležitá opora pro váš záměr, ale jestliže se váš záměr nemůže uskutečnit dle vaší koncepce zůstane vám v případě neúspěchu pouze smutek a vztek, protože budete ve vás dlouho vrtat pocit, že to tak nemuselo dopadnout kdyby... Zaujalo vás téma "VZTAHY A LÁSKA" a máte k tomu, co napsat - kontaktujte nás! ​

  • Prostituce | Zamyslet.cz | Česko

    PROSTITUCE - PLACENÝ SEX SPOLEČNICE, NEVĚSTKY, DĚVKY, KURVY... Jak to chodí v nočních klubech (Night clubs) a co vše se může stát? Jak fungují společnice, které doma říkají, že pracují jako tanečnice nebo masérky? Na úvod lze zmínit, že platí odvěké rčení, že prostituce je jedním z nejstarších řemesel. Vycházejme však také s určitých souvislostí v rámci podmínek dané doby. Jestliže se k prostituci oddala žena kvůli potřebě základních potřeb (pití, jídlo, oblečení, střecha nad hlavou…) tak to lze objektivně chápat. V dnešní době pokud budeme posuzovat prostituci v rámci České republiky jsou důvodem zcela jiné okolnosti než beznadějné sociální postavení. Základní motivací k prostituci je na začátku předpoklad snadného vydělání relativně hodně peněz. Tento předpoklad se začínajícím prostitutkám většinou splní, ale je vykoupen psychickou „změnou“ v jejich vnímání světa. Žena, která překročí tuto imaginární hranici se pak velice složitě dostává do normálního života a drtivá většina prostitutek skončí špatně. Navázání normálního vztahu a dosažení fungující rodiny je pro prostitutky téměř nedosažitelný cíl. Se vzrůstajícím psychickým tlakem rostou zmatené a extrémní kroky. Naprosto nesmyslné investice, tedy utrácení vede k tomu, že vydělané peníze jsou rychle pryč. Drtivá většina prostitutek je zcela oddána alkoholu, drogám a nejedna i gamblerství. Prostě hodiny, dny, týdny a měsíce strávené v „práci“ je nutné si kompenzovat něčím, co vám pomůže zapomenout nebo myslet na něco jiného a to vede mnohé prostitutky k cyklickému procesu, ze kterého nelze vystoupit. Je nutné také zmínit, že prostituce nese nemalá rizika a to především zdravotní. Téměř s jistotou lze tvrdit, že po dvou, třech letech fungování v rámci prostituce zažila každá žena alespoň jednu nemoc nebo zdravotní potíž spojenou s touto „prací“. V neposlední řadě je u prostituce také zvýšené riziko násilí v souvislosti s prostředím tohoto povolání, ale to především souvisí s úrovní a podmínkách, kde prostituce provozována. Je to v celku jednoduše pochopitelné nejpřísnější je ulice, nejbezpečnější je noční klub. Lékařská péče a pravidelné povinné prohlídky je ve velkých a prosperujících nočních klubech zajištěna pro prostitutky mnohdy lépe než v normálním světě. Tedy návštěvník nemusí mít obavu z nákazy. Jedním z užitků prostituce je užívaná praktika, kdy otec nebo oba rodiče koupí svému synovi prostitutku, aby poznal realitu pohlavního aktu. To by se dalo s určitým nadhledem brát jako moudré rozhodnutí, protože to může u muže pozitivně odbourat určité pro běžný život nebezpečné psychologické bloky. Ale jak už to bývá všechno je relativní a všeho moc škodí. Když se v nočním klubu sejde „dobrá“ společnosti může být velká legrace a je to velice nakažlivé! Svět v nočním klubu může zcela změnit život komukoliv. V dobré společnosti jsou prostitutky rády. Pije se, je legrace, muzika atd. Prostitutky jsou veselé vám je dobře sex může být kdykoliv a zábava může pokračovat. V nočním klubu se dostanete do prostředí, kde platí zcela jiná pravidla než v normálním světě. Může to být pro vás velice nebezpečné a můžete na to získat jistý druh závislosti. Vše je skvělé, všichni vás mají rádi a je veselo. Čím více budete v reálném světě ve stresu tím více vám bude v tomto virtuálním světě lépe. Můžete velice rychle podlehnout tomu, že