V listopadu 2022 jsme se seznámili s Irynou, která pravidelně chodila cvičit do parku. Přijela z Ukrajiny - Kyjeva, do ČR v březnu 2022. Je doktorka kardioložka a v Kyjevě úspěšně vykonávala svůj obor. V ČR si nejdříve musela nechat ověřit své diplomy na Karlově univerzitě v Praze. Poté se přihlásit na zkoušku u Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví - IPVZ a začít se učit znovu, i to co se již učila, když studovala v Kyjevě. Na začátku prosince zkoušku ze všeobecného lékařství a legislativy udělala. Od února 2023 pracuje v nemocnici Jihlava. Má dva syny, kteří přijeli s ní (6 a 14 let) a manžela, který je v armádě na Ukrajině. Položili jsme jí několik otázek. Válka na Ukrajině začala 24. února, proč jste se v březnu rozhodla z Ukrajiny odejít? Že začala válka, naše rodina pochopila přesně 24. února. Nečekali jsme to, ale hned nám došlo, že je to válka. Uvědomili jsme si její nebezpečí. S dětmi jsme proto v prvních dnech odjeli na západ Ukrajiny až téměř k hranicím s Polskem. Byli jsme pohostinně přijati vzdálenými příbuznými mého manžela. Doufali jsme, že se vojenský konflikt v blízké budoucnosti vyřeší a my se budeme moci vrátit k normálnímu životu v rodném Kyjevě. Je těžké uvěřit, že v 21. století může být rozpoutána válka jen tak Z NIČEHO. Naše země na nikoho neútočila, žili jsme svůj běžný život. U nás opravdu nebyli žádní extrémní nacionalisté. Nikdy jsem nepozorovala útlak ruského jazyka. Více než polovina Kyjevanů mluvila pouze rusky. A ničemu to nevadilo. Ruština a ukrajinština byly v naší rodině vždy přítomny. Stačilo jen dávat pozor na sebe a své děti, aby to byla čistá ukrajinština bez slangu nebo čistá ruština. Jakou jste měli cestu a kde jste našli své první zázemí v ČR? Po měsíci války jsme se rozhodli odejít do zahraničí. Uvědomila jsem si, že ani tam, kde jsme byli, nebylo bezpečno. Pochopili jsme, že válka bude trvat mnohem déle, než se na začátku očekávalo. Už na Ukrajině jsme si začali hledat bydlení v Česku. Měla jsem strach vydat se s dětmi do neznáma. Pomohli opět manželovi příbuzní. Laskavě se uvolili, že se zeptají na bydlení ve městě, kde pracovali. Tak jsme skončili v Horní Cerekvi. Jak celou situaci vnímali a vyrovnávali se s ní vaši synové? Asi byste se měl zeptat jich, jsou dost staří. Podle mého názoru moc strach nepociťovali. Doufám, že neutrpěli psychické trauma. Samozřejmě jim chybí Kyjev, táta, přátelé a škola. Nepozorovala jsem u nich ale žádné hluboké, patologické zážitky. Poměrně rychle se přizpůsobili realitě nového života. Jak se líbí synům v české škole – už si našli kamarády? Mladší syn se dobře adaptoval na nové podmínky. Jakmile jsme se přestěhovali, začal chodit do školky. Prvních pár týdnů bylo těžkých. Šli jsme ráno, stěžoval si, že nechce, protože nerozumí řeči učitelů a dětí. To mu ale dlouho nevydrželo, doslova za měsíc začal sám mluvit česky a už tam chodil s chutí. Myslím, že je to velká zásluha učitelů. Byl přijat s láskou. Jejich teplo jsem cítila i já, když jsem syna přivedla do školky. Patří jim velký dík za jejich práci, za pochopení, i když jsme mluvili různými jazyky. Pravdou prý je, že rozumějí srdcem, ne hlavou. Když jsem viděla, jak učitelé trpělivě učí mého syna počítat, učili ho písničky v češtině, dojalo mě to k slzám. Syn už chodí do první třídy, ale neustále vzpomíná na své první učitelky, hledá je očima, když procházíme kolem budovy školky. Letos na podzim byl žákem první třídy. Svou třídní učitelku miluje a respektuje. Ta i pro svého syna dělá mnoho dobrého. S mým nejstarším synem není všechno tak jednoduché. Na Ukrajině studoval podle jiných osnov a před válkou se stihl naučit spoustu věcí. Podle svých slov nemá příliš zájem procházet si některé věci znovu v české škole. Nefungují vztahy se spolužáky, velmi se od nich liší. Myslím, že známá pravda, že i sebemenší rozdíl v chování, znalostech atd. se může stát důvodem k posměchu mezi teenagery, je známa všem. To je to, čím teď procházíme. Zkouška na IPVZ z lékařství a legislativy byla jistě náročná zkouška. Kolik bylo účastníků? Naučit se český jazyk od nuly bylo těžké. Abyste dosáhli úrovně B1 (úroveň, kdy můžete vyjádřit svůj názor a porozumět partnerovi), musíte se každý den učit asi osm hodin denně včetně víkendů. Trvalo to tři a půl měsíce. Pak přišla na řadu česká lékařská terminologie. Tady to nebylo tak těžké, protože mnoho termínů bylo v latině, kterou jsem studovala na své lékařské univerzitě. Asi nejtěžší bylo nastudovat legislativu. Dva měsíce před zkouškou jsem si koupila příslušnou právnickou knihu a doslova se nutila číst ji každý den. Zpočátku jsem každé druhé slovo překládala se slovníkem, pak už to bylo trochu jednodušší. Byla to ale velmi těžká, řekla bych titánská práce – naučit se zákony jiné země v jejím jazyce. Na Ukrajině se právnímu vzdělání lékařů nevěnuje náležitá pozornost. Takový předmět jsme ani neměli. To znamená, že to pro mě bylo úplně nové – nastudovat si povinnosti a práva lékaře a pacienta, jak má lékař jednat v různých konfliktních situacích, aby dodržoval zákon, atd. V rámci podzimního programu IPVZ se snažilo složit zkoušku více lékařů, zubařů atd.. Neznám úplné statistiky, ale v den, kdy jsem dělala zkoušku já, nás bylo 20. lékařů a polovina z nás zkoušku složila. Jak těžké je v Kyjevě studovat vysokou školu? Myslím, že pokud studujete svědomitě, je těžké stát se lékařem kdekoli. Bylo to pro mě těžké. Zejména první tři roky, kdy se studovaly základní obory jako anatomie, histologie, latina, fyziologie. Během studia nebyly víkendy, nebyl čas na beletrii a filmy tak jako u většiny studentů. Jen o prázdninách jste si mohli dovolit dělat to, co chcete, a ne to, co musíte. Určitě máte zprávy z Ukrajiny. Co považujete v současnosti za nejpalčivější problémy? Největší problém pro mě je, že lidé umírají. Ukrajince umře syn, malé Ukrajince umře otec, ukrajinské manželce zemře manžel. Nelze je vrátit. Tisíce Ukrajinců prolily svou krev. Pomoc Evropy a USA je samozřejmě velmi důležitá. Důležité jsou peníze, tanky, letadla, vojenská vozidla, která jsou k nám dodávána. Jenže... Jenže životy ukrajinských vojáků jsou k nezaplacení. Jsou stejně nedocenitelné jako civilisté, kteří umírají na Ukrajině. Jak jste s manželem a přáteli vnímali anexi Krymu Ruskou federací na jaře 2014? Bohužel jsme si v roce 2014 plně neuvědomili anexi Krymu a vedení bojových akcí na východě Ukrajiny. Vedení země se snažilo zabránit tomu, aby se to změnilo v totální válku. V Kyjevě, kde jsme bydleli, jsme o válce věděli jen ze zpráv a internetu. A víte co? Dokud sami neuslyšíte strašlivý řev raket a bojových letadel nad hlavou, dokud neuvidíte tlamy tanků na ulici, vaše vědomí válku popírá. Prostě se to do vás nedostane. Mnohem snazší je popřít realitu války, než ji přijmout, cítit bolest války. Je to velmi obtížné. Proto jsme události roku 2014 nebrali dost vážně. Myslíte si, že válečné trauma urychlí ukrajinské reformy a zvýší úsilí země o integraci do západních struktur? Věřím, že na Ukrajině bude vše v pořádku. Ale teď se mé myšlenky netýkají západních struktur... Teď chci jediné – MÍR. Aby na obytné budovy nelétaly další rakety, aby se každý voják vrátil ke své rodině živý. A západní struktury, ty přijdou později. Jakým sympatiím se podle vás těší prezident Zelenskyj a jaké nedostatky, pokud nějaké, spatřujete ve způsobu, jakým