
Vyhledávání v Zamyslet.cz
Pro „“ bylo nalezeno 199 položek
- POHODOVÁ DOVOLENÁ - CESTOVÁNÍ BEZ POTÍŽÍ
Cestujete a rádi objevujete Vámi dosud nepoznaná místa? Chystáte se na dovolenou? Pravidelně relaxujete u vln oceánu nebo poznáváte starobylé památky? Máme pro Vás rady, tipy, nápady i doporučení, které Vám mohou ušetřit čas, energii i peníze. Náš cestovatelský průvodce se soustředí především na to, co nedělat a na co si dát pozor. Věříme, že Vám náš článek pomůže a přejeme Vám na Vašich cestách mnoho radostných a příjemných zážitků.
- Sraz příznivců historických motocyklů a aut
Neváhejte navštívit sraz veteránů. Uvidíte vše, od aut po motorky. Občerstvení je zajištěno. Všechny Vás zve mistr truhlář Pavel Svoboda z Horní Cerekve, tvůrce motocyklu z 21 druhů dřeva, která patří mezi rekordmany roku. Vyhlásila ji Agentura Dobrý den z Pelhřimova a Senát ČR.
- PRAHA - jak ji znáte a neznáte
Ono se řekne Praha stověžatá matka měst (Praga mater urbium), ale co dnes vlastně Praha je a kdo jsou Pražané? Hlavní město České republiky žije nonstop a najdete v něm čistotu, krásu, zábavu, mystičnost, tajuplnost, ale také všechnu špínu světa. Možná se Vaše znalost Prahy potvrdí, nebo si některé informace doplníte. Každopádně jsme se snažili, aby byla trochu legrace 😉 ČLÁNEK OBSAHUJE: Bydlení a žití v Praze / Doprava v Praze není žádná legrace / Památky – miniaturní verze dějin Prahy / Tipy na výlety a investování do zážitků / Někdo má rád vdolky, jiný zase holky / Hudba, tanec, mazanec / Praha a politika
- Váš domácí salám
Velikonoce, Vánoce, Silvestr, různé oslavy a večírky. K svátkům patří mimo jiné dobré jídlo a pití, schází se rodiny a přátelé. Proto se může hodit chutný vyprošťovák, který od nepaměti rozjasňuje rána po veselé noci. Jak u všech receptů i u tohoto držíme pravidlo, že to bez problémů zvládnete doma. potřebujeme: 25 dkg hovězího 1 kg vepřového (plecko nebo bůček) 25 dkg hřbetního sádla 18 gramů Pragandy nebo kuchyňské soli 1 gram mletého pepře 1,5 - 2 gramy sladké papriky polévková lžíce Českého karamelu trošičku muškátového květu stroužek česneku deci studené vody střevo na salám (běžně v prodeji cca 15Kč/ks) můžete objednat i online viz. Maso Profit obaly Maso si nakrájíme na kostky prosolíme a necháme 3 až 4 dny v lednici odležet. Poté kousky rozemelte mlýnkem na maso šajba 4 - raději to protáhněte 2x. Sádlo namelete na pětkách dírách. A pak vše promícháte dohromady. Přidáte Pragandu nebo sůl, koření a vodu, znovu promícháte a dáte to přes noc do lednice. Druhý den připravený základ vytáhnete a pořádně propracujete tak, že vám směs nepůjde od ruky. Následně tím naplníte střevo - pro naplnění použijete mlýnek s příslušným nástavcem. Naplněné střevo tedy váš budoucí salám dáte do vyhřáté trouby nebo do udírny dle vašich možností. V troubě si dáte mřížku na střet nastavíte horní a dolní pečení a zapnete ventilátor. Jak v troubě tak v udírně dosáhněte teploty maximálně 65°. Svůj salám nechte 6 hodin v troubě a po 30 minutách jej otáčejte ze všech stran. Z trouby pak salám vyndáte rovnou do ledové vody dostane "šok" a bude pěkně vyšponovaný. Pak si ho někam pověste a nechte ho 10 dnů i víc dozrát. Salám můžete jej degustovat hned třeba s octem a cibulí, ale doporučujeme si udělat utopence více si pochutnáte a pomůže Vám to po těžké noci :-) Podle našeho receptu byste měli na konci procesu mít 2 štangle salámu. Utopenci z vašeho salámu potřebujete: špetku soli 2 lžíce cukru 16 kuliček nového koření 16 kuliček pepře 8 feferonek Tedy svůj výborný domácí salám si nakrájíte a s prokládáním cibulí vložíte do sklenice - první cibule pak salám, cibule atd... Vodu s octem, cukrem, feferonkami a kořením povaříme cca 10 minut, necháte vychladnout a zalijete tím salám s cibulí. Sklenici zavřete a týden jí necháte odležet. Samozřejmě receptů na utopence je mnoho druhů (náš uvedený je naprosto garantovaný standart), ale můžeme garantovat, že váš domácí salám bude fungovat ve všech modelech. Recept a postup jsme konzultovali a doplňovali se skutečným odborníkem, šéfkuchařem a farmářem Lukášem Štindlem z Českého Krumlova.
- Prostituce
Jak přemýšlí prostitutky, co vede ženu k tomu, stát se prostitutkou? Jak fungují noční kluby, bary - bordely? Nezakrytě, na základě osobních zkušeností Vám přinášíme pravdivé informace. https://www.zamyslet.cz/prostituce
- Pro milovníky závodních vozů
V autosalonu V-GROUP v Kladně se ve dnech 8. – 10. června uskutečnila výstava závodních vozů rally z mistrovství světa a závodu Rally Dakar. skutečné závodní speciály!
- Automobilové klenoty
V Praze - Hostivaři proběhla dne 29.4. 2023 přehlídka vzácných automobilů historie i současnosti. Hostivařský golfový klub, který je pořadatelem, pořádal již 3. ročník této akce, která je určená pro širokou veřejnost i odborníky. Zájem o automobilové klenoty byl velký a diváky neodradil ani lehký deštík. Akce vyvrcholila slavnostní moderovanou promenádou vozidel na červeném koberci a odborná porota ocenila vítězné automobily jednotlivých kategorií. Do celé akce se aktivně zapojili také diváci, protože to dávali své hlasy vozidlům, která se jim nejvíce líbí.
- Jsme socialisté!