ten reálný a správný život je v nočním klubu, popíjení alkoholu, prostitutky a drogy. Pokud jste muž, který ať již z jakéhokoliv důvodu má reálný strach z toho, že každý den může zemřít pak je pravidelné trávení času v nočním klubu zcela pochopitelné. Nicméně je, ale nutné si neustále uvědomovat, že prostitutky jsou v „práci“ tedy byli by tam i kdyby vy jste tam nebyl a vy vše platíte. Do jisté míry je to zaplacená iluze, ale může být natolik silná, že vás pohltí a vše ostatní, co nabízí normální běžný život vám bude připadat nudné a hloupé. ​ Několik základních pouček - (obsluha klubu: managery, barmani, security) Manager v nočním klubu je většinou muž a stará se o spokojenost hostů. Tedy většinou vás osloví, zda máte nějaké přání. Jsou to zvláštní lidé a prostitutky si je předcházejí, protože zásadním způsobem mohou ovlivnit jejich výdělek. Když je prostitutka zadobře s managerem má více klientů a tedy více peněz. Nejeden manager nočního klubu je také progresivním dealerem drog. Barman má v tomto ohledu podobnou funkci, ale do jisté míry větší možnosti. Je mnohdy v přímém napojení na hosty a hodně věcí dokáže v kombinaci s alkoholem ovlivnit. Barmanem a managerem může být také žena, ale její práce v nočním klubu je mnohdy dost náročná, protože jak už to bývá, co hosté nemohou mít, to nejvíce chtějí a mnohdy je vystavena intenzivním nabídkám podnapilých hostů. Security tedy ochranka klubu je vždy slušná a v podstatě je třeba dodržet základní pravidla. Nevpustí vás se zbraní (projdete kontrolou s detektorem) a v opilém, nebo jinak společensky nepřijatelném stavu, když vás vpustí, nesmíte se chovat agresivně. Někdy se platí vstupné. - U prostitutek jsou daná pravidla. Nikdy nechtějte děvku nebo děvky vždy chtějte dívku nebo dívky. Je zakázáno se pusinkovat nebo líbat především v prostorách mimo pokoj tedy např. u baru atd.. Toto pravidlo samozřejmě není striktně dodržováno, ale záleží na atmosféře a okolnostech, každopádně prostitutky za pusinku mohou dostat od vedení nočního klubu pokutu. Kondom při styku na pokoji je samozřejmostí. - Vedení a majitelé nočního klubu jsou „zcela“ normální lidé žijící normální život. Prostitutky chápou jako výrobní prostředek a důsledně kontrolují provoz, protože podvodů ze strany personálu a prostitutek je mnoho. Vzhledem k tomu, že je toto podnikání v mnoha směrech na hraně zákona vše se halí do závoje masážních salónů, barů se společnicemi tedy s ženami, které vám dělají společnost na baru a také bývá praxí, že dívky si pronajímají pokoje, tedy co se děje na pokoji se klubu netýká ten pouze inkasuje. - Taxikáři nočního klubu jsou ještě více zvláštní lidé než bývají taxikáři normálně. Důsledně si hlídají svůj štafl a maximálně dovolí „cizím“ taxikářům dovézt hosta. Rozhodně vás odvezou za slušnou cenu a bez problému. Vědí toho o nočním klubu velice mnoho, protože vozí hosty, personál, vedení i prostitutky. Nejeden taxikář se podílí také na doplňování prostitutek tedy přivádění nových dívek do pracovního procesu nočního klubu. Obecně o prostitutkách Málo kdy se snoubí chytrost s krásou a obráceně. Prostitutky jsou pěkné a zajímavé ženy. Nakonec jak jinak by to mělo být – čím pěknější a zajímavější tím více pokojů a tím více peněz. Většinou bývá součástí znalostí prostitutek i jazyková vybavenost. Jsou zvyklé cestovat a umějí se rychle etablovat do jakékoliv společnosti. Čím více toho poznají, tím více získávají přirozené inteligence. Brzy se naučí „sehrát jakékoliv divadlo“, které klient bude reflektovat. Ve výsledku je však nutné vnímat to co už bylo uvedeno. Rozdvojenost osobnosti vede k silnému psychickému tlaku. Mimo noční klub tedy mimo „práci“ jsou prostitutky sice pěkné, ale