se o něm na Ukrajině mluví? Zelenskyj brání naši zemi. Hájí zájmy Ukrajiny ve světě. Nepodléhám cizímu názoru, každý má právo na ten svůj. Pokud si ale chcete vytvořit svůj vlastní, doporučuji vám poslechnout si projev našeho prezidenta na Nový rok a po čas návštěvy USA. Doporučuji věnovat pozornost změně jeho vzhledu, jeho únavě během těchto hrozných měsíců. Fandí Ukrajině. Je to cítit z jeho slov a práce. Jaké máte plány do budoucna? Existuje přísloví "Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech.". Proto za současných okolností žiji blízkou budoucností. Chci, aby moji příbuzní byli živí a zdraví. Na závěr bych ráda poděkovala všem, kteří nám poskytují potřebnou pomoc. V této těžké době jsem cítila laskavá srdce učitelů mých synů, cítila jsem podporu ředitelů školky a škol. To byli první Češi, které jsem po přestěhování potkala. Přijali nás a pochopili nás, pomohli víc, než jsem mohla čekat. Jsem neskonale vděčná majiteli našeho domu. Díky němu máme teplý a útulný dům. Ve všech obchodních záležitostech se na něj mohu vždy spolehnout. Jsem vděčná starostovi města za jeho pomoc při zabydlování se v nové zemi. Jsem vděčná každému obyvateli Horní Cerekve, který mě ráno pozdraví a usměje se na mé české Dobrý den. My Ukrajinci, promrzlí z ledového dechu války, velmi potřebujeme vaši podporu. Pocit, že jste nás přijali, je neuvěřitelně cenný. Vaše dobré skutky zůstanou navždy v našich srdcích. Poznámka redakce: tento rozhovor, byl pro nás velice emotivní a jsme rádi, že jsme jej mohli uskutečnit. Níže je též v Ukrajinském jazyce a pracovali na něm 4 lidé. Лікар з Києва У листопаді 2022 ми познайомилися з Іриною, яка регулярно ходила в парк на зарядку. Вона приїхала з України - Києва до Чехії в березні 2022 року. Вона лікар-кардіолог і успішно працювала у Києві. У Чехії їй спочатку потрібно було перевірити дипломи в Карловому університеті в Празі. Потім записалася на іспит в Інституті післядипломної освіти в галузі охорони здоров'я - ІПВЗ і почала вчитися заново, в тому числі те, що вона вже вивчала, коли навчалася в Києві. На початку грудня склала іспит із загальної медицини та законодавства. З лютого 2023 року вона працює в лікарні в місті Їглава. Має двох синів, які приїхали з нею (6 і 14 років) і чоловіка, який служить в Україні. Ми поставили їй кілька запитань. Війна в Укаїні почалася 24 лютого, чому лише в березні ви вирішили залишити Україну? Розуміння, що почалася війна в нашу сім’ю прийшло саме 24 лютого. Ми її не очікували, але одразу усвідомили, що це війна. Усвідомили її небезпеку. Тому в перші дні з дітьми виїхали на захід України, майже на кордон з Польщею. Нас гостинно приймали далекі родичі чоловіка. Ми сподівалися, що військовий конфлікт розв’яжеться найближчим часом і зможемо повернутися до нормального життя в своєму рідному Києві. Важко повірити, що в 21 сторіччі може бути розв’язана війна НІ З ЧОГО. Наша країна ні накого не нападала, ми жили своїм розміреним життям. В нас дійсно не було ніяких крайніх націоналістів. Ніколи не бачила утиснення російської мови. Більша половина києвлян розмовляла лише російською. І це не було ніякою перешкодою. В нашій сім’ї завжди були присутні і російська мова і українська. Доводилося лише слідкувати за собою і дітьми аби це була чиста українська, без суржику або чисто російська. Яким чином ви опинилися в Горні Церекві, якою була ваша дорога? Вирішили їхати за кордон через місяць війни. Усвідомила, що навіть там де ми перебували не було безпечно. Прийшло розуміння того, що війна триватиме значно довше ніж сподівалася на початку. Ще в Україні почали пошук житла в ЧР. Мала страх їхати з дітьми в нікуди. Знову ж допомогли родичі чоловіка. Вони люб’язно погодилися запитати про житло, в місті де самі працювали. Так ми опинилися в Horní Cerekvi. Як в цілому сприйняли ситуацію ваші сини? Напевне в них варто було б запитати, вони вже достатньо дорослі. На мій погляд значного страху вони не відчували. Сподіваюся психологічної травми вони не отримали. Звичайно, сумують за Києвом, татом, друзями і школою. Але якихось глибоких, патологічних переживань я у них не бачила. Вони відносно швидко адаптувалися в реаліях нового життя. Наскільки важким був іспити з медицини та знання законодавства ЧР в інституті післядипломної освіти, скільки було лікарів, які здавали іспит? Важко було вчити чеську мову з нуля. Аби досягти рівня В1 (рівень коли можеш висловити свою думку і зрозуміти співрозмовника) довелоя щодня вчити приблизно по 8 годин, без вихідних. Це зайняло 3,5 місяця. Далі була чеська медична. Тут було не так тяжко, бо багато термінів були латинею, яку я вивчала в своєму медичному універитеті. Напевно, найтяжче було вивчити легістативу. За 2 місяці до іспиту я придбала відповідну книгу з законів і буквально примушувала себе читати її щодня. Спершу перекладала зі словником кожне друге слово, далі стало трохи легше. Але це була надважка, я б сказала титанічна робота - вчити закони іншої країни на її мові. В Україні не надається належної уваги знанню законів лікарями. У нас навіть не було такого предмету. Тобто це для мене було абсолютно новим - вивчати обо’язки і права лікаря і пацієнта, як має діяти лікар в різних суперечливих ситуаціях, аби вони відповідали закону а т.д. В осінню сесію було більше лікарів і стоматологів, які намагалися здати іспит, це закономірно. Не знаю повної статистики, але в день, коли здавала я іспит, лікарів було 20. Половина з нас іспит склала. Наскільки тяжко було вчитися в медичному укніверситеті Києва? Гадаю, якщо вчитися по-совісті, складно будь де стати лікарем. Мені було важко. Особливо перші три роки, коли вичали базові дисципліни, такі як анатомія, гістологія, латинь, фізіологія. Не було під час навчання вихідних, не було часу на художню літературу та кіно, як у більшості студентів. Лише під час канікул можна було дозволити собі робити те що хочеш, а не те, що мусиш. Чи подобається синам в ЧР, знайшли вони собі друзів? Молодший син добре адаптувався до нових умов. Як тільки ми переїхали, пішов до садочка. Перші декілька тижнів було складно. Ми йшли вранці, він скаржився, що не хоче йти, бо не розуміє мови вчительок та діток. Але то тривало не довго, буквально за місяць почав сам говорити чеською та вже до садочка ходив із задоволенням. Думаю, це велика заслуга вчительок. Його прийняли з любов‘ю. Відчувала їх теплоту і я, коли приводила до садочка сина. Велика їм подяка за їх працю, за їх розуміння, хоча ми розмовляли різними мовами... Правду кажуть, що розуміють серцем, а не головою. Мене до сліз розчулювало, коли бачила як вчительки з терпінням вчать рахувати сина, вчать пісням чеською. Синочок вже ходить до першого класу, але постійно згадує своїх перших вчительок, шукає їх очима, коли проходимо біля будівлі садочка. Цієї осені був першокласником. Свою класну вчительку любить і поважає. Вона також тробить багато доброго для сина. Зі старшим сином не все так просто. В Україні він вчився за іншою навчальною програмою, і багато речей вони всигли вивчити до війни. З його слів, йому не дуже цікаво проходити деякі речі повторно в чеській школі. З однокласниками стосунки не складаються. Дуже він відрізняється від них. Думаю аксіома, про те, що навіть найменша різниця в поведінці, знаннях і т.