“Jsme socialisté, jsme nepřátelé dnešního kapitalistického ekonomického systému kvůli vykořisťování sociálně slabých, kvůli nespravedlivým mzdám, a protože kapitalismus hodnotí lidské bytosti podle bohatství a majetku namísto zodpovědnosti a výkonnosti. Jsme rozhodnuti bezpodmínečně zničit tento systém.“ Adolf Hitler na prvomájovém průvodu z roku 1927 30. ledna uběhlo devadesát let od uchopení moci nacionálními socialisty. Lze si k tomuto hrůznému výročí připomínat cokoliv. Nicméně osobně bych se pozastavil nad myšlenkou, které nám je mnoho let podsouvána. A to, že nacionální socialismus je krajní pravice. Pokusím se vysvětlit, že s pravicí a už vůbec ne s krajní nemá "nacismus" nic společného. Dotkneme se zde témat, které vydají na samostatné knihy a odborné práce, nicméně se pokusím krátce podstatu problému vysvětlit. Nutno říci, Adolf Hitler nacionální socialismus nevymyslel. On ho jenom dotáhl k „dokonalosti“ a plné výkonnosti. Kořeny nacionálního socialismu, než se Adolf Hitler stal známou postavou, lze vystopovat již v devatenáctém století nejen v německých zemích, ale i na území Čech v pohraničí v německy mluvící menšině, kdy se toho hnutí paralelně vyvíjelo se svými soukmenovci v Německu. Namátkou Rudolf Jung, Hans Knirsch nebo Hans Krebs. Aby toho nebylo málo, v Čechách se vyvinulo hnutí a strana Českých národních socialistů, kteří oproti německým totalitním národním socialistům byli demokratickou stranou. Ano. Petr Zenkl, Milada Horáková, Fráňa Zemínová a v neposlední řadě i Edvard Beneš. Jen to jen malá ukázka toho, že nic nevzniklo na zelené louce příchodem Adolfa Hitlera, Každopádně k meritu věci. Jak jsem napsal. Je nám podsouváno, že nacionální socialismus je krajní pravice. Intenzita tohoto názoru má v příčiny v poválečném uspořádání společenského řádu, zvláště v Evropě. Tím uspořádáním bylo keynesiánské uspořádání ekonomie a sociální stát. A zde se levicové a socialistické strany, zvláště v Evropě dostaly ke střetu s principy vedení společnosti a ekonomie s nacionálním socialismem. Celkem obstojně se po svržení „nacismu“ v Čechách pokoušel vysvětlovat národní socialista Petr Zenkl. Vše je popsané v knize „Národ ho potřeboval.“ Z roku 1994, která vyšla k 110. výročí narození PhDr. Petra Zenkla, Klubem Dr. Milady Horákové. Jaký je tedy rozdíl mezi levicí a pravicí? Jistě je to téma, které nedá spát ani v dnešní době společensky zaměřeným občanům. Zde může pomoc naprostý základ. A to je míra, jak a kdy zasahuje stát do chodu společnosti, ekonomie a individuálních svobod člověka. Státní zásahy, plánované hospodářství několikaletých cyklů, versus volný trh a tržní hospodářství. Kolektivismus oproti individualismu.Výroba a služby na základě potřeby státu oproti požadavku trhu a spotřebitele. To jsou jedni za základních aspektů. Aby toho nebylo málo, lze vše ještě dělit na liberální a konzervativní. Přeci jenom na levém spektru je značný rozdíl mezi např. Ghándím a Mao Ce-tungem, že? Výroba a služby na základě potřeby státu oproti požadavku trhu a spotřebitele. Z tohoto důvodu je krajní pravicí anarchokapitalismus. Tedy bezstátní společnost, založená na dobrovolné spolupráci a tržních principech. I u nás lze zastánce anarchokapitalismu najít. Jen tedy na teoretické rovině. Z praktické věci lze tyto skupiny vidět v podobě liberálních komunit v USA. Nacionální socialismus je ve světle filozofie, individualismu, ekonomické filozofie a ekonomie samotné (Lock, Hayek, Mises, Friedman, Rand) je jako krajní pravice neobhajitelný a zcela mylný. Zejména veškeré tyto ideje zaštiťuje i samotná filozofie. Prvotním filosofem kapitalismu byl Adam Smith. Socialisté a komunisté mají svého Karla Marxe. Fašismus je stvořen filozofií, člověka jménem Giovanni Gentile, který mimochodem byl přesvědčený socialista a tvrdil, že fašismus formou socialismu – skutečně jeho nejfunkčnější formou. Zatímco Marxův socialismus mobilizuje lidi na základě třídního principu, fašismus mobilizuje lidi tím, že apeluje na jejich národní i třídní identitu. Fašisté jsou socialisté s národní identitou. A stejně podobné to je u nacionálního socialismu. Kdo tím byl u nacionálních socialistů s filozofických a ekonomickým základním kamenem? Když vezmu v potaz hlavní pamflet od Adolfa Hitlera „Můj boj“, nelze nezmínit např. postavu jménem Gottfried Feder. Člověk, který patřil k hlavním postavám strany. Ekonomický teoretik, jehož myšlenky a práce jsou provázeny celým obdobím „nacistů“ v ekonomické rovině - Brechung der Zinsknechtschaft (Zrušení úrokového otroctví), Nationale und sozialen Grundlagen des deutschen Staates (Národní a sociální základy německého státu), Kampf gegen die Hochfinanz (Boj proti vysokému finančnictví). Zkuste tyto myšlenky i v praxi srovnat s mysliteli a filozofy skutečné pravice a kapitalismu, jako je Friedrich August von Hayek nebo Ludwig von Mises. Zde jako základ doporučuji „Cesta do otroctví“ od Hayeka, který zde jako jeden z prvních vyvrací nacionální socialismus jako krajní pravici a pravici jako takovou. Nyní bychom mohli přejít z filosofického základu k praxi. Postačí volební program NSDAP z roku 1920 (pro příklad bude zcela na konci článku) a několik příkladů z následujícího období jejich totalitní vlády. Tyto body z programu ovšem provázely nacisty v celém koloběhu do svého pádu. Pro příklad uvádím body z totalitní vlády nacionálních socialistů. - Oslovení „Parteigenosse“, neboli doslova „stranický soudruh“, bylo pojmenování, které bylo standardně (výhradně) používáno pro oslovení členů v rámci NSDAP - Jak známo, zkratka NSDAP znamená Nacionálně socialistická dělnická strana Německa, termín nacismus pak vzniknul spojením slov „nacionální socialismus“. Jen tak pro zajímavost. K členským příspěvkům NSDAP. 