více než obyčejné, většinou hloupé holky. Samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo a nejednou se stala prostitutkou i vysokoškolačka, ale to je trochu jiný příběh. Dle určité statistiky, která je založena na reálných podkladech. Za 10 let provozu jistého nočního klubu prošlo provozem více, jak 300 prostitutek z toho pouze dvě dosáhli toho, co je mnohdy podnětem u mnoha dívek, aby začali dělat „práci“ prostitutky. Vydělali si, šetřili a když měli dost „práci“ prostitutky opustili a následně začali podnikat (kadeřnictví, kosmetika, bar…) a prosperují. Možná vás zajímá, kolik si prostitutka vydělá. To je velice složitá otázka, protože hodně záleží na tom, kde „pracuje“ a jak je „šikovná“. Nicméně v prosperujícím, „slušném“, nočním klubu, si bez problému vydělá 5 000,- za noc. Někdy musí spát a někdy si musí odpočinout, ale „schopná“ prostitutka si vydělá měsíčně 100 000,- a to samozřejmě nedaní… Vše je vlastně založeno na lži a podvodu a jen pokud tento fakt přijmete a vše budete chápat s jistým nadhledem můžete prožít relativně příjemný večírek. Nakonec i vaše projevování žádná prostitutka ani personál nebude brát příliš vážně. Můžete si vymýšlet, co chcete, sklidíte obdiv a nadšené úsměvy, co hrdlo ráčí. Hlavní je, když zaplatíte a k ránu v klidu odejdete. Na takového hosta se budou v nočním klubu vždy těšit, budete vítán a někdy dostanete i nějaký bonus. Ohledně sexu s prostitutkou v žádném ohledu nemusíte myslet na její uspokojení. Předstírané vzrušení a orgasmy jsou samozřejmostí. Můžete se „nadopovat“, čím chcete, ale dosáhnete pouze toho, že budete problematický klient, jinak je to úplně jedno. Jediný cíl prostitutky v „práci“ je vás rychle uspokojit, osprchovat se, vyčistit si zuby, upravit líčení a účes, navonět a jít lovit dalšího klienta. V zahraničí České prostitutky pracují v zahraničních nočních klubech jak jinak než především v Německu, ale oblíbenou „destinací“ je též Londýn, Paříž, ale také Slovensko, Itálie nebo Turecko. Prostitutka do zahraničí vycestuje na základě dvou hlavních motivací. Buď najde na internetu nebo v novinách lákavý inzerát a nebo se nechá zlákat kolegyní v „práci“, že pojedou tam a tam, protože to bude super… Samozřejmě, že výdělky v zahraničí mohou, dosáhnou i více jak dvojnásobku toho, co by si prostitutka vydělala v ČR, ale v zahraničí jsou také větší náklady a mnohdy hrozí různá nebezpečí. Když si odmyslíme to nejhorší jako je násilí nebo okradení, častým nebezpečím bývá podvod. Cizí prostředí s nedokonalou jazykovou vybaveností je samo o sobě problematické, ale nejčastějším zklamáním bývá spojení se zprostředkovatelskou agenturou nebo osobou. Sem tam se stane, že je dívka měsíc v „pracovním procesu“ má k dispozici pokoj kam dochází klienti. Může se jít projít a z malé apanáže si koupit něco málo k jídlu. Peníze za své služby má dostat až na konci „stáže“. Na konci pak dostane třeba jen třetinu nebo i méně a někdy také nic a musí složitě řešit prostředky, aby se vůbec mohla vrátit do ČR. Je to sice smutné, ale pochopitelné, prostitutka vzhledem k předmětu své činnosti a v cizím prostředí si nemůže nikde stěžovat. K cestám do zahraničí patří také eskortní služby nočních klubů. Prostitutku po dohodě s ní a s klubem si můžete pronajmout třeba na týden a odletět s ní k moři. Klub můžete obejít a dohodnout se pouze s prostitutkou. V podstatě tím riskuje pouze prostitutka, že obešla klub a vy ušetříte. Nicméně tak jako tak je to trochu problematická „legrace“, když pomineme kolik vás to bude celé stát vystavujete se také riziku, že se slečna během vašeho pobytu sem tam zaběhne a přivydělá si. Pokud se svou dovolenkovou společnicí nehodláte být 24 hodin denně, je