д. може стати приводом для насміхання у підлітків, відома всім. Це ми зараз проходимо. Звичайно, ви знаєте новини з України, що вважаєте за найголовнішу проблему? Найбільша проблема для мене в тому, що гинуть люди. Гине син української матері, гине батько маленького українця, гине чоловік української дружини. Їх не повернути. Тисячі українців проливають свою кров. Звісно, допомога Європи і США дуже важливі. Важливі гроші, танки, літаки, військові машини, які нам постачають. Але... але життя українських військових безцінне. Таке ж безцінне воно і цивільних жителів, які гинуть на Україні. Як ви та ваш чоловік, ваші друзі, сприйняли анексію Криму Російською федерацією 2014 року? Нажаль, ми в 2014 анексії Криму і ведення бойових дій на сході України цілком не усвідомили. Керівництво країни доклало зусиль аби це не перейшло в повномаштабну війну. В Києві, де ми мешкали, про війну знали лише з новин і інтернета. І знаєте, що? Поки ви самі не чуєте страшного гулу ракет і військових літаків над головою, поки не побачете дуло танків на вулиці, свідомість заперечує війну. Це просто не вміщується в тобі. Набагао легше заперечити факт війни, ніж його прийняти, відчути біль війни. Це дуже складно. Тому до подій 2014 року ставилися без належної уваги. Як ви гадаєте, чи теперішня ситуація в Україні прискорить її залучення до Європейських структур? Вірю, що в Україні буде все гаразд. Але зараз в мене думки не про західні структури... Зараз хочеться єдиного - МИРУ. Аби більше не прилітали ракети до житлових будинків, аби кожен воїн повернувся до своєї родини живим. А західні структури... вони потім будуть. В якій мірі ви симпатизуєте президентові В.Зеленському? Що про нього думають пересічні громадяни України? Зеленський боронить нашу країну. Він відстоює інтереси України в світі. Не звикла прислухатися до чиїхось думок, кожен має право на свою думку. Але якщо хочете сформувати свою - раджу послухати промову нашого президента в Новий рік і в США, які відбулися нещодавано. Раджу звернути увагу на зміну його зовнішності, його втому за ці страшні місяці війни. Він вболіває за Україну. Це відчутно в його словах і роботі. Які маєте плани на майбутнє? Чи маєте конкретну мету? В українській мові є прислів’я - якщо хочеш розмішити Бога, розкажи Йому про свої плани. Тому в теперішніх реаліях живу найближчим майбутнім. Хочу аби мої рідні були живі і здорові. На останок хочу виказати подяку всім тим, хто надає необхідну для нас допомогу. В цей складний час, я відчула добрі серця вчительок моїх синів, відчула підтримку директорів садочку і школи. Це були перші чехи, з якими я зустрілася після переїзду. Вони приняли і зрозуміли нас, допомогли більше, ніж я могла очікувати. Це було перше тело від 24 лютого. Я безмежно вдячна господарю нашого будинку. Завдяки йому ми маємо теплий і затишний будинок. В усіх господарчих справах я завжди можу покластися на нього. Вдячна старостові міста, за його сприяння в облаштуванні в новій для нас країні. Вдячна кожному жителю Горні Цереква, який вранці при зустрічі вітається і посміхається у відповідь на моє чеське dobrý den. Нам, українцям, змерзлим від крижаного подиху війни, дуже порібна ваша підтримка, відчуття, що ви прийняли нас, неймовірно цінне. Ваш і добрі справи назавжди залишаться у наших серцях.

Dominantou náměstí v Horní Cerekvi je kostel Zvěstování Panny Marie (nazýván též jako Kostel Zvěstování Páně). Stojí při zdejším zámku u Zámeckého rybníku, postavený jako gotický na místě staršího dřevěného kostela. První zmínka o něm je z roku 1384. Koncem 15. století byl obnoven a v letech 1547-1562 rozšířen na dnešní trojlodí. Celkový dnešní vzhled pochází z přestaveb v letech 1631 a 1763. Velký požár v roce 1821 zničil mimo jiné i kostelní Dvojici věží a obnovena byla pouze jedna. Interiér kostela byl vybaven až v 18. století. V roce 1911 byl na hlavní oblouk v kostelní lodi namalován obraz Večeře Páně od Mikuláše Antonína Číly. Římskokatolická farnost v Horní Cerekvi je územním společenstvím římských katolíků v rámci pelhřimovského vikariátu českobudějovické diecéze. Nachází se na Pelhřimovsku v oblasti českomoravského pomezí a jsou odsud spravovány také další tři farnosti: Počátky, Veselá a Žirovnice. Farářem - administrátorem farnosti je od července 2021 P. Mgr. Martin Brácha a právě jemu jsme položili několik otázek. Poznámka redakce: Administrátor (správce) je v církvi kněz, který byl dočasně pověřen vedením kláštera, farnosti nebo diecéze. Specifickým pojmem je apoštolský administrátor, který trvale vede apoštolskou administrativu. Co vás přivedlo do Horní Cerekve, byla to cílená cesta, nebo spíše souhra náhod? Vlastně se dá jednoduše odpovědět, že to byla „náhoda“, resp. rozhodnutí otce biskupa, se kterým jsem jen souhlasil, z mé strany tam nebyla žádná oficiální aktivita. Ale také by se dalo říct, že jsem po tom dost toužil, když jsem jezdil okolo a viděl tu faru s nádherným výhledem na Zámecký rybník. To jsem si vždycky říkal, že tady bych chtěl skončit na důchod. No, nakonec je to dřív a důchod bude nejspíš někde jinde. Tohle otec biskup samozřejmě nevěděl, ale např. otec vikář z Pelhřimova ano, tak se mi dost smál, že má asi Pán Bůh veliký smysl pro humor, když to takhle zařídil, což je teda pravda. Dalo by se zjistit kolikátým farářem v Horní Cerekvi jste? Určitě dalo, na biskupství v Českých Budějovicích jsou o tom jasné záznamy. Ale přiznám se, že jsem se po tom nepídil. Asi bych to měl napravit. Jaké bylo vaše předchozí působiště? Jako jáhen jsem půl roku působil v Prachaticích, pak jsem byl pět let kaplanem v Pelhřimově a ve Vyskytné a měl k tomu na starosti ještě farnost Nová Cerekev. Co bylo ve vašem životě zlomovým okamžikem, kdy jste se rozhodl stát se knězem? Já nějak nemyslím, že byl úplně nějaký zlomový okamžik, spíše se to moje přesvědčení, že mě Pán volá do své služby, rodilo postupně. Určitě tam bylo pár výraznějších okamžiků, ale něco vysloveně zlomového, nějaké to Pavlovské obrácení, nebo něco takového, jsem asi neprožil. Tak jsem po maturitě šel rovnou do Teologického konviktu v Olomouci a pak na pět let do Prahy do kněžského semináře, kde jsem studoval na Katolické teologické fakultě. Pomohlo vám někdy ve vašem konání vaše příjmení? Tak jestli pomohlo to nevím, ale určitě to vyvolává různé vtipné reakce, kamarádi si nenechají ujít příležitost mě představit jako brácha Martin. A rozhodně je to dobrý začátek rozhovoru, takový small talk. Máte svůj systém přípravy na bohoslužby nebo vše vychází z vašeho bezprostředního pocitu? Já rozhodně nepatřím k těm kněžím, kteří přijdou na kazatelnu a něco spustí. Musím mít věci připravené. Většinou mám kázání vyloženě napsané a k tomu třeba ještě osnovu, abych věděl o čem chci mluvit a nezamotal se do toho. Neříkám, že bych to přímo četl, ale jistota je jistota. Na druhou stranu přiznávám, že poslední dobou jsem v těch přípravách polevil. Asi to má několik důvodů. Zaprvé kážu už několik let, tak člověk přestává mít tolik trému, ale zase se to negativně projevuje na kvalitě kázání. A za druhé u nás máme systém čtení, který se stále točí podle liturgického roku, o nedělích je to systém tříletý a ve všední dny je to dvouroční, takže jelikož si kázání píšu, tak už na daná čtení mám nějaké zásoby. Ale vždycky se snažím, aby to bylo i nějak aktuální, protože je třeba vnímat situaci a lidi, ke kterým promlouvám. Kázání má být objasňování, uvedení do, slyšeného Božího slova, které je sice dva