30. ledna 1933 Sdružení odborových svazů a Říšský svaz německého průmyslu zavedly "dar" Hitlerovi pro německé hospodářství na podporu národní obnovy. Podniky musely odvádět pět procent z platových a mzdových prostředků a uvádět to jako dar. Jen pro představu do roku 1945 to činilo přes sedm set milionů říšských marek. - Program strany podporoval a zaváděl dramatickou daňovou progresi, regulaci cen, nájemného, podporu rodin s dětmi, společné zdanění manželů, subvencování zemědělství, posilování státního penzijního systému atd. - Jak známo, stát praktikoval vyhrocený kolektivismus ve všech sférách společenského života a napříč všemi věkovými kategoriemi - Stát realizoval enormní posilování své role ve společnosti a ekonomice - Nacisté u moci zavinili dramatický růst státního (veřejného) dluhu v třicátých letech prostřednictví emisí státních dluhopisů - V roce 1939 se Hitler na pokraji vrcholící dluhové / měnové krize nechal slyšet, že „nacionálně socialistické Německo vytvořilo novou ekonomickou doktrínu, která pohlíží na ekonomiku jako na služku pracujícího lidu.“ - zrušení bezpracných příjmů, konfiskaci válečných zisků, znárodnění monopolů, rozdělení zisků z monopolů, rozsáhlou podporu ve stáří, znárodnění obchodních domů, konfiskace půdy pro veřejné účely bez náhrady, zrušení úroků za pozemkové půjčky, podpora nadaných dětí chudých rodičů, povinné cvičení a sport. - Po uchopení moci zůstala část hospodářství v soukromých rukou, ale pod státní kontrolou v podobě čtyřletých plánů (napodobenina sovětských pětiletek). Pod státní ochranou před bolševismem, ovšem výroba byla diktována potřebou státu a strany. - Byla zavedena sociální opatření a podporován rovnostářský a polovojenský národní étos. Hitler sám razil heslo: rovnost všech rasových Němců. Legální rozdíl mezi dělníkem a úředním stavem byl zrušen a docházelo ke glorifikaci dělníka. Po roce 1939 došlo k socializaci hospodářství a zavedení centrálního plánování. -Ekonomický boom i jako protipól liberálního kapitalismu byl nastartován „agenturou“ a zákonem MEFO (Hjalmar Horace Greeley Schacht), který pomohl plnému financování k přezbrojení pomocí směnek. Díky tomu byla přijata řada kontrol nad výrobním mechanismem Německa, které se mimo jiné rozšířila na přidělování surovin, regulaci výrobní kapacity. Struktura regulace byla postavena z tisíců dekretů, v nichž vládní orgány vydávaly povolení, zákazy a instrukce. Tyto dekrety byly výsledkem pečlivě sestavených plánů ministerstva hospodářství, týkající se „ ekonomické příprava na vedení války.“ Máte pocit, že toto vše je program pravicového střihu? A jaké body nacionálních socialistů bychom nalezli v průměrné levicové a socialistické straně v poválečné Evropě do dnešních dní? Nacionální socialismus nebyl pravicí a už vůbec ne krajní. Byl to extrémní socialismus, který se ve své podstatě nevymykal průměrný socialistickým stranám a hnutím ve své ekonomické podobě. Jen svůj socialismus „obohatil“ o šovinistický nacionalismus (místo intersocialismu) a rasismu (místo třídního boje). Program Německé strany práce je časovým programem. Její vůdcové odmítají po dosažení cílů, vytčených tímto programem, určovat nové cíle, a to pouze za účelem umožnit na základě uměle vystupňované nespokojenosti mas další existenci strany. 1. Požadujeme na základě práva sebeurčení národů sjednocení všech Němců a vznik Velkého Německa. 2. Požadujeme zrovnoprávnění německého národa s ostatními národy a zrušení mírových smluv z Versailles a St. Germain. 3. Požadujeme zemi a půdu (kolonie) pro obživu našeho lidu a usídlení přírůstku našeho obyvatelstva. 4. Státním občanem může být pouze soukmenovec. Soukmenovcem je pouze ten, kdo je německé krve, bez ohledu na vyznání. Žádný Žid nemůže proto být soukmenovcem. 5. Kdo není státním občanem, může žít v Německu pouze jako host a musí podléhat cizineckým zákonům. 6. Právo rozhodovat o řízení státu a jeho zákonech může příslušet pouze státním občanům. Proto požadujeme, aby každý veřejný úřad, lhostejno jaký, ať již v Říši, zemi nebo obci, byl vykonáván pouze státními občany. Bojujeme proti zkorumpovanému parlamentnímu hospodářství a obsazování úřadů pouze podle potřeby stran, bez ohledu na charakter a schopnosti uchazeče. 7. Požadujeme, aby se stát zavázal v první řadě zajistit možnosti výdělku a životní perspektivy státních občanů. Pokud není možné uživit všechny příslušníky státu, je nutno vykázat z Říše příslušníky cizích národů (ty, kteří nejsou státními občany). 8. Je třeba zabránit každé další imigraci ne-Němců. Požadujeme, aby všichni ne-Němci, kteří se přistěhovali do Německa po 2. srpnu 1914, byli ihned přinuceni opustit Říši. 9. Všichni občané státu musí mít stejná práva a povinnosti. 10. První povinností každého občana státu musí být [produktivní] duševní nebo tělesná práce. Činnost jednotlivce nesmí ohrožovat zájmy celku, nýbrž se musí dít v rámci celku a ku prospěchu všech. Proto požadujeme: 11. Zrušení bezpracných příjmů, získaných bez vynaložení úsilí, tj. odstranění úrokové poroby. 12. S ohledem na nesmírné oběti na majetku a krvi, které požaduje každá válka na svém lidu, musí být osobní válečné obohacování označeno jako zločin proti národu. Proto požadujeme restituci válečných zisků, a to beze zbytku. 13. Požadujeme zestátnění všech (dosud) vzniklých trustů (podniků). 14. Požadujeme rozdělení zisků velkopodniků. 15. Požadujeme vytvoření velkorysého systému péče o staré občany. 16. Požadujeme vytvoření zdravého středního stavu a jeho podporu, okamžité zespolečenštění velkých obchodních domů a jejich pronajmutí za nízké ceny malým živnostníkům, co největší zohlednění všech malých živnostníků při dodávkách státu, zemím nebo obcím. 17. Požadujeme pozemkovou reformu, přizpůsobenou našim národním potřebám, vytvoření zákona o vyvlastnění půdy pro veřejně prospěšné účely bez náhrady. Požadujeme odstranění pozemkové daně a zabránění spekulacím s půdou. 18. Požadujeme nemilosrdný boj proti těm, kteří svou činností poškozují společné zájmy. Sprosté zločince, lichváře, šmelináře a jim podobné je třeba potrestat smrtí, a to bez ohledu na jejich vyznání a rasu. 19. Žádáme, aby bylo římské právo, sloužící materialistickému světovému názoru, nahrazeno německým obecným právem. 20. Aby bylo každému schopnému a pilnému Němci umožněno dosáhnout vyššího vzdělání a tím také vedoucího postavení, musí se stát postarat o důkladné budování naší lidově-vzdělávací soustavy. Učební osnovy všech vzdělávacích zařízení je třeba přizpůsobit potřebám praktického života. Pochopení státní myšlenky je třeba podporovat již od počátku školní výchovy (v občanské výchově). Požadujeme, aby bylo zvláště nadaným dětem chudých rodičů bez ohledu na jejich stav nebo postavení poskytnuto vzdělání na náklady státu. 