to jen samotná dívka v plavkách na pláži nebo v šatičkách na baru. V tomto ohledu je asi lepší pozvat prostitutku na večeři a pronajmout si pokoj v penzionu nebo v hotelu. Vyjdete to levněji a může to být bez problémů. K odstavci o zahraničí je třeba zmínit, že v tuzemských nočních klubech „pracují“ také cizinky a to jak z východu např. Ukrajinky tak i třeba z Nigérie nebo z Brazílie. Prostě jakože exotika… K těmto zahraničním prostitutkám „pracujícím“ v ČR je nutné podotknout, že mají určitou zvýšenou zodpovědnost a slušnost a často si vydělávají na uživení svých rodin a většinu peněz posílají domů. Vztah s prostitutkou Hodně klientů nočních klubů chodí za jednou konkrétní prostitutkou. Nosí jí dárky a dává jí peníze bokem. Je to jakýsi vztah nad rámec přátelství, ale s láskou to má málo společného. Snaha dosáhnout u prostitutky, aby přestala být prostitutkou je téměř marná. Mnoho mužů se snažilo připoutat si prostitutku penězi, aby zanechala oné „práce“ a žila s ním. Prostitutky jsou, však „nenasytné“ a jakmile se přestanou plnit jejich představy okamžitě se vrátí znovu „pracovat“ do nočního klubu. Pouze smíření se skutečností může vést k fungujícímu vztahu, kdy máte živou, ale přesto virtuální společnici na vymezený čas. Mnoho prostitutek má vztah a žije dvojí život, kdy před partnerem tají, co dělá a kde pracuje a své odjezdy maskují různými lži o práci v obchodě v zahraničí atd. Samozřejmě pravda se dříve nebo později projeví a pak vznikají velice konfliktní situace. S jistým odporem je nutné také zmínit, že existují i vztahy a rodiny, kdy je muž obeznámen s tím, co jeho partnerka či žena dělá a „prací“ prostitutky, tak reálně zajišťuje živitele partnera nebo manžela a rodiny. Nemá smysl příliš zmiňovat, že velice „komplikovaný“ vliv má tento model pokud je ve hře také dítě nebo děti. Každý si jistě dokáže představit jak smutné je když táta říká svému dítěti nebo dětem „maminka teď na čtrnáct dnů odjede a pak se vrátí“ a maminka odjíždí „pracovat“ jako prostitutka. Děti jsou vnímavé a tím jak rostou a vidí, jak to chodí jinde pomalu začnou tušit a nakonec pochopí. Pravda o „práci“ maminky pak samozřejmě ovlivní psychiku dítěte na celý život. Závěrem lze dodat pouze prosté konstatování. Kdyby nebylo klientů nebylo by prostitutek a kdyby nebyly prostitutky nebyly by noční kluby tedy bordely, které se tváří jako bary. Vlastně, když to má svá pravidla vše je založeno na dobrovolnosti, není v tom žádné násilí ani vydírání, tak to lze brát jako přirozenou součást světa kolem nás. Jediné, co je nutné podotknou je naprosto zřejmý fakt, že by se prostituce měla zdanit. Daňové povinnosti jsou vystaveni všichni a peněz v prostituci proteče více než dost. ​ Poznámka autora: Možná si čtenář tohoto článku říká „Kde vzal autor uvedené informace a proč to vše tvrdí?“. Ok chápu. Tedy pokusím se odpovědět. Není to vyčtené je to z praxe. Pracoval jsem 10 let pro noční klub jako IT. Řešil jsem různé problémy PC, internet, reproduktory, připojení kamer, atd. atd. Prostě byl jsem v „bordelu“ někdy i 3x týdně a byl jsem jeden z mála, co si odnášel peníze místo, aby je tam nosil. Zažil jsem chtěně i nechtěně mnoho večírků a poznal svět velkého, prosperujícího nočního klubu. Nejvíce jsem si rozuměl s barmanem a málokdy jsem odcházel střízlivý :-) Setkal jsem se s mnoha zahraničními i tuzemskými celebritami, podnikateli, mafiány, ale také s normálními muži (úředníci, řemeslníci, hasiči atd.), co si prostě jen přišli užít legraci, protože doma ji měli málo. Zažil jsem mnoho „příběhů“ a slyšel mnoho od hostů i prostitutek. To je vše – nic více, nic méně… Zaujalo vás téma "Prostituce" a máte k tomu, co napsat - kontaktujte nás! ​