tisíce let staré, ale přesto stále živé a promlouvá k nám i dnes, tak musí být i kázání „aktuální“. Chodí za vámi lidé spíše ve chvílích nouze, smutku, když hledají oporu a nebo v situacích hledání, pochybností, otázek případně ke sdílení radosti, nebo se jen seznámit? Já myslím, že to je prostě všechno to dohromady. A pokud to tak je, tak mám pocit, že svou práci dělám dobře. Církev je tady pro všechny ve všech situacích. Máme být takovým přístavem, kam se můžeme přijít radovat, ale také utéci v čase nepohody. Kristus taky chodil do domu smutku, ale také na svatbu atd. A my jsme tady proto, abychom zprostředkovali tuto Kristovu blízkost. Ne vždy se mi to daří, ale to je holt asi úděl toho, že i kněží jsou jen lidé. Římskokatolická církev pokládá celibát za oběť Bohu, která umožňuje kněžím soustředit se pouze na jejich povinnosti. Přesto mnozí život bez manželství a sexu považují za přežitek i příčinu nedostatku farářů. Jaký je váš názor? Já jsem s celibátem souhlasil dobrovolně, což ale neznamená, že bych přišel o touhu rodinu mít. Ano je to podmínka kněžského svěcení v římskokatolické církvi. Má to různé důvody a soustředění se pouze na své povolání je jedním z nich. Ale já si asi nedovedu představit, že bych měl rodinu a přitom se staral o několik farností, že bych byl biskupovi/církvi k dispozici takovýmto způsobem. Pokud bychom to chtěli v naší církvi změnit, tak by musela proběhnout i změna způsobu pastorace, což by možná prospělo. Že je to nepřirozené, to je jasný, člověk je stvořen ke společenství a společenství muže a ženy je vrcholem a dělá člověka člověkem. Proto je podle mě třeba hledat cesty, jak kněz může společenství zažívat – s rodinami, starými, mladými, dětmi – jinak to bude nejen nepřirozené, ale také z nás budou podivíni odtržení od reality. Co se týká nedostatku farářů, tak si myslím, že tím to není. Můžeme se podívat na církve, kde kněží, pastoři, kazatelé mohou mít rodiny a mají stejné problémy s povoláním. Zástupce křesťanské církve byť pravoslavné konkrétně Patriarcha moskevský a celé Rusi Kirill I. prohlásil: "Válka na Ukrajině je boj Ruska se satanskou ideologií gayů..." Jak byste tento výrok komentoval? Je mi z toho smutno. Nemyslím si, že se to dá nějak obhajovat a ani nechci. Člověk, který by měl hlásat Krista, je autoritou pro mnoho věřících, se přikloní k nějaké takové ideologii, to je děsivé. Ale bohužel je to lidské, v celých dějinách člověk bojuje proti zlu, musí odolávat svodům různých lákadel – např. moci. A někdy se to bohužel nepovede. Je smutné, že to takhle je, ale musíme tomu čelit každý na svém místě, říkat zlu jasné ne, pak bude Pravda a Láska, Bůh a Boží království v tomto světě, vítězit. Jedině bude-li se každý člověk na svém místě snažit o dobro, bude na světě lépe. Co byste vzkázal speciálně občanům Horní Cerekve a co všem občanům v ČR? Snad jen to, co v předešlé otázce, snažme se každý na svém místě ve svém okolí, udělat svět lepším. A nebojte se, věřím, že nad tím vším – bolest, válka, nemoci, ale i radost – je někdo mnohem větší, než jsme my, a že nás miluje, dokonce tak, že za nás položil svůj život. Těším se na naše setkávání při různých příležitostech. Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho radosti i úspěchů, ve vaší činnosti.

Být Pražákem není žádná legrace. Kde kdo si z Pražáků dělá legraci a kolují různé fámy a předsudky. Každopádně v tomto ohledu to nemá vlastně jednoduché nikdo nikde, protože například rodáci z Českého Krumlova to nemají jednoduché v obci Brloh, Hradec Králové neuznává Pardubice a Havlíčkův Brod nemá rád Jihlavu :-) ČLÁNEK OBSAHUJE: Bydlení a žití v Praze / Doprava v Praze není žádná legrace / Památky – miniaturní verze dějin Prahy / Tipy na výlety a investování do zážitků / Někdo má rád vdolky, jiný zase holky / Hudba, tanec, mazanec / Praha a politika

V těchto dnech je to sto let (5. 1. a 18. 2. 1923) od atentátu a úmrtí prvního československého ministra financí Aloise Rašína. Ráno 5. ledna 1923 vyšel Alois Rašín ze svého bytu v Žitné ulici a chtěl nasednou do ministerského auta. Byl ale postřelen do zad a boku. Rašínův zdravotní stav byl podle lékařů beznadějný – po šesti týdnech utrpení došlo k infekci, bakteriální sněti a sepsi. Dne 18. února 1923 ráno Rašín zemřel. Autentická výpověď účastníka vzpomínkové akce, která se konala 5. 1. 2023 v Praze 1. Když jsem v podvečer 5. 1. stál v Žitné ulici, kde Rašín bydlel, při pietě přesně na místě atentátu uvědomil jsem si, že by bylo vhodnější spíše rozjímat a přemýšlet. Ne pateticky pronášet různé proslovy. Ostatně je to podobné jako v Resslově ulici, která je několik desítek metrů od Žitné, kde na kůru a v kryptě v pravoslavném kostele padlo sedm československých parašutistů v boji s příslušníky SS a gestapa. Přesto jsem po chvilce přemýšlení několik slov pronesl. „Stojíme na místě, kde se před sto lety střetly naprosto odlišné osobní postoje, hodnoty a filozofie. Na jedné straně "Pracuj a šetři" a tvrdá léčba nemocné ekonomiky oproti filozofii programové nenávisti a násilí. Jistě před sto lety byla oproti dnešní době, doba o dost tvrdší. A to ve všech aspektech veškerého lidského konání a činnosti. Pokud by útočník žil kdesi ve slumu, podvyživený s rodinou umírající v naprosté chudobě, zoufalství a nesvobodě dal by se tento atentát chápat jako pochopitelné zlo. První Československá republika byla, ale parlamentní demokracie a lidé se mohli svobodně rozhodovat. Tento akt byl aktem vycházející právě z již zmíněné filozofie programové nenávisti a násilí. Srovnám-li myšlenkové pochody, které se zde střetly, přeji si do budoucna více Rašínu, méně Šoupalů. Už minimálně tím, že Rašín jako veřejné osobnost ovlivňující chod společnosti kázal vodu s bublinkami a sám pil vodu bez bublinek. Veškeré jeho kroky a myšlenky mají příčinu v naprosté a hluboké lásce k vlasti a zemi. K tomu dalšímu bych ještě přičetl k jeho přístupu a vedení ekonomie jako takové. Obě dvě zmíněné věci v naprostém v protikladu dnešních dnů, měsíců i roků. O tom, kam zavedli zem soukmenovci Šoupala je škoda se zmiňovat.“ Miloš M. - okres Praha-východ Jisté je, že atentátník, mladý anarchokomunista Josef Šoupal, byl "zjevný psychopat". V žaláři si pořád na něco stěžoval, stěny své cely pomaloval vlastními výkaly, předstíraje duševní nemoc. Po válce se chtěl přejmenovat na Ilju Dněprostroje - což je aluze k dnešním dnům na jedno ukrajinské město, dnes bombardované... Přejmenování mu nevyšlo úřady to zamítly a tak se z něj byl nakonec "jen" Ilja Pravda. Snažil se stát členem KSČ, ale ani tam ho nechtěli - zemřel v roce 1959 ve věku 56 let v Ústí nad Labem. Rašínovu hospodářskou politiku je poněkud komplikované posuzovat. Nezaměstnanost byla hrozná, hygienické poměry a nemoci také, Masaryk sám ho chtěl prý odvolat. Bezprostředně po útoku si sám Alois Rašín myslel, že na něj stříleli legionáři - první slova po výstřelech byla - "Legionář, že?" Každopádně přísnému politikovi vděčí Češi za to, že se koruna stala v té době jednou z nejstabilnějších měn v Evropě. Po vzniku Československa bylo potřeba napravit rozvrácené peněžní poměry. Nový stát potřeboval nové peníze, a tak po vytvoření samostatného státu v roce 1918 začal Alois Rašín připravovat měnovou odluku od rakousko-uherské měny. Dne 10. dubna 1919 se v zákoně objevuje název československá koruna a zkratka Kč.