21. Stát se musí postarat o povznesení zdraví lidu, a to ochranou matky a dítěte, zákazem práce mladistvých, zvyšováním tělesné zdatnosti na základě povinné tělesné a sportovní výchovy ze zákona, větší podporou všech spolků, které se zabývají fyzickou výchovou mládeže. 22. Požadujeme odstranění žoldnéřského vojska a vytvoření lidové armády. 23. Požadujeme uzákonění boje proti vědomým politickým lžím a jejich rozšiřování v tisku. Pro vytvoření německého tisku, požadujeme, aby: 1. všichni spisovatelé a spolupracovníci novin, které vycházejí v německém jazyce, museli být soukmenovci, 2. vydávání neněmeckých novin podléhalo výslovnému povolení státu. Tyto noviny nesmí být tištěny v německém jazyce, 3. bylo ne-Němcům zákonem zakázáno finančně se podílet na vydávání německých novin nebo je ovlivňovat. Jako trest za takový přestupek požadujeme takový novinářský podnik zavřít a ne-Němce, kteří se na něm podíleli, okamžitě vykázat z Říše. Noviny, které by se prohřešily proti obecnému zájmu, je třeba zakázat. Požadujeme zákonný boj proti takovému uměleckému nebo literárnímu směru, který působí na život našeho lidu rozkladným vlivem, a uzavření všech institucí, které se prohřešily proti výše uvedeným požadavkům. 24. Požadujeme svobodu všech církevních vyznání ve státě, pokud tato neohrožují jeho existenci nebo se neprohřešují proti mravnosti a morálce germánské rasy. Strana jako taková zastává stanovisko pozitivního křesťanství, ale neváže se na určité vyznání. Bojuje proti židovsko-materialistickému duchu v nás a mimo nás a je přesvědčena, že trvalé ozdravení našeho lidu se může dít pouze zevnitř na základě: Obecný zájem stojí před zájmem jednotlivce. 25. Pro splnění všech těchto požadavků požadujeme: vytvoření silné centrální moci Říše, bezpodmínečnou autoritu politického ústředního parlamentu nad celou Říší a jejími organizacemi obecně. Vytvoření stavovských a profesních komor za účelem provádění rámcových zákonů, vydaných státem, v jednotlivých spolkových státech. Vůdcové strany slibují, že budou bezohledně postupovat s cílem realizace předešlých bodů, a to v případě nutnosti i s nasazením vlastních životů. Miloš Mašek Poznámka redakce: Autor článku zásadně upozorňuje, že článkem nikterak neprosazuje myšlenky a filozofii nacionální socialismu. Autor článku tímto prohlašuje, že ideologie nacionálního socialismu, komunismu a fašismu jsou mu zcela cizí a není nikterak přívržencem těchto ideologií.
- Hornocerekvické vejce
Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, protože nejdůležitější velikonoční událostí je Ježíšovo zmrtvýchvstání, ke kterému mělo dojít v neděli a datum velikonoc je odvozeno od výpočtu první neděle po prvním jarním úplňku. Vedle toho jsou Velikonoce obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara, které s náboženským svátkem souvisejí jen volně. Velikonoční pondělí letos vychází na 10. dubna. Tento den je spolu s Velkým pátkem, který připadá na 7. dubna, státním svátkem. Velikonoce tak znamenají i příjemný prodloužený víkend. Pro většinu obyvatel ČR, když se řekne Velikonoce, každý si jistě představí malovaná vejce. Velikonoční kraslice je natvrdo uvařené nebo vyfouknuté prázdné vejce, ozdobené různými výtvarnými technikami. Dne 19. února 2023 vyzvala Lenka Procházková nejen Horní Cerekev. Mimo jiné uvedla: Betlém se nám podařil, pojďme tedy zkusit vytvořit obří velikonoční vejce tvořené několika malými polystyrenovými vajíčky. Ta si můžete vyzvedávat v městské knihovně a ozdobit podle sebe. Zdobení a fantazii se meze nekladou, jen nezapomeňte přidat šňůrku na zavěšení... V neděli 2. 4. 2023 ve 12:30 došlo k slavnostnímu odhalení obřího Hornocerekvického vejce a bylo se na co dívat. Hlavní organizátorce ze spolku Cerekváček Lence Procházkové, jsme položili několik otázek: Co bylo hlavním faktorem, který rozhodl uspořádat tuto akci? Akce vznikla zcela bezprostředně. V původním plánu byla pouze velikonoční stezka. A při hledání inspirace na stezku jsem narazila na obrázek velikonočního vejce, které bylo sestaveno z vajec menších. A nápad byl tedy na světě. Řekli jsme si proč to nezkusit, na městě se nápad líbil a podpořili nás. Původně jsme chtěli, aby lidé malovali na vyfouknutá slepičí vejce, ale ta by asi dlouho nevydržela. Jako vhodnější se jevila ta polystyrenová. Kdo přinesl/vytvořil nejvíce vajíček? Nejde říci kdo nebo jaká organizace namalovala/vytvořila nejvíce vajec. Malovali všichni-děti ve škole, ve školce, kluci v Jeřabině, babičky, maminky, celé rodiny. Dokonce si pro vajíčka byla i školka ze Strmilova, Počátek a Pelhřimova. Jsem ráda, že tato aktivita zaujala. S velkou radostí jsem pozorovala všechny fotky na sociálních sítích, které lidé sdíleli se svými výtvory. Měla jsem velkou radost, když jsem viděla s jakým nadšením se do tvoření vajíček pustily děti ve škole, jak tvořili kluci v Jeřabině. A další a další. Nejde tedy poděkovat a vyseknout pochvalu jednotlivcům. Ale velké DÍKY a pochvalu si zaslouží všichni!!! Ještě jednou vám všem velice děkuji Jak dlouho trvalo dotvoření vejce a kolik se na tom podílelo lidí? Tvorba velkého velikonočního vejce nebyla pouze o namalování jednotlivých kousků. My jsme potom každé vajíčko propíchli, navlékli provázek a nalakovali. Velký kus práce v navlékaní a lakování odvedli Roubíčkovi z Hříběcí. Velké díky patří i paní učitelce Haškové, která navlékala o sto šest. Musím poděkovat i chlapům na městě. Bez nich, by totiž obří vejce vůbec nevzniklo. Právě oni nám udělali konstrukci. Vejce jsme začali dělat ve čtvrtek. Nejprve jsme potáhli konstrukci plachtou a v pátek a v sobotu jsem nevlékali...a navlékali...a navlékali. Skončili jsme v půl osmé v sobotu večer, kdy vejce dostalo ještě finální vrstvu laku :) Na tvorbě vejce se podílelo ohromné množství lidí. Vlastně ani nevím kolik. Co se stane s vejcem/vajíčky po akci? Co se stane s vejcem/vajíčky po akci? Nad tím jsem už také přemýšleli. Pokud by se povedlo, tak by bylo fajn ho příští rok doplnit o další vejce. Rozhodně je nebudeme vyhazovat. Je za nimi spoustu práce a nadšení, které bude fajn uchovat pro další léta. Prozradíte nám, jakou další akci spolek Cerekváček chystá? Jak jsem již zmínila na začátku, právě teď probíhá velikonoční stezka-Ukradené Velikonoce a Honba za ukradenými Velikonoci se zaječicí Ušandou. V plánu je i noční pochod kolem Horní Cerekve. Doufáme, že nám bude přát počasí:) Další akce jsou naplánované na červen, ale i na velké prázdniny. V dubnu nám však již začínají závody dračích lodí s dětmi, na které se těší nejen děti, ale i my. Ráda bych ještě jednou poděkovala všem, kteří se na obřím velikonočním vejci podíleli! V pondělí 3. 4. 2023, bylo dopoledne Hornocerekvické vejce umístěno pod stan, ven na náměstí. První návštěvníci byly děti z mateřské školy v Pelhřimově a jejich vychovatelky. Jak jsme se dozvěděli, pro Hornocerekvické vejce vytvořily 28 vajíček. Všechna vajíčka jsou pěkná, ale některá jsou doslova umělecká díla. Sledujte Regionální magazíny:
- Sweet pickles
Sladké nakládané okurky jsou velká pochoutka. Hodí se skvěle k uzenému masu, ale věříme, že si je klidně dáte i samotné. Požádali jsme majitelku a provozovatelku barbecue restaurace BIG SMOKERS Silvii Jackson o recept. Tady je: Potřebujete: 5kg okurky hadovky 2x cibule obyčejná - nakrájená na "měsíčky" Nálev: 1kg cukr krystal 1,33L bílý vinný ocet 3x polévková lžíce celerového semínka 1x polevková lžíce kurkumy 80-100g sůl 0,5L vody Nejdříve si připravíme nálev tak, že všechny ingredience povaříme dohromady a dbáme na to, aby byl cukr plně rozpuštěný - pozor míchat. Pak nálev zchladíme. Nálev si můžete připravit i den předem. Jestli nemáte celerové semínko můžete jej nahradit celerem řapíkem a ten nakrájet na menší kousky..cca 0,25kg nakrájeného celeru. Okurky nakrájíme asi 4mm (kolečka) nebo na kostičky dle vlastního uvážení. Okurku pak zalijeme nálevem, dáme do lednice - vychladíme a necháme "odpočinout" do druhého dne. Okurky jsou Nejlepší první tři dny, pak měknou a ztrácí ten čerstvý křup. Silvie Jackson BIG SMOKERS
- Texas v Praze
Dva kamarády dělilo od sebe 100 km a vídali se tudíž málo. Proto se jednoho dne rozhodli, že pojedou 200 km a dají si sraz v Praze. K této myšlence je vedlo to, že zajdou na něco dobrého, do fajn restaurace. Ano tak nějak to bylo :-) Praha nás uchvátila, všude spousty lidí, hodně řeziva, v ulicích rušný provoz, metro, prostě super... Po krátké procházce v Holešovicích (Praha 7), jsme se ocitli v Dělnické ulici, kde nás zaujala restaurace. Bylo teprve 10:30 a tak jsme si dali cigaretu, protože restaurace otevírala v 11:00 a bylo vidět, že personál má před-otevírací meeting. Naproti přes ulici byl zajímavý obchod, který se jmenoval "Láskyplno" a bylo u něj napsáno "víc než květinářství" ovšem, co se v něm dalo sehnat více směrem k lásce jsme nezjišťovali. Samozřejmě tato akce byla předem domluvená, tedy žádná náhoda, ale jinak je vše uvedené pravda pravdoucí. Tedy vkročili jsme do prosvětleného, čistého interiéru barbecue restaurace BIG SMOKERS a přivítala nás příjemná majitelka a provozovatelka Silvie Jackson. Ono můžete vidět, znát, všude, všechno, to nikdo nikomu nebere, i nás už jen tak něco nepřekvapí, ale aby součástí baru byla obrovská udírna, to bylo pro nás nové. V přátelské komunikaci se mluvilo o uzení, pak o uzení, pak o mase, pak o dřevu a pak zase o uzení. Objednali jsme si pivo a Silvie nám doporučila tzv. "malý tác" ať máme něco k zakousnutí. Pivo jsme si vybrali Hoptopia, což jsme neměli tušení, co to je. Později jsme si zjistili informaci o tomto pivu a to, že díky pořádné dávce chmelů Citra a Mosaic na studené chmelení má tento Pale Ale silné aroma a chuť tropického ovoce. První napití piva Hoptopia 12° bylo poněkud zvláštní, druhé napití už bylo milé a když jsme dopíjeli třetí pivo shodli jsme se na tom, že nám moc chutná. V pozadí bylo cítit skutečně tropické ovoce a 5,5% alkohol vytvářelo harmonické propojení. Co však bylo zásadní, byl ten tácek plný různých druhů skvělého uzeného masa a vynikajících příloh. Hovězí, trhané vepřové, vepřový bůček, hovězí líčka, masové fazole, limetkové zeli, nakládané okurky prostě směsice chutí - vše čerstvé a prvotřídní Preštické maso. Jasně každý udí, všichni umějí grilovat atd., jenomže přátelé, kdo neochutná neuvěří. I přesto, že jsme neměli hlad vše jsme snědli a přemýšleli, kde bychom se mohli na pár minut natáhnout. Dali jsme si krapet slivovice a trochu bourbonu a bylo nám moc fajn. Na obrázku nejsou 2 buchty, to je speciální velmi chutné pečivo. Koncept který Silvie do Prahy z USA přivezla je dokonalý a díky její preciznosti a důslednosti má Praha skvělí podnik. Naše návštěva proběhla v obědovém čase, tudíž jsme mohli dostatečně pozorovat cvrkot spokojených hostů, rozesmátých dětí a sympatických maminek. Personál byl přívětivý, ochotný a s úsměvem. Návštěvy barbecue restaurace BIG SMOKERS rozhodně nebudete litovat - obrovsky si pochutnáte a dalo by se definovat, že ceny jsou vzhledem ke kvalitě pokrmů nízké. Domů jsme jeli společně vlakem a v půlce cesty se rozdělili, každý směrem do svého města. Již na cestě do Prahy bylo zajímavé pozorovat spolucestující. Jedena slečna četla tlustou knihu učebnice chemie a často se u toho smála. Bude nutné si takovou učebnici sehnat a zjistit, co je na chemii vtipného. Průběh cesty jsme sledovali v aplikaci "Můj vlak", neotravovali jsme veselou průvodčí a nepili pivo :-) Celá akce se Lukášovi 99 a Luďkovi Zamyslet.cz moc líbila a odnesli si nejeden zážitek a mnoho informací. Děkujeme Silvie BIG SMOKERS :-) Poznámka redakce: Preštické maso Původní české přeštické plemene je černostrakaté prase a maso z něj nejeden oceňuje šéfkuchař v celém světě. Říká se, že Přeštické prase je legenda a unikát. Přeštické černostrakaté prase se poprvé narodilo podle dostupných pramenů v roce 1890 v Západních Čechách - Přeštice jsou město v okrese Plzeň-jih. pivo Hoptopia Citra je jedna z nejoblíbenějších "dual purpose" chmelových odrůd a to nejen v USA. Tato aromatická odrůda je vyjímečná především svým vysokým obsahem alfa hořkých kyselin a výrazným aroma profilem po citrusech, limetce, grapefruitu a exotickém ovoci. Mosaic byl vyšlechtěn z odrůd chmele Simcoe a Nugget a na trh byl uvolněn teprve nedávno - v roce 2012. Pale Ale je pivo zlaté až jantarové barvy vařené se světlým sladem. Tento termín se poprvé objevil v Anglii kolem roku 1703 pro piva vyrobená ze sladů sušených koksem s vysokým obsahem uhlíku, což mělo za následek světlejší barvu než u ostatních v té době populárních piv.