Za pár dnů končí rok 2022, tedy můžeme se ohlédnout, co přinesl za zábavu a zážitky v Horní Cerekvi. Ne všechny akce, se nám podařilo a chtělo dokumentovat, ale většinu a hlavně ty zásadní ano. Rok 2022 ovlivnily komunální volby, což pro četnost akcí bylo pozitivní. Náš hodnotící žebříček vychází z osobních zkušeností, dokumentů (foto/video) a statistických údajů návštěvnosti našich reportážních příspěvků. Opatrně, do něj vneseme i subjektivní dojem, ale jinak se budeme hlavně snažit být objektivní :-) Začněme tedy naší TOP 10 akcí v Horní Cerekvi v roce 2022. Kliknutím na název akce se dostanete do daného příspěvku a kliknutím na srdíčko můžete hlasovat pro danou akci. Všechny příspěvky z Horní Cerekve, naleznete u nás na na stránce Horní Cerekev. 1. Naprosto s přehledem Horní Cerekvi vládne Půlnoční drak. Předstihuje snahy o zábavu a zážitky, o které se mnohdy snaží vedení velkých měst. Dovolujeme si tvrdit, že Půlnoční drak, je akce celorepublikového formátu a v podstatě, je pouze limitovaná prostorem. Rezervace posádek dračích lodí se dělají, již dlouho před začátkem závodů. Horní Cerekev může být bezesporu hrdá, že tuto akci dokáže realizovat. Půlnoční drak 2022 se povedl perfektně, všechny posádky i všichni návštěvníci byli spokojeni. V roce 2023 se bude konat již 8 ročník. Web dračích lodí Horní Cerekve a závodů Půlnoční drak: pulnocnidrak.cz 2. Akce dobrovolných hasičů v Horní Cerekvi mají jednu společnou vlastnost - jsou super! Oslava 145 založení hasičského sboru v Horní Cerekvi byla dokonalá. Nedivili bychom se, kdyby na 150 výročí hasiči připravili vzducholoď :-) a je nám líto, že oslava není každý rok. Za hasiči přišlo mnoho lidí, tedy účast na akci byla velká a všichni od dětí po dospělé se dobře bavili. 3. Na třetí medailové místo patří rozhodně Peklo Horní Cerekev. Tato show pořádaná spolkem EmaDry, z.s. k večeru oslav sv. Mikuláše je opravdu pekelně pěkná a s jistotou můžeme tvrdit, že si to děti skutečně užívají. Máme informaci od jedné maminky, že se svým synem došla na tuto akci až napotřetí. Chlapeček chtěl moc jít, ale na přechodu se vždy rozbrečel, že se bojí a chce domů. Nakonec to zvládl :-) Pro dospělé je to také příjemný a veselý zážitek. Jen tak dál fotbalisté a jejich ženy! 4. Slavnostní rozsvícení vánočního stromu a perníkový betlém Účast občanů Horní Cerekve byla masivní a pěkný strom, který je každý rok větší, protože roste, se rozsvítil. Lenka Procházková a kolektiv, připravili ve spolupráci s městem nádherný a voňavý zážitek v podobě perníkového betlému. Kdo byl chápe, kdo nebyl může se podívat a přečíst si jaké to bylo. 5. Na tuto pozici jsme umístili akci: Odhalení nové zvoničky v obci Hříběcí. Pro nás to byl jedinečný zážitek a troufáme si tvrdit, že obyvatelé obce nebo chcete-li městské části Horní Cerekve - Hříběcí, tam byli všichni. Je bezesporu fajn a správné, když se obnovují hezké stavby, které komunista zničil. 6. Musíme zmínit Čarodějnice. Pro nás je to a navždy bude jednička, protože to byla naše první reportáž z Horní Cerekve. Těšíme se na "čáry" v roce 2023, doufáme, že se zase hasiči o vše postarají a bude legrace. Také věříme, že pan starosta Milan Kunst, splní svůj slib a jak nám řekl, "...v Horní Cerekvi bude stát obrovská a krásná májka". 7. Strašidelná stezka se bezesporu spolku Cerekváček, tedy Lence Procházkové a jejímu kolektivu povedla. Užili si jí hlavně děti, ale dospělí se také nenudili. Byla to strašidelně veselá akce, která si získává v Horní Cerekvi svou pozici a třetí ročník v roce 2023 jistě přinese nějaká překvapení. 8. Sraz auto/moto veteránů - akce jednoznačně s nejmenší účastí obyvatel Horní Cerekve, ale s největší účastí "účinkující". Rozhodně se bylo, na co dívat a příští rok bude Pavel Svoboda pořádat již 4. ročník. Přejeme lepší počasí, protože letošní sraz počasí hodně poznamenalo. 9. Den jablka byla pěkná, zajímavá a voňavá akce. Děti se mimo jiné mohly beztrestně "ládovat" jablečnými koláči, které ve velkém počtu donesli "cukráři a cukrářky" z Horní Cerekve, do soutěže o nejlepší jablečný koláč. Zájem o akci byl značný a věříme, že se bude opakovat. Nela s Pavlem, tedy spolek NEXPA, se malým dětem věnovat umějí. 10. Pouťový víkend v Horní Cerekvi - proč je pouťový víkend na desátém posledním místě? Ne snad, že by pouť byla v Horní Cerekvi špatná, ale nemáme rádi "kolotoče s diskotékou" a lidi, kteří to provozují. Nejvíce se nám líbil pátek, kdy v KD hrála kapela Nuklear, sice přišlo málo lidí, ale bylo to pěkné. Revivalové kapely sem tam za moc nestojí, ale tady jsme měli chvílemi pocit, že do Horní Cerekve přijel Kabát, Harlej atd. Nedělní vystoupení kapely KOLÁŘÍCI s kapelníkem Petrem Kolářem a frontmanem Michalem Plechatým bylo pěkné a profesionální. Také nedělní poutní mše svatá, k uctění SV. Jana Křtitele, byla v kostele Zvěstování Panny Marie jistě v pořádku. Z akcí o kterých víme je třeba zmínit Den otců a dědů - pěkná akce a možná, až si získá tradici, bude o ní větší zájem, což by si zasloužila. Zajímavá musela být určitě také, akce spolku NEXPA, Vánoční tvoření s vůní punče a moštu, ale tam jsme nebyli. Nádherná musela být akce Česko zpívá koledy v Hornocerekvickém kostele. Koledy zazpívaly děti ze ZŠ Horní Cerekev a Lence Procházkové patří velké poděkování, že takovou akci organizuje. Tam jsme bohužel nemohli. Co dodat? Spolupracovník redakce, který bydlí v obci na okraji Prahy (má více obyvatel než Horní Cerekev) si všechny příspěvky z Horní Cerekve čte a prohlásil: - je parádní jak to u vás žije u nás "chcípl pes"... Všechny reportáže, rozhovory a články z Horní Cerekve naleznete u nás na stránce Horní Cerekev a kliknutím na srdíčko u jednotlivých příspěvků můžete hlasovat pro danou akci.