- Doktorka z Kyjeva
V listopadu 2022 jsme se seznámili s Irynou, která pravidelně chodila cvičit do parku. Přijela z Ukrajiny - Kyjeva, do ČR v březnu 2022. Je doktorka kardioložka a v Kyjevě úspěšně vykonávala svůj obor. V ČR si nejdříve musela nechat ověřit své diplomy na Karlově univerzitě v Praze. Poté se přihlásit na zkoušku u Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví - IPVZ a začít se učit znovu, i to co se již učila, když studovala v Kyjevě. Na začátku prosince zkoušku ze všeobecného lékařství a legislativy udělala. Od února 2023 pracuje v nemocnici Jihlava. Má dva syny, kteří přijeli s ní (6 a 14 let) a manžela, který je v armádě na Ukrajině. Položili jsme jí několik otázek. Válka na Ukrajině začala 24. února, proč jste se v březnu rozhodla z Ukrajiny odejít? Že začala válka, naše rodina pochopila přesně 24. února. Nečekali jsme to, ale hned nám došlo, že je to válka. Uvědomili jsme si její nebezpečí. S dětmi jsme proto v prvních dnech odjeli na západ Ukrajiny až téměř k hranicím s Polskem. Byli jsme pohostinně přijati vzdálenými příbuznými mého manžela. Doufali jsme, že se vojenský konflikt v blízké budoucnosti vyřeší a my se budeme moci vrátit k normálnímu životu v rodném Kyjevě. Je těžké uvěřit, že v 21. století může být rozpoutána válka jen tak Z NIČEHO. Naše země na nikoho neútočila, žili jsme svůj běžný život. U nás opravdu nebyli žádní extrémní nacionalisté. Nikdy jsem nepozorovala útlak ruského jazyka. Více než polovina Kyjevanů mluvila pouze rusky. A ničemu to nevadilo. Ruština a ukrajinština byly v naší rodině vždy přítomny. Stačilo jen dávat pozor na sebe a své děti, aby to byla čistá ukrajinština bez slangu nebo čistá ruština. Jakou jste měli cestu a kde jste našli své první zázemí v ČR? Po měsíci války jsme se rozhodli odejít do zahraničí. Uvědomila jsem si, že ani tam, kde jsme byli, nebylo bezpečno. Pochopili jsme, že válka bude trvat mnohem déle, než se na začátku očekávalo. Už na Ukrajině jsme si začali hledat bydlení v Česku. Měla jsem strach vydat se s dětmi do neznáma. Pomohli opět manželovi příbuzní. Laskavě se uvolili, že se zeptají na bydlení ve městě, kde pracovali. Tak jsme skončili v Horní Cerekvi. Jak celou situaci vnímali a vyrovnávali se s ní vaši synové? Asi byste se měl zeptat jich, jsou dost staří. Podle mého názoru moc strach nepociťovali. Doufám, že neutrpěli psychické trauma. Samozřejmě jim chybí Kyjev, táta, přátelé a škola. Nepozorovala jsem u nich ale žádné hluboké, patologické zážitky. Poměrně rychle se přizpůsobili realitě nového života. Jak se líbí synům v české škole – už si našli kamarády? Mladší syn se dobře adaptoval na nové podmínky. Jakmile jsme se přestěhovali, začal chodit do školky. Prvních pár týdnů bylo těžkých. Šli jsme ráno, stěžoval si, že nechce, protože nerozumí řeči učitelů a dětí. To mu ale dlouho nevydrželo, doslova za měsíc začal sám mluvit česky a už tam chodil s chutí. Myslím, že je to velká zásluha učitelů. Byl přijat s láskou. Jejich teplo jsem cítila i já, když jsem syna přivedla do školky. Patří jim velký dík za jejich práci, za pochopení, i když jsme mluvili různými jazyky. Pravdou prý je, že rozumějí srdcem, ne hlavou. Když jsem viděla, jak učitelé trpělivě učí mého syna počítat, učili ho písničky v češtině, dojalo mě to k slzám. Syn už chodí do první třídy, ale neustále vzpomíná na své první učitelky, hledá je očima, když procházíme kolem budovy školky. Letos na podzim byl žákem první třídy. Svou třídní učitelku miluje a respektuje. Ta i pro svého syna dělá mnoho dobrého. S mým nejstarším synem není všechno tak jednoduché. Na Ukrajině studoval podle jiných osnov a před válkou se stihl naučit spoustu věcí. Podle svých slov nemá příliš zájem procházet si některé věci znovu v české škole. Nefungují vztahy se spolužáky, velmi se od nich liší. Myslím, že známá pravda, že i sebemenší rozdíl v chování, znalostech atd. se může stát důvodem k posměchu mezi teenagery, je známa všem. To je to, čím teď procházíme. Zkouška na IPVZ z lékařství a legislativy byla jistě náročná zkouška. Kolik bylo účastníků? Naučit se český jazyk od nuly bylo těžké. Abyste dosáhli úrovně B1 (úroveň, kdy můžete vyjádřit svůj názor a porozumět partnerovi), musíte se každý den učit asi osm hodin denně včetně víkendů. Trvalo to tři a půl měsíce. Pak přišla na řadu česká lékařská terminologie. Tady to nebylo tak těžké, protože mnoho termínů bylo v latině, kterou jsem studovala na své lékařské univerzitě. Asi nejtěžší bylo nastudovat legislativu. Dva měsíce před zkouškou jsem si koupila příslušnou právnickou knihu a doslova se nutila číst ji každý den. Zpočátku jsem každé druhé slovo překládala se slovníkem, pak už to bylo trochu jednodušší. Byla to ale velmi těžká, řekla bych titánská práce – naučit se zákony jiné země v jejím jazyce. Na Ukrajině se právnímu vzdělání lékařů nevěnuje náležitá pozornost. Takový předmět jsme ani neměli. To znamená, že to pro mě bylo úplně nové – nastudovat si povinnosti a práva lékaře a pacienta, jak má lékař jednat v různých konfliktních situacích, aby dodržoval zákon, atd. V rámci podzimního programu IPVZ se snažilo složit zkoušku více lékařů, zubařů atd.. Neznám úplné statistiky, ale v den, kdy jsem dělala zkoušku já, nás bylo 20. lékařů a polovina z nás zkoušku složila. Jak těžké je v Kyjevě studovat vysokou školu? Myslím, že pokud studujete svědomitě, je těžké stát se lékařem kdekoli. Bylo to pro mě těžké. Zejména první tři roky, kdy se studovaly základní obory jako anatomie, histologie, latina, fyziologie. Během studia nebyly víkendy, nebyl čas na beletrii a filmy tak jako u většiny studentů. Jen o prázdninách jste si mohli dovolit dělat to, co chcete, a ne to, co musíte. Určitě máte zprávy z Ukrajiny. Co považujete v současnosti za nejpalčivější problémy? Největší problém pro mě je, že lidé umírají. Ukrajince umře syn, malé Ukrajince umře otec, ukrajinské manželce zemře manžel. Nelze je vrátit. Tisíce Ukrajinců prolily svou krev. Pomoc