Rok 2022 nám končí a můžeme začít hodnotit. V prvé řadě je nutné uvést, že 26. února vtrhla armáda Ruské federace na Ukrajinu a válka trvá do dnes. V ČR proběhli na podzim komunální a senátní volby a v lednu 2023 se dočkáme nového prezidenta. Portál Zamyslet.cz úspěšně ukončil čtvrtý rok své existence a redakční tým se rozšířil. Svět se začíná měnit a budoucnost je nejistá. Ekonomika je nestabilní především díky globální energetické krizi. Mnoho z toho, co dříve platilo dnes již neplatí a každý den je třeba prožít jako by byl poslední. Stále platí, že záleží na každém z nás, protože jak si to kdo udělá takové to má. Možná, že současný světový vývoj přináší i pozitivní impuls, k tomu více vnímat podstatu lidského žití a odklon od nesmyslného konzumu a honbě za majetkem. Tak jako tak je třeba jít dál a neustupovat ze svých zásad a názorů. Přejeme, aby rok 2023 přinesl našim příznivcům vše, co si budou přát a celému světu mír a blahobyt. Konec roku 2022 utopíme v alkoholu a budeme doufat :-)

Je to každý rok stejné. Když je velké horko stěžujeme si, když je velká zima, tak také. Pravdou však je, že velké horko se ve stínu s chlazeným nápojem dá přežít lépe, než velká zima venku s teplým nápojem. Kvalitní oblečení zimu dokáže brzdit, ale jistě každý uzná, že v zimě je pro pobyt venku nejdůležitější oheň. Rozdělat oheň ve sněhu však není žádná legrace. Jestliže nemáte suché dřevo nebo litr benzínu půjde vám to těžko. Tento příspěvek si neklade za cíl kopírovat zálesácké praktiky. Člověk nemusí být v lese, stačí půlmetrové závěje na zahradě. Pokud tedy nemáte zahradu někde na samotě v horách, jistě dvě tři suchá polínka seženete a pak jen stačí kartonová krabice a v ní si oheň rozděláte. Kdy byla v ČR největší zima? Po vcelku mírném prosinci 1928 nastalo po Novém roce extrémní ochlazení, které vydrželo až do konce března: 62 dní po sobě nevystoupila teplota nad bod mrazu. Ve Stecherově mlýně u Litvínovic byla 11. února naměřena dosud nejnižší oficiálně potvrzená teplota na území České republiky: −42,2 °C. No nic moc, bez takového zážitku se jistě všichni obejdeme. Nicméně na světě jsou i výrazně studenější místa než ČR - Antarktida, stanice Vostok, nejnižší teplota na Zemi -89,2 stupňů. Taková zima už není legrace. Umrznutí, správně podchlazení, odborně hypotermie závisí na mnoha faktorech (hlavně na rychlosti odběru tepla), ale obecně lze říci, že jakmile teplota těla klesne pod 25°C, tak je konec. Normální teplota lidského těla se pohybuje kolem 36,5 °C. Na závěr snad něco veselejšího. Když je oheň, dobrá parta a dostatek rumu na grog může být veselo. Nicméně vodu na grog moc nebublejte, nezapomeňte, že alkohol se odpařuje při teplotě 78 °C, tak ať nemáte smutný čaj :-) Když byste náhodou měli kolem sebe nedostatek zimy nabízíme fotogalerie s názevem ZIMA - když byste se chtěli v zimě zabavit nabízíme příběh SNĚHULÁKA :-)

Sportovní ples v Horní Cerekvi je tradiční akce, která se v různých formách konala, již před rokem 1989. Letošní ples bude ve znamení 101 výročí vzniku Sportovního klubu a bude mít skutečně bohatou tombolu. Komu se nepovedou silvestrovské oslavy a nebo naopak mu bude líto, že už jsou pryč, vše si může na Sportovním plese v Horní Cerekvi vynahradit. Sejdeme se 7. 1. 2023 ve 20:00 v kulturním domě, k poslechu a tanci nám budou hrát dvě skupiny. Těšit se můžeme na čepované pivo BERNARD a další občerstvení k pití i jídlu. Vystoupí skupina Laura a její tygři, kterou založil Karel Šůcha v mosteckém Neprakta klubu v roce 1985. K názvu Šůchu inspirovala Saroyanova novela Tracyho tygr. Současný členové skupiny jsou: Karel Šůcha Kamil Janský Radek Němec Mirek Návrat Ondřej Fišer Tomislav Zvardoň Milan Král Lucie Bakešová Těšit se můžete také na vystoupení Martina Veverky & FRIENDS, která hraje již 18 let. Díky mnoha variacím, které individuálně přizpůsobí každé společenské události jsou univerzální hudební skupinou v oblasti taneční a poslechové hudby. Základem kapely je vždy obsazení ženského a mužského zpěvu, saxofon a klávesové nástroje. Vstupné 380,- Kč Předprodej vstupenek na městském úřadu tel. 565 396 495 nebo 565 396 486 Pořadatel: Sportovní klub Horní Cerekev T.G.Masaryka 41, Horní Cerekev, 3940339403 93mk@seznam.cz +420 608 447 096 Trochu vzpomínání... 2020 Milí spoluobčané, vzácní přátelé, drazí sousedé, přijměte pozvání na 20. ples města Horní Cerekev. Přijďte se pobavit a zatančit na písně kapely Kamenická čtyřka, která zahraje písně tři na tři nebo dle Vašeho přání. Ples zahájí 5 profesionálních párů z taneční školy Pelhřimov. 2015 „Je to pro nás nejlepší akce roku, na kterou se všichni moc těšíme," řekl zastupitel a spolupořadatel Miroslav Kříž. K tanci a poslechu zahraje hudební skupina Rosa a hned po ní, jako host večera, nastoupí kapela Walda Gang.

Nejdříve se pozastavme nad svatým, ne vše je všeobecně známo. Svatý Mikuláš byl v roce 300 biskup v Myře v Lykii (dnešní Turecko). Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí, jako obránce víry a zachránce nespravedlivě obviněných. Svatý Mikuláš je druhý nejuctívanější svatý v celém křesťanství, hned po Panně Marii. Je uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů, vězňů a díky jedné legendě, kdy zachránil tři ženy z veřejného domu je patronem, také prostitutek. Svátek sv. Mikuláše je 6. prosinec a je spojen s rozdáváním dárků dětem v předvečer 5. prosince. Každý asi zažil nebo alespoň viděl Mikuláše, anděla a čerta. Někdy to bývá i dobrý přivýdělek sehrát tuto trojici a někdy byl i problém si pro obveselení dětí Mikuláše, anděla a čerta objednat. V Horní Cerekvi to rodiny měli celkem jednoduché stačilo dojít s dětmi na náměstí. Ne všechny akce v Horní Cerekvi se konají u KD, tato Mikulášská show se konala v parku na náměstí T. G. Masaryka. Vše začalo 5. 12. 2022 v 9 hodin ráno. Budoucí čerti si připravovali dřevo a začalo se budovat peklo, ale také nebe. Skutečně nezvykle precizní vybudování celého, pekelného areálu nás hodně překvapilo (přeci jen, je to jen na jeden večer), ale výsledek stál rozhodně za to. Jak jsme se dozvěděli, páteří Pekla v HC jsou místní fotbalisté. V 16:14 vše vypuklo. Andělé byly krásný (tři bílí - jeden černý), ale moc jsme se jim raději nevěnovali, protože čerti byli drsný a bylo nám jasné, že každý anděl má svého čerta :-) V pekle probíhaly pravidelně čertovské reje doprovázené pyrotechnikou a sem tam dětem strachy ukápla slzička. Mikuláš přišel z radnice, asi se byl poradit se starostou a spravedlivě odměňoval všechny děti a chránil je před odvedením do pekla. Akce nebyla logisticky vůbec jednoduchá, protože na každé dítě, čekal speciálně jeho balíček a omyl byl nepřípustný :) V hrncích se vařila voda, aby jí bylo dost na různé nápoje s griotkou, rumem, punčem a také byly na výběr různé čaje. Pekelně pěkná akce plná ohňů, světýlek a skvělé muziky. Samozřejmě, že když vám zazvoní u dveří Mikuláš s andělem a čertem má to také své kouzlo, ovšem toto bylo nesrovnatelné. Čerti a jejich peklo, byli opravdu hustý a rudý lucifer sedící na trůnu v obstoupení cca 10 čertů, ve všudypřítomných pekelných plamenech, byl skutečně zážitek. Věříme, že dětem, které maličko zlobí, to určitě chvilku v paměti zůstane :-) Mikuláše, anděli a čerty v Horní Cerekvi organizuje spolek EmaDry, z.s. a předsedovi tohoto spolku panu Lukášovi Suchému jsme položili několik otázek. - Kolikátý byl letos ročník a kdy se konal první? Historie naší Mikulášské akce trvá už delší dobu. "PEKLO", jak jsme to poté nazvali se konalo poprvé v roce 2020. Letos to tedy byl 3. ročník. - Kolik vás je - tedy kolik je účastníků v realizačním týmu? Počet účastníků se dost liší podle toho, jak kdo má čas a ne každý se zapojil každý rok. Ačkoli akci oficiálně pořádá spolek, tak se na akci podílí místní sportovci se svými polovičkami a náš pan starosta. Pokud bych měl napsat nějaké číslo, tak dohromady nás může být tak 25 lidí. - Jaký máte názor na Krampusáky? Krampus pochod jsem navštívil dvakrát a byl jsem nadšený. Úžasná akce, úžasné masky, skvělá show. Zvlášťe v Rakousku se mi to moc líbilo. Když to ale porovnám s naší akcí, tak naše akce je zážitek spíše pro děti a krampus pro dospělé. - Vzpomenete si na nejlepší dárek, jaký jste dostal k Mikuláši? To už si vůbec nepamatuji. Pro mě byl největší dárek, když od nás čerti odešli :D - Jsou všechny ročníky Pekla v Horní Cerekvi stejné/podobné a nebo děláte změny? Princip je vlastně každý rok úplně stejný. Snažíme se každý rok udělat něčím trochu jiný, ale jsou to spíše takové detaily, kterých si všimneme my, než návštěvníci. Naším cílem je samozřejmě akci posouvat dál. Všechno je o penězích. Akce však není výdělečná, takže se musíme držet rozumných nákladů. - Jak byste hodnotil letošní akci a co byste vzkázal účastníkům a návštěvníků? Letošní akci považuji opět za vydařenou. Jediná věc, která nám může akci pokazit je počasí a to nám naštěstí každý rok přeje. Návštěvníkům jménem všech moc děkuji za účast. Jsme rádi, že si tolik lidí vybere pro své děti zrovna naší akci. Zpětné ohlasy, úsměvy dětí v nebi a pláč v pekle jsou pro nás velkou odměnou :D - Dělá spolek EmaDry, z.s. ještě nějaké další akce? Máme spoustu nápadů na další akce, na každé roční období. Prozatím ale pořádáme pouze PEKLO Horní Cerekev.