Evropy a USA je samozřejmě velmi důležitá. Důležité jsou peníze, tanky, letadla, vojenská vozidla, která jsou k nám dodávána. Jenže... Jenže životy ukrajinských vojáků jsou k nezaplacení. Jsou stejně nedocenitelné jako civilisté, kteří umírají na Ukrajině. Jak jste s manželem a přáteli vnímali anexi Krymu Ruskou federací na jaře 2014? Bohužel jsme si v roce 2014 plně neuvědomili anexi Krymu a vedení bojových akcí na východě Ukrajiny. Vedení země se snažilo zabránit tomu, aby se to změnilo v totální válku. V Kyjevě, kde jsme bydleli, jsme o válce věděli jen ze zpráv a internetu. A víte co? Dokud sami neuslyšíte strašlivý řev raket a bojových letadel nad hlavou, dokud neuvidíte tlamy tanků na ulici, vaše vědomí válku popírá. Prostě se to do vás nedostane. Mnohem snazší je popřít realitu války, než ji přijmout, cítit bolest války. Je to velmi obtížné. Proto jsme události roku 2014 nebrali dost vážně. Myslíte si, že válečné trauma urychlí ukrajinské reformy a zvýší úsilí země o integraci do západních struktur? Věřím, že na Ukrajině bude vše v pořádku. Ale teď se mé myšlenky netýkají západních struktur... Teď chci jediné – MÍR. Aby na obytné budovy nelétaly další rakety, aby se každý voják vrátil ke své rodině živý. A západní struktury, ty přijdou později. Jakým sympatiím se podle vás těší prezident Zelenskyj a jaké nedostatky, pokud nějaké, spatřujete ve způsobu, jakým se o něm na Ukrajině mluví? Zelenskyj brání naši zemi. Hájí zájmy Ukrajiny ve světě. Nepodléhám cizímu názoru, každý má právo na ten svůj. Pokud si ale chcete vytvořit svůj vlastní, doporučuji vám poslechnout si projev našeho prezidenta na Nový rok a po čas návštěvy USA. Doporučuji věnovat pozornost změně jeho vzhledu, jeho únavě během těchto hrozných měsíců. Fandí Ukrajině. Je to cítit z jeho slov a práce. Jaké máte plány do budoucna? Existuje přísloví "Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech.". Proto za současných okolností žiji blízkou budoucností. Chci, aby moji příbuzní byli živí a zdraví. Na závěr bych ráda poděkovala všem, kteří nám poskytují potřebnou pomoc. V této těžké době jsem cítila laskavá srdce učitelů mých synů, cítila jsem podporu ředitelů školky a škol. To byli první Češi, které jsem po přestěhování potkala. Přijali nás a pochopili nás, pomohli víc, než jsem mohla čekat. Jsem neskonale vděčná majiteli našeho domu. Díky němu máme teplý a útulný dům. Ve všech obchodních záležitostech se na něj mohu vždy spolehnout. Jsem vděčná starostovi města za jeho pomoc při zabydlování se v nové zemi. Jsem vděčná každému obyvateli Horní Cerekve, který mě ráno pozdraví a usměje se na mé české Dobrý den. My Ukrajinci, promrzlí z ledového dechu války, velmi potřebujeme vaši podporu. Pocit, že jste nás přijali, je neuvěřitelně cenný. Vaše dobré skutky zůstanou navždy v našich srdcích. Poznámka redakce: tento rozhovor, byl pro nás velice emotivní a jsme rádi, že jsme jej mohli uskutečnit. Níže je též v Ukrajinském jazyce a pracovali na něm 4 lidé. Лікар з Києва У листопаді 2022 ми познайомилися з Іриною, яка регулярно ходила в парк на зарядку. Вона приїхала з України - Києва до Чехії в березні 2022 року. Вона лікар-кардіолог і успішно працювала у Києві. У Чехії їй спочатку потрібно було перевірити дипломи в Карловому університеті в Празі. Потім записалася на іспит в Інституті післядипломної освіти в галузі охорони здоров'я - ІПВЗ і почала вчитися заново, в тому числі те, що вона вже вивчала, коли навчалася в Києві. На початку грудня склала іспит із загальної медицини та законодавства. З лютого 2023 року вона працює в лікарні в місті Їглава. Має двох синів, які приїхали з нею (6 і 14 років) і чоловіка, який служить в Україні. Ми поставили їй кілька запитань. Війна в Укаїні почалася 24 лютого, чому лише в березні ви вирішили залишити Україну? Розуміння, що почалася війна в нашу сім’ю прийшло саме 24 лютого. Ми її не очікували, але одразу усвідомили, що це війна. Усвідомили її небезпеку. Тому в перші дні з дітьми виїхали на захід України, майже на кордон з Польщею. Нас гостинно приймали далекі родичі чоловіка. Ми сподівалися, що військовий конфлікт розв’яжеться найближчим часом і зможемо повернутися до нормального життя в своєму рідному Києві. Важко повірити, що в 21 сторіччі може бути розв’язана війна НІ З ЧОГО. Наша країна ні накого не нападала, ми жили своїм розміреним життям. В нас дійсно не було ніяких крайніх націоналістів. Ніколи не бачила утиснення російської мови. Більша половина києвлян розмовляла лише російською. І це не було ніякою перешкодою. В нашій сім’ї завжди були присутні і російська мова і українська. Доводилося лише слідкувати за собою і дітьми аби це була чиста українська, без суржику або чисто російська. Яким чином ви опинилися в Горні Церекві, якою була ваша дорога? Вирішили їхати за кордон через місяць війни. Усвідомила, що навіть там де ми перебували не було безпечно. Прийшло розуміння того, що війна триватиме значно довше ніж сподівалася на початку. Ще в Україні почали пошук житла в ЧР. Мала страх їхати з дітьми в нікуди. Знову ж допомогли родичі чоловіка. Вони люб’язно погодилися запитати про житло, в місті де самі працювали. Так ми опинилися в Horní Cerekvi. Як в цілому сприйняли ситуацію ваші сини? Напевне в них варто було б запитати, вони вже достатньо дорослі. На мій погляд значного страху вони не відчували. Сподіваюся психологічної травми вони не отримали. Звичайно, сумують за Києвом, татом, друзями і школою. Але якихось глибоких, патологічних переживань я у них не бачила. Вони відносно швидко адаптувалися в реаліях нового життя. Наскільки важким був іспити з медицини та знання законодавства ЧР в інституті післядипломної освіти, скільки було лікарів, які здавали іспит? Важко було вчити чеську мову з нуля. Аби досягти рівня В1 (рівень коли можеш висловити свою думку і зрозуміти співрозмовника) довелоя щодня вчити приблизно по 8 годин, без вихідних. Це зайняло 3,5 місяця. Далі була чеська медична. Тут було не так тяжко, бо багато термінів були латинею, яку я вивчала в своєму медичному універитеті. Напевно, найтяжче було вивчити легістативу. За 2 місяці до іспиту я придбала відповідну книгу з законів і буквально примушувала себе читати її щодня. Спершу перекладала зі словником кожне друге слово, далі стало трохи легше. Але це була надважка, я б сказала титанічна робота - вчити закони іншої країни на її мові. В Україні не надається належної уваги знанню законів лікарями. У нас навіть не було такого предмету. Тобто це для мене було абсолютно новим - вивчати обо’язки і права лікаря і пацієнта, як має діяти лікар в різних суперечливих ситуаціях, аби вони відповідали закону а т.