Ráno bylo, jako každé jiné - trochu chladno, ale nefoukal vítr. Jedinou změnou bylo, že u kostela vyrostly stánky a velký stan města Horní Cerekev. V 10:30 začal zvonit zvon dlouhé zvonění, v 11 hodin začala mše. Prostě taková normální, listopadová neděle. Malá změna přišla v poledne, protože vylezlo slunce a teplota šla nad nulu. Vše, co tuto neděli změnilo začalo v podvečer v 17:00. Slavnostní rozsvícení vánočního stromu a možnost spatřit perníkový betlém. V pozvánce města bylo napsáno: Těšit se můžete na charitativní vánoční jarmark s vystoupením dětí ze základní školy. V muzeu městského úřadu bude k vidění perníkový betlém, který jste společně vytvořili. U vánočního stromu bude připraveno malé občerstvení. Přijďte společně zahájit čas adventu. Rozsvícení stromu nás zajímalo, ale těšili jsme se hlavně na perníkový betlém. Ten organizovala a připravila třídní učitelka paní Procházková a na jejím svolávacím plakátu bylo uvedeno: POJĎME SPOLEČNĚ VYTVOŘIT PERNÍKOVÝ BETLÉM DO NAŠEHO MĚSTA HORNÍ CEREKEV Napečte a nazdobte postavičky, domy, stromy... a přineste je do 25.11. do knihovny. Na plakátu, jste si také mohli přečíst důležité pokyny. Postavičky by měli být 10 - 20 cm vysoké a perník natolik silný, aby do něj šla zapíchnout špejle. Skutečně se vše stalo, tak jak bylo slíbeno. Slavnostní rozsvícení vánočního stromu, zahájil krátkým proslovem starosta Horní Cerekve Milan Kunst a následně si vzal slovo farář P. Mgr. Martin Brácha. Pak se rozsvítil strom a proběhl program. Nutno podotknou, že více lidí z Horní Cerekve, na žádné akci, která se pořádala letos v Horní Cerekvi nebylo. Pokud u kostela nebyla polovina obyvatel Horní Cerekve, tak třetina určitě. Vše bylo pěkné a všude byla pohoda. Opustili jsme prostranství u kostela Zvěstování Panny Marie a zamířili na radnici, přesněji do městského muzea, které je naproti knihovně, v přízemí městské radnice. Betlémů jistě viděl, každý mnoho, ať již na vlastní oči nebo v televizi. Různé krásně vyřezávané a malované, starobylé, mechanické, živé atd.. V Horní Cerekvi, to však pojali jinak. Perníkový betlém měl jedinečnou atmosféru, jako by z něj vyzařovala pokora, ale zároveň síla. Ve své podstatě, krásná jednoduchost, opřená o práci desítek rukou. Ať klidně, někde na jiném betlémě bečí ovce, tento betlém u nás vyhrává, protože mimo vše uvedené, nádherně voněl. Organizátorky celé akce Lenky Procházkové - spolek Cerekváček, z.s. jsme položili několik otázek. Z kolika kusů se skládá Hornocerekvický perníkový betlém? Nevím z kolika kusů se betlém skládá. Figurky jsme nepočítali, ale odhadem cca 300. Kolik lidí dalo, svůj perníkový příspěvek do betléma? Do pečení se zapojilo zhruba 30 rodin. Ale přesný počet nevím, protože některé perníčky donesli lidé anonymně Co se s perníkem stane, po skončení vystaveného betléma? Po skončení vystaveného betléma chceme perníčky uskladnit a pokud perníčky do příštího roku vydrží, chceme ho postavit i příští rok a třeba ho i zvětšit :) Jak byste hodnotila celou akci, bylo s ní hodně práce a starostí? Všichni co něco organizují zajisté ví, že za akcí stojí dost práce. Nejnáročnější z celé této akce byla konečná realizace. S konečnou realizací pomáhalo dalších pět lidí a šlo nám to od ruky. Velké díky patří Romaně Roubíčkové, Janě a Romanovi Roubíčkovým, paní místostarostce Markétě Vaňkové a našim dětem.

Po covidové době se konečně blížil vytoužený Halloweenský večer, na který se všechny nebojácné děti moc těšili o to více, že obsahoval plánovanou stezku odvahy. Vše bylo tak trochu po Česku, protože už samotný termín, nebyl po "americku" na 31.10., ale byl zvolen na 4.11., což byl pátek a více se hodil pro rodiče i organizátory nadšenci Házenkářského klubu TJ Sokol v Horce nad Moravou. Jenže do plánu zasáhlo nemile počasí, neboť zapršelo a značně se ochladilo, takže se rozhodlo vše posunout až na 6.11. v neděli, kdy mělo být lépe. Informovanost o změně byla rychlá, přičemž jsme k tomu za redakci přispěli také svým aktualizovaným příspěvkem v blogu, který byl pak rozeslán na starostu obce Horka nad Moravou, organizátory a přes ně k rodičům. Dále, jelikož stezka odvahy byla v duchu Halloween, tedy v maskách, děti i rodiče měli čas navíc, aby připravili své kostýmy i doplňky a mohli tak vylepšit realističnost nebo hrůzostrašnost chystaných nápadů. Případně mohli zvýšit šanci do večerní soutěže o nejlepší strašidelnou masku. Stezka byla plná strašidel, světýlek a bludiček. Už na startu ve Sluňákově bylo připraveno občerstvení pro všechny účastníky a zároveň probíhalo i malování na obličej. Navíc bonusem bylo, že všechny děti byly odměněny malými dárky a sladkostmi po zvládnutí celé stezky odvahy. Nedočkavost na akci byla hodně znát, neboť už na 17 h se sešlo tolik lidí a dětí, že se mohlo začít. Dle plánu se tedy začalo úplně přesně v 17 h. Než se vyrazilo po trase, tak organizátoři seznámili účastníky s trasou, tedy kudy povede, popis a co se bude dít během trasy. S ohledem na různý věk dětí a fakt, že má jít o zábavu, bylo stanoveno, že půjdou každých pět minut vždy malé skupinky maximálně 5 až 6 dětí s tím, že se mohou přidat rodiče. Ačkoliv baterky nebyly zakázány, tak paradoxně je používali spíše rodiče, neboť děti si raději užívali tmu, která přispívala ke strašidelné atmosféře. Trasa byla lemovaná světelnými tyčinkami jen někde, aby dávala decentní vodítko, kudy mají jít, a přitom zachovávala noční strašidelnou atmosféru. Na stanovištích, kterých bylo 9, byly lucerny se svíčkami, kde děti plnili jednoduché otázky. Nedělalo se žádné sčítání bodů na základě soutěží skupin, pro tvorbu pořadí úspěšnosti, které by pak mělo vliv na přednostní rozdávání věcných dárků. Naopak byl zachován rovný přístup, takže se žádné body nesčítaly. Bylo jen plnění otázek, na jejichž základě měl dárky každý stejný. Jedinou výjimkou bylo vyhodnocení Top 3 masek, pro které byly předem určeny speciální ceny. Cesta samotná trvala cca 45 minut, takže než jí prošly všechny plánované skupiny, tak to trvalo cca 2,5 hodiny. Děti se kupodivu nebáli, ale také k tomu přispěl fakt, že organizátoři nechtěli děti rozrušit, ale spíše se orientovali, aby si to náramně užili, což se povedlo. Překvapivé, ale milé zároveň byla skutečnost, že během celého večera stezky odvahy nebyly žádné problémy. Na konci trasy se učinil částečný úklid a kolem 22 h se odcházelo do výchozího bodu ve Sluňákově. Celkově bylo 238 dětí se soutěžními kartičkami a 60 dětí bez nich, neboť organizátoři ani nečekali, že by jich mohlo být tolik 😊 Už tento fakt dává námět na příští rok, aby se kartiček připravilo více. Kromě toho se odpozorovalo, že bude vhodnější, aby se lidé pouštěli postupně, tedy aby pak nemuseli čekat na 5 minutové rozestupy. Halloweenská stezka odvahy se všem moc líbila a už teď se všichni těší na další v příštím roce 2023.