д. В осінню сесію було більше лікарів і стоматологів, які намагалися здати іспит, це закономірно. Не знаю повної статистики, але в день, коли здавала я іспит, лікарів було 20. Половина з нас іспит склала. Наскільки тяжко було вчитися в медичному укніверситеті Києва? Гадаю, якщо вчитися по-совісті, складно будь де стати лікарем. Мені було важко. Особливо перші три роки, коли вичали базові дисципліни, такі як анатомія, гістологія, латинь, фізіологія. Не було під час навчання вихідних, не було часу на художню літературу та кіно, як у більшості студентів. Лише під час канікул можна було дозволити собі робити те що хочеш, а не те, що мусиш. Чи подобається синам в ЧР, знайшли вони собі друзів? Молодший син добре адаптувався до нових умов. Як тільки ми переїхали, пішов до садочка. Перші декілька тижнів було складно. Ми йшли вранці, він скаржився, що не хоче йти, бо не розуміє мови вчительок та діток. Але то тривало не довго, буквально за місяць почав сам говорити чеською та вже до садочка ходив із задоволенням. Думаю, це велика заслуга вчительок. Його прийняли з любов‘ю. Відчувала їх теплоту і я, коли приводила до садочка сина. Велика їм подяка за їх працю, за їх розуміння, хоча ми розмовляли різними мовами... Правду кажуть, що розуміють серцем, а не головою. Мене до сліз розчулювало, коли бачила як вчительки з терпінням вчать рахувати сина, вчать пісням чеською. Синочок вже ходить до першого класу, але постійно згадує своїх перших вчительок, шукає їх очима, коли проходимо біля будівлі садочка. Цієї осені був першокласником. Свою класну вчительку любить і поважає. Вона також тробить багато доброго для сина. Зі старшим сином не все так просто. В Україні він вчився за іншою навчальною програмою, і багато речей вони всигли вивчити до війни. З його слів, йому не дуже цікаво проходити деякі речі повторно в чеській школі. З однокласниками стосунки не складаються. Дуже він відрізняється від них. Думаю аксіома, про те, що навіть найменша різниця в поведінці, знаннях і т.д. може стати приводом для насміхання у підлітків, відома всім. Це ми зараз проходимо. Звичайно, ви знаєте новини з України, що вважаєте за найголовнішу проблему? Найбільша проблема для мене в тому, що гинуть люди. Гине син української матері, гине батько маленького українця, гине чоловік української дружини. Їх не повернути. Тисячі українців проливають свою кров. Звісно, допомога Європи і США дуже важливі. Важливі гроші, танки, літаки, військові машини, які нам постачають. Але... але життя українських військових безцінне. Таке ж безцінне воно і цивільних жителів, які гинуть на Україні. Як ви та ваш чоловік, ваші друзі, сприйняли анексію Криму Російською федерацією 2014 року? Нажаль, ми в 2014 анексії Криму і ведення бойових дій на сході України цілком не усвідомили. Керівництво країни доклало зусиль аби це не перейшло в повномаштабну війну. В Києві, де ми мешкали, про війну знали лише з новин і інтернета. І знаєте, що? Поки ви самі не чуєте страшного гулу ракет і військових літаків над головою, поки не побачете дуло танків на вулиці, свідомість заперечує війну. Це просто не вміщується в тобі. Набагао легше заперечити факт війни, ніж його прийняти, відчути біль війни. Це дуже складно. Тому до подій 2014 року ставилися без належної уваги. Як ви гадаєте, чи теперішня ситуація в Україні прискорить її залучення до Європейських структур? Вірю, що в Україні буде все гаразд. Але зараз в мене думки не про західні структури... Зараз хочеться єдиного - МИРУ. Аби більше не прилітали ракети до житлових будинків, аби кожен воїн повернувся до своєї родини живим. А західні структури... вони потім будуть. В якій мірі ви симпатизуєте президентові В.Зеленському? Що про нього думають пересічні громадяни України? Зеленський боронить нашу країну. Він відстоює інтереси України в світі. Не звикла прислухатися до чиїхось думок, кожен має право на свою думку. Але якщо хочете сформувати свою - раджу послухати промову нашого президента в Новий рік і в США, які відбулися нещодавано. Раджу звернути увагу на зміну його зовнішності, його втому за ці страшні місяці війни. Він вболіває за Україну. Це відчутно в його словах і роботі. Які маєте плани на майбутнє? Чи маєте конкретну мету? В українській мові є прислів’я - якщо хочеш розмішити Бога, розкажи Йому про свої плани. Тому в теперішніх реаліях живу найближчим майбутнім. Хочу аби мої рідні були живі і здорові. На останок хочу виказати подяку всім тим, хто надає необхідну для нас допомогу. В цей складний час, я відчула добрі серця вчительок моїх синів, відчула підтримку директорів садочку і школи. Це були перші чехи, з якими я зустрілася після переїзду. Вони приняли і зрозуміли нас, допомогли більше, ніж я могла очікувати. Це було перше тело від 24 лютого. Я безмежно вдячна господарю нашого будинку. Завдяки йому ми маємо теплий і затишний будинок. В усіх господарчих справах я завжди можу покластися на нього. Вдячна старостові міста, за його сприяння в облаштуванні в новій для нас країні. Вдячна кожному жителю Горні Цереква, який вранці при зустрічі вітається і посміхається у відповідь на моє чеське dobrý den. Нам, українцям, змерзлим від крижаного подиху війни, дуже порібна ваша підтримка, відчуття, що ви прийняли нас, неймовірно цінне. Ваш і добрі справи назавжди залишаться у наших серцях.