Příjezd svatého Martina a slavnostní otevření Svatomartinského vína v Českém Krumlově bylo skutečně zážitkové. Vše začalo v pátek 11. listopadu 2022 v 11:11 na náměstí Svornosti. V Krumlovských restauracích čekaly na hosty svatomartinské husí a jiné speciality. Všude bylo veselo a i počasí přálo oslavám. Svatého Martina v Českém Krumlově, již pravidelně prezentuje král Miroslav zvaný Valha, který se mimo jiné stará o vinici, tedy réva mu určitě není cizí a předal nám zajímavé informace, o pěstování vína v Českém Krumlově. Vinohrad nebo chcete-li vinice na Tramíně byla osazená v roce 2014 odrůdou Solaris, což je interspecifická odrůda révy, určená k výrobě bílých vín. Vytvořil ji Prof. Dr. Norbert Becker v Německu, roku 1975 křížením odrůd Merzling a Gm 6493. První pannenská sklizeň proběhla v Českém Krumlově v roce 2016. Mirek Valha, nám také sdělil, že vinohrad je celoročně přístupný a stará se o něj rukou společnou, s občany Krumlova, milovníky vína. Klášterní vinice na Tramínu - Klášterní zahrada Český Krumlov, Český Krumlov, 38101 GPS: 48°48'45.48"N, 14°19'7.63"E Na jedné fotografii si můžete všimnout jak je Míra obklopen ženami s košíky. Původně jsme si mysleli, že to bude, asi nějaká sbírková akce třeba pro Charitu a že ženy půjdou se sv. Martinem a od kolemjdoucích budou vybírat dary. Byl to velký omyl jsou to majitelé a provozovatelé podniků v Českém Krumlově a v košíku mají vína na prezentaci. Svatý Martin přijíždí na bílém koni a ohledně bílého koně jsme se zeptali ředitelky jezdecké stáje Pohoda v Českém Krumlově Věry Studené, která se oslavám sv. Martina, také pravidelně věnuje. Z toho, co jsme si zapamatovali můžeme uvést následující. Bílý kůň je problematická záležitost. Není problém ho sehnat a koupit, ale je problém jej chovat. Chovatelům sice bílý kůň přináší radost obdivovatelů, ale mnohdy mnohem více starostí a práce. V první řadě je třeba si uvědomit, že bílý kůň v našich podmínkách nechce být bílý, tudíž se vyválí ve všem, co půjde. Můžete ho dokonale vyhřebelcovat, ale pokud jej znovu pustíte do výběhu, můžete za hodinu znovu "nastartovat" kartáč. Další "výhodou" bílého koně je, že ostatní koně ve stádě ho nemají rádi, protože bílá je pro ně nápadná a bojí se vetřelců, kteří by mohli díky výraznosti bílého koně stáj napadnout. Věra z Pohody uvedla, že je sice moc fajn, že sv. Martin přijede na bílém koni a symbolicky nám, takto přiveze sníh, ale že původně určitě přijel od sněhu někde od hor, což samozřejmě je pro bílého koně přirozenější prostředí. Poznámka redakce 16.11.2022: Věrka nám sdělila, že jsme hlupáci :-) "...že by bílý koně pocházeli ze zasněžených oblastí je velký hardcore. Bělouši pocházejí spíše z jihu Španělsko, Portugalsko, Egypt. Z hor jsou tmavý koně a ze sněhem pokrytých oblastí žádní, co by tam žrali?" Na závěr jsme se museli zeptat odkud "přilétly" děti, které můžete vidět na fotkách a jednom videu, kde svatému Martinovi říkají básničku. Věrka nám odpověděla, že to jsou děti z jedné školky a hodně dětí, také samozřejmě přišlo s rodiči. Rodiče chodí na Svatomartinské víno a děti na bílého koně a římského vojáka v rudém plášti. Jinak Věra hodnotila letošního svatého Martina kladně, řekla "byla to skvělá akce a moc se mi to líbilo". Vraťme se, ale k husám a vínu. Svatomartinská vína jsou první vína nového ročníku. Jedná se o vína svěží a ovocitá, která sice zrála pouhých několik týdnů, ale za tuto dobu už stačila získat svůj osobitý charakter. Svatomartinské víno ve spojitosti s vítáním nového vína se začalo používat už v 18. století na dvoře císaře Josefa II. Začátkem listopadu končila vinařům pracujícím u větších sedláků služba a některá vína bývala už tou dobou ve sklepě "vyčištěna", a proto bylo zvykem ochutnávat novou úrodu. Toto období připadalo na dobu, kdy byla sklizeň již v bezpečí pod střechou a ochutnávání Svatomartinského, tak bylo vždy spjato s časem bohatého hodování a bujarého veselí. Víno je lehké, tedy pokud ho nebudete pít po litrech nemělo by vás "porazit". Na svátku sv. Martina, je také velice pozitivní, že veškerou případnou opilost zabrzdí Svatomartinská husa, bramborové knedlíky, bílé a červené zelí. Hodovalo se všude možně. Nejdříve se podíváme do Restaurace 99, která se nachází v příjemných prostorách bývalého špitálu sv. Alžběty z roku 1477. Komplex je evidován jako světové dědictví UNESCO v rámci historického centra Českého Krumlova a je památkově chráněno. V kuchyni Restaurace 99 vládne Lukáš I. z Rájova. Je s ním velká legrace, ale dokáže lidi i rozbrečet. Každopádně husičku měl perfektní a nebylo jednoduché v Restauraci 99 sehnat místo. Bylo těžké Lukyho dohnat, nepochopitelně pořád něco dělal. Nakonec nám, ale sdělil hodnotnou informaci "všechno se snědlo, jednu chvilku už jsem musel trochu improvizovat". Provozní a dcera majitele Restaurace 99 Barbara Pechová nám řekla: "Jsem ráda, že lidé dodržují tradice i v této těžké době a přijdou si k nám na husu. Doufám, že všichni naši hosté byli spokojeni a děkujeme!" Dále jsme pokračovali po krásné, historií protkané ulici Latrán, až jsme došli do Kliky. Moc pěkné a útulné místo v centru - Food & Wine Bar Klika. Součástí podniku, je také historická památka v Českého Krumlova, malá nástěnná kašna a když počasí umožní sedět venku, můžete popíjet vínko s výhledem na zámeckou věž. Majitelka, provozní, kuchařka a barmanka Kateřina Kučerová, zvaná Fílová nám ke svátku sv. Martina řekla, že ho nemá moc ráda a proto to v Klice pojali po svém. Po svátcích nám sv. Martina zhodnotila. "Letošní Svatomartinská vína jsme měli z Velkých Bílovic od dvou vinařů a byla skvělá, zájem hostů o ně byl hned v pátek od 11:11 velký. K mladým vínům jsme prodávali husu i kachnu po našem, trhanou se staročeským lokšem nebo v bagelu se špenátem." Pak jsme došli konečně na náměstí. Jak zpívá Supice ze Třech sester ...cigaret a vína moc. Svatého Martina jsme pozdravili a pokračovali směrem na Horní bránu do ulice Kaplická. Následovalo Městské divadlo Český Krumlov, přesněji divadelní klubu Ántré. Důvodem bylo pozdravit divoké barmanky a kuchařky Markétku a Ivetku, ale toto místo má také svou terasu s jedním z nejkrásnějších pohledů na Český Krumlov. Naše kroky, také nemohli minout BBB Český Krumlov, tedy Bikers Bar Bohemia, protože Fíla je Fíla a bez návštěvy tohoto baru nemůžete říct, že jste byli v Českém Krumlově. Na závěr jsme se vrátili do Restaurace 99, která poskytuje, také ubytování a dokončili oslavu. Český Krumlov má bezesporu svou neopakovatelnou atmosféru a když je čas oslav a svátků je to místo, kde o zážitky není nouze. Budeme se těšit, až v Českém Krumlově navštívíme Vánoční trhy. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Svatý Martin (latinsky Martinus - narozen v roce 397), byl soucitný voják a jezdec na bílém koni, který se z římského vojáka stal poustevníkem a biskupem v Tours (město ve Francii). Je zakladatel prvních klášterů na území dnešní Francie. Martin se do vojenské uniformy neoblékal rád, svou povinnost, ale bral vážně. Jeho soucit se slabšími byl ovšem ještě silnější, než jeho smysl pro povinnost. Legenda praví, že o svůj vojenský plášť se podělil s nuzným žebrákem. Pravdou také je, že existují informace, že se s pohany moc nemazal a pro prosazení křesťanství užíval i násilné prostředky.